Maghasius

Po studené sprše v Město 44, jsem byl více než potěšen, že z Jacka Stronga se vyklubal dobře řemeslně zvládnutý thriller z polské produkce. Tady mi nikdo nepodstrkával žádné nesmysly a hlavní postavu jsem si plně oblíbil a nebyl pro mě ani příliš velký problém uvěřit motivaci hlavní postavy a podobným věcem. Mám problém tomuto filmu cokoliv vytknout, protože jsem celé ty dvě hodiny byl ponořen do děje tak mocně, až jsem si místy musel připomenout, že toto je polský film. I přesto, že jsem slyšel o kvalitách jejich kinematografie, tak jsem na takovouhle bombu rozhodně připraven nebyl. To však mohu lehce přičíst na vrub faktu, že jsem viděl méně polských filmů, než má většina lidí prstů rukou. Jack Strong mě ale rozhodně pobídl, abych to rychle napravil.

(Varování! Číst až po shlédnutí!) Bezesporu vynikající film. Bruce Willis opět ukázal své herecké kvality, soundtrack, i přesto, že se mi už po pár dnech vytratil z hlavy, tak vhodně doplňoval celkový příběh a tak dále, a tak dále. skvělá atmosféra, příběh a několik dalších věcí, které už všichni ostatní nahoře i dole už dávno zmínili. Osobně tomu však víc než 4 nemůžu dát. Ano, vyvrcholení je vynikající a neúmyslné narážky na Shaymalanovu scénáristickou techniku (viz. scéna v nemocnici - "You gotta add some twists and stuff.") mě vskutku potěšily. Nevzalo mě to však tak silně, jako třeba vyvrcholení v Klubu rváčů, kde se také k hlavnímu hrdinovi dostávají šokující informace o jeho stavu. Fór je však v tom, že Fincher ten zvrat nedal tak blízko konci, jako je v Šestém smyslu. K vyvrcholení tady totiž dojde pár minut před koncem a po něm už následuje jen krátké završení děje a titulky. Na druhou stranu si však sám nedovedu příliš představit, co by se ve filmu ještě mohlo odehrát po vyvrcholení. Mohu tedy být jen rád, že se Shaymalan rozhodl pro tuto variantu, namísto toho, aby uměle natahoval děj. Nebýt tohodle mého menšího problému s vyvrcholením, moje hodnocení by bylo daleko vyšší, ale co se stalo, stalo se. Stále je to dobrý film, který jsem si užil a vřele ho doporučuji.

Vynikající nápad vyprávět příběh pozpátku, (podobně to udělal předtím třeba Lipského Happy end) a tak dosáhnout toho, že divák bude mít z nových příběhových souvislostí stejný pocit, jako má i hlavní postava. Konkrétně, že prostě nebude tušit co přijde. Nolan si lepší styl pro tohle téma snad ani vybrat nemohl. Odhalovat kousky děje tímto způsobem, mezi jednotlivé scény dát pasáže, ve kterých Pearce telefonuje, přičemž hodně dlouhou dobu ani nevíme s kým, zobrazit jak Leonard bojuje se svou pamětí a jak někteří zneužívají jeho problému. To vše jednoduše napomáhá celkovému zážitku z filmu, který byl v mém případě velice silný. Celý film má jisté kouzlo. Zvláště ta část, ve které napřed Leo vtrhne do bytu s jasným cílem, vezme do ruky flašku a shová se v koupelně, jen aby chvíli potom na to vše kompletně zapomněl a sám sebe se ptal, kde to je a proč má v ruce flašku, když se necítí nalitý. Když je dobrý nápad, dobře zpracován, jako v případě Mementa a je schopen způsobit, že divák bude jen sedět a čumět, co se vlastně děje a doufat, že mu neexploduje mozek z těch všech informací, které mu film předkládá a přitom ta složitá struktura bude filmu sednout. Z celého snímku se tak stane velice propracovaná hádanka, ke které je nám předem dán výsledek, ale s tím, že neznáme souvislosti, původní otázku ani si nejsme jisti, jestli to řešení, které nám bylo představeno je to správné. Pokaždé jsem schopný ocenit, když film vhodně využívá jedné z nejhodnotnějších veličin pro kinematografii, času, a tak velice spokojen dávám 5*.