KNTRFKT

Uplně si dovedu představit, jak se většina zdejších uživatelů, co na film koukala se svojí drahou tříčtvrtinou (dříve možná polovičkou), kroutila a ujišťovala ji, že na takovéhle ohavnosti v životě nekoukala a ještě to odpřísáhla na život jejich yorkshira. Manželky se pak spokojeně tetelily, jak to dobře sehrály a už se těšily, až za sebou manžílek zabouchne dveře fabie a ony si budou moct pustit toho týpka, co by je klidně vojel jako bígl, pěkně v uniformě jako fízl. Samozřejmě, že si ze zásady nepřiznaj, že důvod, proč starýmu nestojí Pelé neni ten, že denně spořádaj půl kila uheráku a spláchnou ho třema litrama coly, načež se odvalej k Ordinaci, nebo ještě hůř-k Ulici. Film jako takovej neni ničim převratnej, ale věnuje se mýmu oblíbenýmu žánru a co deset minut na vás odněkud vybafnou vnady, tudíž to lehce udrží vaši pozornost. Děj taky neni náročnej. Je to o tom, jak se tamten dá dohromady s těma a sejmou tamtoho, co je převlečenej za jinýho, takže to pobere i kdejaká lopata. Samozřejmě by se zhlédnutí téhle ohavnosti měli vyvarovat všichni puritáni, kteří si jednou za měsíc vlezou pod peřinu se svou milou a za cílem neřízené produkce malých retardů 2 minuty unyle funí, načež celou taškařici zakončí ohavným skřekem, připomínajícím znásilnění Bilba Pytlíka. No a na závěr jedno moudro: "Když se pozorně podíváš, uvidíš, že je tam víc jak jedna děvka." /James Cole

Prvních deset minut jsem si řikal, že Frantíci konečně upekli něco líp, než croissanty, ale nakonec mě úspěšně vyvedli z omylu. Jejich pokud o multikulturní žabomyší Expendables se totiž ani trochu nepovedl a ve výsledku to byla jedna velká trapárna. Celé to začalo, když jednoho deštivého dne vylezl Tristan z Francoisovy postele, nežně ho políbil na půlky a s lítostí si uvědomil, že do jejich vystěhování z bytu zbývá už jen měsíc. Kde budou pořádat mandingo party? Pak ho ale osvítil duch svatý a jeho napadlo, že by mohli splácat nějakou kokotinu pro nenáročného diváka, kterou obsadí aspoň jedným zvučným jménem. I tak se stalo, že povolali krále všech prostatiků, který by měl hrát už jen zdechliny v kriminálce Miami, a vtiskli mu chrakter Sláje, tedy nezničitelného kůl důchodce. Problém je ale v tom, že Stallone tráví ve fitku 5 hodin denně a stejný čas věnuje plastikám, tudíž se kýžený efekt prostě dostaví. narozdíl od Žána, který ten samý čas tráví pokoušením se o vytlačení těch pár kapek moči, co ho tak strašně pálí na šulínkovi a zbytek napojený na fastfoodovou stravu v tekutym stavu. Sice se domluvili, že záběr, kde by musel udělat pohyb rychlejší, než 2 km/hod by pro něj mohl být smrtelný a tudíž se omezili pouze na občasnou chůzi, ale zato zapomněli Rocherovi říct, že by Renoa neměl zabírat zrovna v době, když spěchá na hajzl, jelikož jeho chůze to přinejmenším připomínala. I splácali kuriózní bejkárnu s negříkem, vychrtlym rádoby hustym baseballistou, Turkem, Jamajčankou a Irem, ořezali jim dialogy a celý to natěsnali do něčeho, čemu chtěli řikat film. Film to sice byl, ale mě už ke konci jímala hrůza a při závěrečnym fajtu dvou bossů jsem se z pocitu trapnosti radši otočil.

S lítostí musím říct, že jak jsem nenáviděl přeobsazení Balea za Afflecka, tak ve filmu mi ani trochu nevadil. Spíš naopak, mnohdy totiž situaci dost zachraňoval. Kromě toho, že si u D.C. konečně uvědomili, že Supermanský bombarďáky by se z důvodu možného posrání měly nosit spíš vespod, tak jim také došlo, že pokud nechtějí mít toho nejzbuzlejšího hrdinu pod Sluncem (pokud nechtějí překonat Kapitána Homo-Ameriku), nesmí Cavila nutit holit si hruď, sice mu to z toho latexu občas lezlo, ale co... Nejvíce matoucí věcí pro mě ale stejně zůstává fakt, že Batman musí nosit masku a měnit hlas, aby ho náhodou někdo nepoznal, ale Supermanovi stačí narazit si neoprén a potapěčský brejle a kde kdo by si ho rázem spletl třeba s Chewiem ze Starwars. Naopak naprosto boží, přesně jak jsem předpokládal, tu byl Eisenberg, který ztvárnil Lutora naprosto geniálně. Tleskám. Totálním protikladem je Wonder woman, která byla obsazena tou nejvíc asexuální pozemskou bliznou, která kdy vyrašila na zeměplacce a jejíž zygota se nejspíš rýhovala poněkud déle, než je vůbec vhodné. Občas to byl sice digimadlajz, ale mě to bavilo, tudíž jsem se nakonec rozhodnul utrhnout a tu 4 nasolit. Jo a Damon nekacal, když řekl, že to Beník zvládne.

