Slahy94

Nemůžu si pomoc, ale toto je vpodstatě plagiát. Jaký má smysl natáčet předělávku dva roky poté, co Švédové natočí vlastní film. Některé scény dokonce jakoby byly vystřižené z původního filmu. Přestože se to odehrává ve Švédsku, všechno musí být v angličtině s anglicky hovořícími herci. Jasně, vím, že to není poprvé, co Američané přetáčí zahraniční filmy. Možná to nějak souvisí s jejich kulurou, možná se neradi dívají na zahraniční filmy a herce, protože je mají spojené jen s něčím exotickým a artovým. To mi prostě na tomto fimu nesmírně vadilo. Nicméně ohledně filmu samotnému, divák, který se s původním švédským filmem, který je jednoznačně lepší, ještě nesetkal, si užije slušný, řemeslně dobře zvládnutý thriller, těžící především s vynikající předlohy. Nejde opomenout ani slušné herecké výkony v čele s nezvykle civilním Craigem a jako vždy skvělým Stellanem Skarsgardem (škoda, že nehrál v původním filmu). Jako satisfakci lze brát alespoň to, že Američané se narozdíl od Švédů zatím ještě nedostali k přetočení dvou zbývajících dílů.

Celá hobití série je jen jedno velké zklamání. Srovnání s Pánem prstenů je nasnadě, protože nebýt Pána prstenů, jen stěží by se Hobitovi dostalo tolik pozornosti, kolik se mu nakonec dostalo. Celou dobu jsem si kladl tu otázku - jak je možné, že tvůrčí tým, který natočil Pána prstenů - jeden z nejlepších a nejkrásnějších filmových eposů vůbec, který vzešel téměř z ničeho, natočil něco tak tuctového? Kam zmizela krása Středozemě? Nádherné scénárie Nového Zélandu nahradila zelené plátna a tuctové CGI triky, stejně tak namísto kostýmů a masek živých herců jen postavičky vytvořené počítači. Namísto zajímavých postav jen schematické černobílé postavy (snad s výjimkou jako vždy skvělého Gandalfa a taky Gluma) včetně pro mě nepříliš sympatického Bilba (Freemana) a trpaslíci jen jako fraškovité postavičky. Nezáživný scénář využívající fráze z každého druhého blockbusteru. A příběh? O příběhu se snad ani nedá mluvit, ostatně s knižní předlohou to má pramálo společného, jen zbytečné a často nesmyslné nafukování příběhu čistě z komerčních důvodů. Pán prstenů s jistou dávkou nadsázky změnil kinematografii. Hobit je jen průměrným nudným hollywoodským blockbusterem plným triků a nesmyslných akčních honiček pro teenagery zobající popcorn a popíjející Coca-Colu. Stejnak tento komentář nebude nikdo číst, tak si dovolím pokračovat řečnickou otázkou: Opravdu je tohle cesta, kterou se vydá většina hollywoodských velkofilmů? Pořád si myslím, že dobrý film dělá především dobrý příběh. Ale dnes se zdá, že mnohem důležitější než příběh je to, jak ten film vypadá - musí tam být ty nejlepší triky, akce, musí tam být vymakaní hezouni, musí se tam bojovat, musí tam být příšery, musí tam být prostě všechno a ještě víc, nehledě na to, zda to dává nějaký smysl. Opravdu tohle diváci chtějí? A opravdu tohle všechno dělá dobrý film? Je tohle budoucnost hollywoodských blocbusterů? Doby, kdy nás hollywoodští filmaři ohromovali úžasnými výpravnými filmy, plnými dechberoucích triků, které nemožné činily možnými, už jsou pryč. To, co bylo na počátku digitální éry fascinující, je dnes už standardem. Možná by bylo načase vrátit se zpátky k příběhům.

Tohle je ten důvod, proč miluji filmy. Úchvátný působivý svět (vesmír), kde nic není nemožné. Navíc podpořený krásnou hudbou a překvapivě i docela slušnými hereckými výkony. Toto je film 21. století.

Nekonečná nuda.

