ZeroCZ1233

Naprosto dokonalá absurdita, ve které Nicholas Cage nevytírá jen podlahu, ale hlavně divákům vytírá zrak, jak si svou roli v téhle sebeuvědomělé jízdě naprosto užívá a dotahuje tím tento perfektní meme do konce. Zároveň také opovrženě plivu na všechny, co to pozérsky berou vážně a hejtí neduhy, které jsou očividným tvůrčím záměrem a fungují úplně naopak, než jak se zdá. A vám doporučuji si to pustit v co největší partě lidí na co největší možné obrazovce s co největším počtem alkoholu. Já tu možnost měl a nelituji.

Upřímně moc nevím, jak se k tomuto filmu vyjádřit. Jistě, Beatles je moje nejoblíbenější skupina, takže jsem pokaždé šťastný, když se jejich hudba připomíná a objevuje v kultuře, ale... Yesterday se nesnaží dělat ze sebe kdejaké veledílo, s hudbou Beatles pracuje taktně a s úctou (kromě Hey Dude...), ostatní narážky na skupinu taky nijak neuráží. Snímek upadá na rovině zápletky, příběhu a prvky s těmito složkami spojené. Premisa zní zajímavě, člověk se probudí ve světě bez Beatles, velký šok, co teď, ale... tvůrcům se nepodařilo dostatečně představit a hlavně dobře vybudovat fikční svět filmu. Máme tady jen již zmíněnou hlavní událost tvořící kauzalitu a zároveň přináší zajímavé prvky, které obohacují a prakticky definují fikční svět, ale tam to končí. Později se jen dozvídáme, že se nezapomnělo jen na Beatles, ale i na další (převážně) kulturní bohatství, jenže tento prvek spíš slouží jako "vtipné" vložky než skutečné využití k ozvláštnění něčeho tak zbytečně plochého, kterým tento fikční svět rozhodně je. Tím se rovnou dostávám k příběhu. Motiv morální rozepře hlavního hrdiny je jedním scenáristickým přešlapem téměř rozmetán a slouží jen k jako lepidlo k rozpadlé snaze utvoření romantické linky mezi hlavními postavami, která je bizarní nejen jejím průběhem, ale hlavně vyvrcholením vybočujícím až moc slepě ze směru, kterým se film předtím vydával. Kromě jedné scény, u které nezůstane oko fanouškovo suché vlastně Yesterday nabízí jen kolekci dobře znějících coverů na námi známé hity. Film rozhodně není zbytečný, zábava to rozhodně je, ale jen v určitých chvílích, zbytek byla průměrná neslaná nemastná podívaná.

Samozřejmě, že jsem na to ve svých nevyzrálých letech koukal, ale když se na to podívám dnes, tak akorát přemýšlím, jak moc mě to poznamenalo a udělalo to ze mě tak cynického člověka, jakým dnes jsem. Tuhle věc zachraňují jen ytp videa, jinak je to na jednu stranu zapomenutelná, na druhou stranu zase nezapomenutelná srágora, která bohužel przní nevinné dětské duše dodnes.