Neni ani tak důležitý, co napíšu, ale proč to napíšu. Neni důležitý, co si přečtete, ale proč to přečtete. Takže začněte číst. Všechno kolem vás hoří, zrovna na vás řve šéf, že jste totální potrat, co nic nedokáže, nejspíš vás vyhodí. Vaše přítelkyně je na vás naštvaná, protože jste se zase udělali dřív, než si stihla stáhnout kalhotky a do toho jste ani nevynesli odpadky. Opět. Jste k ničemu. Ani pes vás neposlouchá, kočka vám chodí chcát do boty. Vy jste přesto v klidu. Jste tu totiž se mnou a nic vám nehrozí. U šulínka pociťujete teplo. To proto, že vás tam pálím zapalovačem. Není vám to příjemné, ale v ruce máte sklenici, chrstnete její obsah na ono místo. Teď je vám to velmi nepříjemné, nebyla v tom totiž voda. Kalhoty máte v jednom ohni, ale pořád se cítíte v bezpečí, čtete tenhle komentář a je vám krásně. Probudíte se za 3....2....1...teď. Teď vypněte počítač,dejte pěstí šéfovi, potěšte přítelkyni, zbijte psa a zabijte kočku, budiž vám odpuštěno, jste vyléčeni. V prní půli valíte bulvy nad perfektnim zpracováním, ale tak trochu tušíte, že to je lehce čitelné hovno v pěkném obalu s rudou mašlí. Ve druhé půli za mašli zatáhnete a pěkně nasajete, že máte pravdu.

Pro duši artového diváka pohlazení, pro mě normálně pokus o znásilnění, tentokrát pouze pokus. Možná to bylo tim Eisenbergem, možná to bylo tim, co jsem u toho do sebe naházel...těžko říct. Každopádně tenhle Dvojník nebyl vubec špatnej. Ovšem nemůžu soudit, jestli byla tahle adaptace zrovna hravá a už vůbec ne, jestli se tu podařilo správně interpretovat pošahance Dostojevského, ale aspoň já jsem se párkrát uchechtnul a ani jednou jsem nešel na záchod, což u artovinek dělám prakticky každých deset minut. Ve svý podstatě to totiž bylo vcelku zajímavě natočený, Jesse to zahrál bravurně a mě to i bavilo.

Musim říct, že se na týhle roli Žídek velkolepě vyřádil a skoro tak sepsal Zákon "Jak být správným pusykandem". Narozdíl od něj, jenž je takovej zmrd, že vám klidně ukousne nos a vykuchá vás tupou kudlu, já jsem pouze zmrd, co se vám vybleje do komentáře a zaviruje harddick, teda disk. Asi tak po půl hodině jsem měl jména Doma Hemingwaye plný zuby, jelikož to tam mele pořád a i na mě toho ve finále bylo šest půlek (nebo taky tři prdele). Zároveň mě ale nakrkla stopáž, která je zrovna tady moc krátká na to, aby vybudovala větší příběh a člověk si toho vyfetovanýho plebejce, co se nechává ve vězení kouřit od Irů s dlouhejma pačesama, aspoň trochu oblíbil a vybudoval si k jeho postavě aspoň nějakej vztah. Takhle jsem si akorát řikal, že na tom hrobě sice pláče pěkně, ale nevěřim mu ani ty do koulí zařízlý galoše. Celkově se totiž dá říct, že to je jeden velkej bordel, kdy hlavní štětka dostane jednou za 15 minut záchvat schizofrenie, vyvleče svý vytahaný části těla na stůl, zarecituje Šejkspíra ve vrcholný formě a zas upadne do paralýzy. Stejně tak Dom občas pronese spíč jak blázen a pak zas jen pobíhá a fokuje a pussykanduje.

Na začátku jsem si slíbil, že nebudu brečet. Tak bohužel. Neni totiž nic dojemnějšího, než artrózou se chvějící, flekatou kůží porostlá, seschlá ruka, držící ve třech prstech devítku, míříce do ksichtu zkurvenýmu náckovi, zatímco ve zbylých dvou prstech svírá balení tabletek na Alzhaimera, aby dotyčný náhodou nezapomněl, že chce odprásknout toho dědka před sebou a né sebe. Letošní porce dědků (Mr. Holmes), je vcelku povedená. Když totiž Plummer nedrancuje regály s Rohypnolem, nevylévá bažanta, nezapomíná na to, že toho bažanta před chvílí vylil a znovu ho neplní, tak toho dědulu hraje přímo skvěle a je z toho drámo, jak z ložnice Haliny. Ze začátku tedy trochu nudí pomalejší rozjezd, který se vleče, jak nácek k soudu, ale na konci dostanete takovej rozuzel, že se vám z toho rozklepou kolena, jak při osteoporóze, vypadne protéza a kardiostimulátor vypov íslužbu. Už mi tam jen chyběl ten Robert Parkinzón.

Náš Krokodýl Dundee si před točením s Tyronem odskočil k holiči, shodil svou hetero prořídlou kštici a natočel pedofilně zaměřený mrdník nejvyšší jakosti, který by mohl s grácií sekundovat Příběhům Kryštůfka Robina a jeho hrátkám s plyšáky. To, že se dítě může ztratit taky jinym způsobem, než tak, že vám ho zblajzne dingo, jste už asi slyšeli, ale Hjů měl prostě zas jednou potřebu vyvrátit to, že je heterák a pod rouškou herecké role chodit zas jednou s namalovanejma stínama, aniž by ho ti otravní novináři osočovali, že si toho plejtváka nevzal z lásky. Z celého snímku je asi nejdobrodružnější stopáž, která ke konci atakuje nejen moje nervy, ale i vazivový pouzdro mýho citlivýho srdíčka. Dalším negativem je kompletní herecké obsazení, to se skládá z naprosto nehodících se lidí do veškerých rolí. Já měl totiž dojem, že Péťa je rozkoušňoučký homoelfík v zelených legínách, co si poletuje díky fetu od víly Zvonilky, pronásledován onanistou Hookem. Každopádně tenhle film moje představy vyvrátil a už tak jebnutý příběh mi totálně znechutil.

První část mi přišla slabší, ve scénáři byly mezery, jak mezi zubama Šebestový, ale na český poměry to byl celkem slušnej film. Tahle druhá část mi sedla trochu víc. Přemítal jsem nad 4, nakonec je z toho pěkná 3, ale jde spíš o to, že Čermák ten film táhne a zbytek se tak nějak veze, chvílemi je ta vlna větší, chvílema to kolísá, ale ve výsledku to působí uceleně, za což jsem rád. Je fakt hezký neustále sledovat, jak všichni vědí, jak to v týhle republice ( a všude jinde chodí), ale nakonec nám stejně nezbyde nic jinýho, než na to čumět a kroutit čepovcem s nosičem a divit se, jak se to zas těm onanům vydařilo a dělaj si s námi, co chtěj.

PROBOHA! Jak jsem se k něčemu tak úžasnýmu mohl dostat až téď? Sherlock je pro mě asi nejkomplexnější seriál, jakej jsem měl tu čest vidět. Herecké duo v podání brilantního Cumberbatche a Freemana, který za ním rozhodně moc nezaostává, funguje na chemické bázi naprosto špičkově. U některých postav jejich psychologizaci prostě nevěříte, tady bych nedokázal zpochybnit snad nikoho. Zápletky každého dílu (až na jeden trochu hluchý díl) na mě fungovaly přesně tak, jak měly a já se hned po prvnim dílu pekelně soustředil na každýho člověka kolem Sherlocka, jen abych pochytil sebemenší detail, kterej by mi pomohl k nějaký tý dedukci. První série nám v podstatě představila divácky vžitou podobu obou postav, Sherlockovské dedukce a diváka vtáhla do transu. Ve druhé sérii figuruje především naprosto dokonalý Moriarty, jehož si ten psychotik střihnul tedy s nesmírnou grácií a závěr, kdy to Holmes pošle ze střechy pěkně xichtem na chodník ve mně zanechal solidní šrám, kterej jsem skoro nerozdýchal. Nicméně přišla třetí série, která se totálně vymiká již zaběhlým tradicím a ukazuje najednou Sherlocka v úplně jiném světle. Ze sociopata se stává člověk, který nakonec je schopen milovat, sice zrovna nejde o ženu, nýbrž o muže, nicméně tahle série opravdu povedeně podtrhuje nebývalé přátelství mezi Wattsonem a Holmesem. Pro mě asi nejlepší série a zároveň nejlepší díl ze svatby. Nevim, jestli to bylo tim, že jsem na to čuměl ve tři ráno a to už mě skoro rozpláče i mňoukání koťátka (ačkoli jsem normálně drsnější než hrubá mouka) , ale svatební proslov mě teda opravdu dojal. Tenhle seriál mi hodně dal, naučil mě, jak mam padat, když mě někdo střelí do břicha, že přátelství je jedna z nejdůležitějších hodnot v lidskym životě a že paní Hudsonová je po 10 panácích celkem šukatelná babka. Jo a kdyby mi bylo 16 a jednou za měsíc jsem byl kurevsky nepříjemnej, asi bych toho benedicta zajebal do pokoje na zeď. Jo a vyloženě mě serou názory typu: "Bilo tam málo dedukcý, moc dojemní to bylo, tohle by Šerlok neřek". Idioti, je to boží, držte huby!