Janyr

nwobhm mi fakt nechyběl, jednak je to šmíra a druhak to patří spíš do sedmdesátejch.. co ale určitě chybělo - thrash, hard-core a z něj vycházející alternative rock.. navíc ani slovo o britský kytarovce? wtf?.. ale zase chápu, že tohle se skopčácký scény asi moc nedotklo.. nejlepší díly: první a pátej.. ***

asi tři vybrakovaný zahraniční rom-komedie, což je teda invence jako kráááva. původní tam neni ani JEDINÁ situace. kdyby to bylo dobře natočený, tak ok. jenže neni.

Prostě odpad, nic jinýho. Tady neni co řešit. I kdybych zavřel obě oči a měl ve štábu rodinu, nedokázal bych si před sebou obhájit byť jedinou blbou hvězdu.

Naprosto nezvládnutá záležitost - děj klopýtá a není schopen se vymanit z vlastní nesmyslnosti, řemeslně je to podprůměr i na české poměry a kaiserův monotónní monolog občasné závany čehosi zajímavého dokonale umrtvuje.

už po pár minutách bylo jasno, že čučet sto minut na zoufale nezajímavýho Chmelu bez grimas bude utrpení. a když se k tomu přidá inscenačně plochá kamera, utahaný děj a plytký obsah, nemůže být žádných pochyb - lepší odpad!

Oceňuji snahu vykreslit realitu této zbídačené země, takže za to asi jedna hvězda navíc. Jinak o nic nejde, nic se neděje, prostě jenom další českej (tj. v mezinárodním měřítku bezvýznamnej) film.

Takhle si představuju béčkovej norskej film, kterej nemá žádnou ambici zabojovat o norskýho lva.

Hurvajzí pády, eskapády a potulka v kombinaci s blábolivou mluvou jeho afektovaného otce. Miloš Kirschner byl opravdu hurvajzím výtečníkem. Klasická groteskní stylovost, plná fackovacího humoru, se zdá býti vypilována až k zbláznění, Spejbl junior je čirý hrdina BusterKeatonského typu. Plně hodnověrný padač do kýblů s opičími výkaly, jezdič na nosorožci zespodu, sahač na dráty vysokého napětí apod. Těžko mu vytýkat kteroukoliv bláznivou činnost, neboť on takový prostě musí být! My, jeho fandové, bychom asi nepřežili, kdyby se začal chovat suše komisně, kdyby chodil v saku a kravatě, nebo během jeho poledních vycházek na staveništi ani nespadl do míchačky s maltou. Přiznám se, že v jedné epizodě již těch pádů do želatiny a následného omývání se kyselinou mravenčí bylo trochu moc. To jsem si už v duchu říkal, že Miloš příběh poněkud zkomplikoval, ovšem závěr se skelnou vatou v trenýrkách dokonale vyjasnil moji mongoloidní líc.

Doslovná neformálnost filmu sice jakž takž drží stavidla bezbřehého schematismu, který by filmu zcela nepochybně odťal i to málo, co je na něm zajímavé, nicméně nelze nevidět, že výpovědní hodnota není zrovna z nejzajímavějších, nevede k žádaným hodnotám ani nerozvíjí lyrické sekvence autosémantickým směrem. Z celého díla trčí zvláštní anonymita. Strnulost lyrické nálady obrazu, jakkoliv kultivovaná, si nerozumí jak s tvarem tak především se zvoleným výrazivem - v experimentálnějších rovinách nenachází jakoukoliv oporu ve faktu naprosté rezignace na formální hodnoty, v rámci konvenční linie se pro změnu vše zadrhává na bezbřehé omšelosti zvoleného jazyka.

Poněkud zklidňující výtvor, roubované hypersonické montáže obrazů mohou svým přebuzeným způsobem sdělit něco podstatného, nikoliv však za situace, kdy neexistují logické souvislosti ani s těmi nejdiskrétnějšími prvky jejich vlastního významu, ani různá vodítka, která by mohla diváka vsunout do děje a nechat jeho klamnou představivost interpretovat si po svém autorskou translokaci skutečných reálií snímku. Obrazy se sice zdají být poněkud zavádějící, ale beze zbytku využívají takových prostředků jako jsou změny proporcí a odrámování nefungujících vizuálně statických prvků.