Lásku už jsem vůči někomu párkrát sám cítil (není to tak časté, o to víc to pak bolí), ale nikdy mi nebyla opětovaná, takže jsem jí ještě nestihl tak úplně pochopit, pokud se to vůbec dá. Přesto mám filmy právě o lásce poměrně velmi rád. Nemluvím teď o romantických filmech německé produkce běžící každý den na vybraném programu TV Barrandov, ani amerických romantických komediích, při kterých se doslova řežu smíchy. Spíš miluji například Before trilogy, jelikož nádherně ukazuje, jak by láska měla mezi dvěma jedinci přirozeně vzniknout a jak se její síla bude po čase měnit. Nebo Only Lovers Left Alive, které zase nádherně prezentuje onu nezpochybnitelnou a těžce zničitelnou oddanost, která by mezi partnery měla být. Proto jsem se rozhodl, že jako první film od Gaspara Noého si vyberu právě počin Love, o kterém jsem mimo jiné slyšel mnohé, stejně jako o samotném režisérovi. Noé na vyjádření lásky jednoho k druhému nejde skrz typicky vyšlapané cestičky čistých emocí, to by od něho ani nikdo nečekal, místo toho ze stezky razantně vykročuje a zkoumá lásku z úhlu dravé sexuální náklonosti. Jak sex, v nejzákladnějším slova smyslu jen fyzická aktivita, která zúčastněním přináší fyzické vzrušení, vlastně souzní s city, kteří mezi sebou mají právě zamilovaní? Je velký rozdíl v požitku z aktu, když osobu, s níž tento akt sdílíte, máte rádi, nebo je sex a výsledné požitky na citech nezávislý? Jak moc je sex vlastně důležitý? Nejen na tyto otázky se Noé snaží skrz filmový jazyk odpovídat, ale povedlo se mu to? Řekl bych, že napůl. Režisérova zvrhlost je v průmyslu pověstná už řadu let, připomeňme si známou šokující scénu z jeho staršího filmu Zvracený, kde Monicu Bellucci nechá velmi sugestivně znásilnit Vincentem Casselem, což ještě dodnes pár opravdu silných puritánců nedokázalo rozdýchat. V Love na to šel samozřejmě od lesa a když tedy chce udělat film založený na sexu, tak ten musí být přirozený, nesimulovaný. Na jeho vyobrazení si dává zvlášť záležet, kamera virtuózně vyměřeným rámováním snímá klidně i několik minut, jak si dva či více náruživců užívají, což s dobře vybraným osvětlením (hra s barvami, intenzitou, stíny) a hudebním podkresem vytváří pro někoho až uchvacující obrazce čistého vzrušení. Tyto technické atributy naštěstí fungují i v ostatních nesexuálních scénách, ve kterých kompozice obrazu a ladnost kamerového pohybu vytváří v kombinaci s plynulou střihovou skladbou produkt, na který se pěkně kouká. Tuto jinak hodinářskou práci záměrně drtí narace, která si skáče z jednoho časového úseku do druhého a diváka tím zpočátku krásně mate, než si na to potenciálně zvykne. Jak je to po technické stránce skvělé a po narativní stránce artově roztříštěné, tak hlavní myšlenka filmu, tedy sex, láska a jak to jde dohromady vlastně nedojde k uspokojivému vyjádření, jakého asi chtěl Noé dosáhnout. Může za to zbytečné množství sexuálních scén, na které se sice pěkně kouká, ale po čase omrzí. Díky tomu vzniká nepoměr s ostatními scénami, které se právě nad výše položenými otázkami a tématem celého filmu přes vnitřní monology hlavního hrdiny a dialogy s dalšími postavami zamýšlí, zajímavě je rozvádí a vedou jakoby dialog s divákem, který implicitně předkládané názory pojímá a přemýšlí nad nimi. Když to přeženu, tak je z toho jen vlastně artověji natočené porno, které nakousává něco strašně zajímavého, ale přes režisérovu zahleděnost do sebe samého, že on je přece ten pověstný zvrhlík / gurmán, tak to přeci musí ukázat, vlastně nedochází k té intelektuální katarzi, kterou se snímek snaží bohužel neúspěšně dodat. Rozhodně je to však zajímavý projekt, který koncept lásky prezentuje ne tak konvenčním stylem, proto bych řekl, že stojí za zhlédnutí.

To je tak strašně bizarní shitpost, že to člověk musí s takovým mindsetem taky hodnotit, všechny hvězdy pro Jenise!

V zásadě typický souboj o přežití mezi technikou a člověkem v hávu pprůměré animace se stylizovaným vzhledem lidských hrdinů, kdy je právě hlavní zápletka to nejnudnější, co nám epizoda nabízí, místo toho, aby objevovala fikční svět, který díky náznakům působí mnohem zajímavěji a propracovaněji.

„This is the first piece of art I've ever made in my life that I can actually show my kids...“ - Trent Reznor

Klip natočený na jeden záběr s živou hudbou nejlépe ukazuje tehdejší Reznorovo rozpoložení - vypořádávání se s depresemi nasraností, divokostí a řevem. Reznor buduje hudbu, ale demoluje sebe a okolí.

Výborná hudba jako podkres k experimentálnímu šílenství plné krve, všechno snímáné přestylizovanou ruční kamerou v kulisách, které reprezentují to, co by měl industriál znamenat. Silný zážitek pro ještě silnější žaludky, Reznor má koule a tohle je jen další důkaz tohoto známého faktu.

Až vyrostu, chci být stejný alfa a arciprcíř jako Lewis!