Nathalie

Stroj času do konce devadesátek, kdy se točily nevinné, odzbrojující romantické komedie, které bezostyšně vykrádaly Shakespeara i Jane Austen. Tahle středoškolská romance, navzdory internetu a sociálním sítím, je rozkošným a překvapivě svěžím anachronismem, v níž hlavní roli hrají ručně psané dopisy nedostupným idolům, školní lyžák a flaška. Pro generaci dnešních pozdních dvacátníků/třicátníků příjemně nostalgický výlet do puberty.

Abramsovy filmy jsou pro mne esence hravostí a humanity, ale také nostalgického ohlížení do doby analogové, aniž by mu to bránilo užívat moderní technologie. Tentokrát je z toho krása vesmírná a můj nejmilejší SW díl, v němž je temná a světlá strana Síly trojrozměrnější než kdykoliv předtím, sága, kde se v černých koutech vesmíru hledá naděje, aniž by se ustupovalo zlu, pohádka, v níž se princezna zachraňuje sama. A Abrams tu stejně jako ve Star Treku hraje jak roli zručného průvodce, tak roli okouzleného dítěte, které stále odzbrojují kouzla filmová magie.

Ná-la-la-la-dovka, ktera vystihuje atmosferu hrisneho mesta Andelu.

Brilantní, vtipná a smutná sonda do prohnilého nitra amerického bankovnictví.

Pomalá, nečekaně civilní robinsonáda na Marsu pro sci-fi geeky, kteří (stejně jako já) četli už předem fantastickou předlohu. Protipól filmů, kde jedinec padne za oběť vznešených myšlenek a greater good. Vesmírný MacGyver. Dokonce je tu i stopové množství podvratného humoru, kterým je celá knížka prodchnuta od začátku do konce. Pro mne asi nejlepší Ridley Scott. 9/10

I ♥ NY Kýč jak New York, který si navíc v samotném základu odporuje. Což nic nemění na tom, že jsem se do něj zamilovala na první pohled. Stejně jako do města, který nikdy nespí. I ♥ NY

Duševní dvojče Lost in Translation, v němž se místo Tokia míhá Los Angeles budoucnosti, o níž psal kdysi dávno Marshall McLuhan. Snad jen Sofie Coppola umí o lásce, odcizenosti a postmoderní džungli vyprávět tak poutavě, jako její bývalý partner Spike Jonze. Jeden nepovedený vztah =) dva nedostižné filmy.

Filozofické. Fyzikální. Fyzické. alo by se popsat tisíce znaků o tom, jestli je Alfonso Cuarón filmový vizionář, člověk, který otevírá nové filmové světy a volí originální postupy. Jeho vesmírná odysea možná není závratně nová, ale je nejomamnější, nejčistší, téměř dokonalá ve své prostotě. Jakoby nám Cuarón, pomocí své charakteristické filmové řeči plné předlouhých záběrů říkal, že jen v nekonečném kosmickém prostoru lze natočit skutečně komorní, až existenciální snímek s univerzálním přesahem, který se dotýká samotné podstaty lidství. Až ve vesmíru, v okamžiku, kdy se vznášíte, lze pochopit, co opravdu znamená ona pozemská nesnesitelná lehkost bytí. Až ve chvíli, kdy o život bojujete, umíte docenit jeho hodnotu. Až tehdy, když je domov vzdálen několik světelných let, pochopíte, co pro vás znamená. A až ve filmu, v němž Sandru Bullock vede Cuarón a snímá ji Lubezki, si uvědomíte, že jí nechybí herecký talent ani krása. Jen najít ten vhodný úhel, to správné světlo, ten pravý tón. Pokud Vás zajímá gravitace vědecky, přečtěte si Newtona. Pokud filozoficky, zajděte si na Cuaróna. Už jen pro tu krásu vesmírnou, filmovou magii, kterou nemáte chuť dekonstruovat, jen se jí necháte kamsi unášet. Ale nemá smysl plýtvat slovy. O Gravitaci totiž přesně platí to, co v ní říká postava famózního George Clooneyho: "You can´t really beat the view."

Měří se lidská důstojnost na počet kabelek od Vuittona? Je ekonomická krize spouštěčem lidské tragédie, nebo její katarzí? Co je to morální hazard? Je láska smyslem, nebo účelem? Jak se žije bez fasády někomu, kdo vlastně nic než fasádu nemá? Když jsem sledovala poslední záběr na Cate Blanchett, napadlo mě, že takhle asi vypadá převrácená pohádka o Popelce. S antidepresivy, rozporuplným Friskem a zeitgeistem krize. Woody-člověk je možná v depresi, ale Woodymu-filmaři to pomohlo.

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším.