Payushka

Spolu s hlavní hrdinkou charakterizuje novou podobu Saxány i nespočet infantilních vtipů. Sice oceňuji, že se tvůrci snažili srazit na minimum fekálnosti a prdíky, ale pořád tu chybí nadčasový humor. Před čtyřiceti lety nás bavila Helena Růžičková se svým Kolumbem ve vodovodu, teď to je už jen Naďa Konvalinková a její opakující se halucinace. Toho trpaslíka uvidí asi pětkrát, pokaždé omdlí a pokaždé bychom se ASI měli smát.

Když si z něčeho střílím, nemůžu si dovolit pak sám chybovat. Proto je možná vtipné, když jednoho vetřelce nezabije ani plný zásobník, jinému ale stačí kopí zabodnuté v rameni – častá vada heroických filmů, čehož si tenhle všiml. Zároveň však nedokážu pochopit, jak to, že prý vyspělí mimozemšťané nemají na své lodi žádný štít, kamery či silové pole, které by odhalilo případné narušitele...

Proč se vesmírné zlo rozhodne zničit jako první zrovna Ameriku? Proč, když se na scéně objeví autobus plný dětí, nikdo na ulici už neumírá a všichni jsou najednou zachráněni? Proč je pomocníkem tohoto nehmatatelného zla dřívější přítel Hala Jordana, který mu jen závidí? Co jsme ale čekali.

Ivan Trojan je úchyl, šmíruje svoje sousedy dalekohledem a vybíjí si frustrace brutálním sexem se ženou, která mu leze na nervy. Za všechno ale může rozpadlý vztah jeho rodičů. Tenhle "originální scénář" by vás měl naladit. Stalo se?

Film je v první části, kdy je hlavní hrdina vyhublý, i když s ideály, hodně retro. Výrazná rudá rtěnka, zšedlé ulice New Yorku, legrační staré pistolky, jednoduché uniformy. Pak se ale Steve Rogers nafoukne a všechno jde takzvaně do kytek. Kdo by čekal souboje ve vzducholodích nebo bitvy a lá Kam orli nelétají (jeden hrad plný nácků a parta klaďasů se samopaly v rukách), bude zklamaný. Milovníci přepálených barevných komiksů ale budou sledovat se slzami v očích.

Morgan působí spíš jako ztracený méďa, kterému ty zbraně dal do ruky někdo jiný. V souvislosti s tím se pak vývoj vztahu mezi ním a slečnou bezbrannou také jeví nereálně. Nejprve to mezi nimi jiskří jak na Silvestra, pak se zničehonic nájemkyně rozhodne, že ho vlastně nechce. Otočka o 180 stupňů, neuvěřitelné vysvětlení a podivné reakce hlavních hrdinů („budeme přátelé“).

Hlavní hrdina se nejprve rozpláče, když s milovanou Nancy sedí nad volským okem (už jen popis toho nezní zrovna dojemně). Podruhé pak v závěru, kdy skládá jeden kus nábytku na druhý a odděluje se tak nejen od své jediné vášně, ale také od celého světa. Snad toto se nám režisér snažil říci, kdo ví. V každém případě tak Mário činí asi pět minut, kdy si začnete říkat “bože, ať ta scéna skončí”, a ejhle, ono to skončí celé. Už jen za to oceňuji celé dílo o něco více.

"Je to jako Scott Pilgrim, ale s menším rozpočtem", říkali mi. No tak ne, no.

Jakožto film, který reprezentuje slovensko-českou spolupráci v Soutěžní sekci na festivalu v Karlových Varech, je Cigán obstojný. Sice nejde o žádné veledílo, vzhledem ke složité tematice se však vyvedl velice dobře. A pokud uvážím i povedenou, atmosferickou hudbu, musím jít v hodnocení nahoru.

Jako celek jde o nekonzistentní blockbuster, který paradoxně nudí. Jednotlivé prvky jsou občas velice povedené, občas ale také na zabití (hudba Stevea Jablonskyho v bitvách podtrhuje jejich epičnost, v povídavějších částech jsou ale neposlouchatelné tklivé kytarovky). A tak je možné, že Shia nebude jediným dospělákem, který se během filmu rozbrečí.