No páni! Už jsem si myslel, že mě ve filmu nemůže nic překvapit, ale tento film mě opět přesvědčil, jak hluboce se mýlím. Vždycky se totiž najde někdo, kdo dokáže posunout hranice filmového vyprávění zase o něco dál. Nolan to dokázal. Tohle je prostě jedním slovem GENIÁLNÍ. Vymyslet tak dokonale promyšlený příběh, vyprávět ho tak, aby se v něm divák vyznal, udržovat napětí a akci, ohromovat velkolepými scénámi a hry s obrazem reality (či snu?), vyprávět paralelně tři příběhy,... to dokáže jenom génius. K dobru samozřejmě přispívají skvělé herecké výkony v čele s Leonardem DiCapriem a Marion Cottilard a také úchvatná hudba Hanse Zimmera. Takhle má podle mě vypadat dobrý film, a hned jej zařazuju do své top 10.

Měl jsem to štestí, že jsem zažil promítání Mallory a následnou besedu se samotnou Třeštíkovou, to byl sám o sobě zážitek. Třeštíková měla štěstí, že Mallory je velmi otevřená, spontánní a upřímná. Její osud je nesmírně zajímavý a poutavý, tak jako osudy většiny jejích hrdinů. Za velmi silným a pohnutým příběhem Mallory je ale překvapivě i spoustu humorných až absurdních situací, dané samozřejmě sitaucemi a povahou a náturou Mallory. Ze snímku je znát velmi blízký vztah režisérky a Mallory, což hodně přispívá k otevřenosti výpovědí hlavní hrdinky. Trochu netradičně z konce tohoto dokumentu vyznívá i naděje. Co se týká české tvorby, je to jedno z nejlepších děl, co jsem doposud v tomto roce viděl.

Můj první Hitchcockův film. A jsem přijemně překvapen. Už jsem si myslel, že tyhle staré filmy už mě nedokáží zaujmout, ale tento film mě přesvědčil o opaku. Opět se potvrzuje staré pravidlo, že příběh je nade vše. Znuděný fotograf sedí se zlomenou nohou na vozíku a sleduje každodenní život svých sousedů v jednom činžovním domě, když v tom se začne v jednom bytě dít něco neobvyklého. Spolu se svou přítelkyní a svéraznou ošetřovatelkou se rozhodnout příjít věci na kloub. A v tu chvíli začíná napínavý a skvěle napsaný příběh o hledání pravdy. Myslím, že už jsem viděl nějaké variace tohoto tématu, ale myslím, že Hitchcockovo Okno do dvora bylo první a asi nejlepší.

Nudný a trapný pokus o jakýsi psychologický thriller či snad horor. Jakýkoliv krátký pokus o děj, dialog, zápletku je ihned přerušen nesnesitelně dlouhými, pomalými a nudnými záběry a nekonečným tichem, které je v několika případech zničehonic vystřídáno hlasitou a nepříjemnou hudbou. Jakási hororová atmosféra je spíš náznaková a okrajová a konec je naprosté zklamání. Možná, že to je důvod, proč se evropští filmaři moc nepouštějí do natáčení hororů či thrillerů; s oblibou se vyžívají v různých existenciálních dramatech, abstraktnosti, symbolismu, absencí děje, prostě filmům, kterým rozumí jen oni sami. A to prostě u těchto žánrů neobstojí.

Herecké obsazení a exotika samy o sobě nestačí, když máte jednoduchý a docela nudný příběh. Nenáročný film, nejspíše cílený na starší generaci.

Tak tohle je ten oscarový zázrak? Klasický evropský festivalový film. Věřím, že filmový kritici a tzv. "intelektuálové" budou nadšeni. Zdá se, že Itálie objevila svého druhého Felliniho. Někdy mám obavy, že se mnozí evropští filmaři ve své honbě za "velkým uměním" čím dál víc vzdalují realitě obyčejného diváka jakoby hnaní touhou po nové Nové vlně a vavřínech z festivalů v Cannes, Benátkách... Velká nádhera zaujme vizuální stránkou, obrazy Říma, sympatickým Toni Servillem, možná i jistou nekonvenčností (samozřejmě nechybí i konvence tzv. uměleckého filmu, třeba že v každém musí být někdo nahatý apod.), ale pod maskou kritiky římské společnosti, zbohatlíků, umělců a nevím čeho se skrývá prázdný a nudný film. Každý film má své diváky, ale já dávám radši přednost zajímavým dramaticky vyprávěným příběhům před touhle prázdnotou.