Yesterday

Tak jsem myslel, že si mnou neoblíbený Danny Boyle snímkem Yesterday trošku poupraví celkem tristní bilanci, ale s odstupem několika měsíců po filmu nezbylo vůbec nic. Ne že bych se nebavil, ona základní premisa je vtipná dostatečně sama o sobě a moc "pomoci" ani nepotřebuje, ale v hlavě mi uvízl akorát tak nesympatický hlavní hrdina, takže pravděpodobnost, že se na to podívám někdy znovu, moc velká není. Tak zase někdy příště, Danny... 60% (06.09.2019)

Já mám tyhle kraviny ráda. Je to veselé, pozitivní, naivní, sympatický hlavní hrdina, který má poměrně rozum a rozumnou přítelkyni, no a do toho všeho The Beatles. Letní film, u kterého se nemusíte namáhat přemýšlet, jen si užívat písničky, sem tam nějaký britský vtípek jako zpestření a prostě máte to, co od takového filmu můžete očekávat. Jasně, nic moc navíc to nemá, ale pořád to dokáže pobavit a když víte, co od takového filmu chcete, tak si myslím, že je slušná pravděpodobnost, že to dostanete. (29.06.2019)

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)

Celý film je založený na jednoduchom princípe: narvem tam čo najviac hitov od Beatles, okolo toho dám nejaký ľahko ošúchaný príbeh a bez problémov zarobím balík. Od skvelého režiséra ako je Boyle by som očakával niečo komplikovanejšie, takže v tomto prípade ide o sklamanie. Podobne ako je to s romantickou líniou, ktorá je úplne bez chémie so závanom kari ryže. Film nám ale priniesol aj prínos v poznaní, ako vyzeral typický Angličan v minulosti (Ed Sheeran) a ako bude vyzerať typický Angličan budúcnosti (Himesh Patel). (03.07.2019)

Myšlenka pěkná, leč nepravděpodobná (skutečně by v dnešní cynické době byli Beatles se svými písničkami o lásce stejně relevantní jako v šedesátých letech?) a nikterak originální (v podstatě jen rozvíjí jeden nápad z Návratu do budoucnosti). Zpracování mrzké. Jde jen o hrozně ledabyle zkonstruovaný věšák na songy od Beatles, s lacinými vtipy (přejmenování Hey Jude na Hey Dude), nepřesvědčivou romantickou linií, nemožně napsanými ženskými postavami (problém všech Curtisových scénářů) a hrdinou, který všeho dosáhne (a nic podstatného neztratí) díky podvodu. Prefabrikovaný crowd pleaser bez jiskry, důvtipu, vizuální nápaditosti a jediné opravdové emoce, který v křečovitých dialozích jen předkládá hotové pravdy, nenechá diváka, aby si sám něco objevil a mohl žasnout a některým z nejlepších písniček historie dělá spíš medvědí službu. Vlastně s nimi pracuje úplně stejně jako karikatura ziskuchtivé hudební manažerky, na které si smlsla Kate McKinnon - jako s produkty, ze kterých je třeba vydojit co nejvíc peněz. 50% (20.06.2019)