Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (577)

plakát

Jayu manse (1946) 

Jeden z prvních filmů vzniklých po osvobození korejského poloostrova má zajisté nejen historický význam pro zdejší obyvatelstvo. No bohužel se do dneška zachovala jen část snímku. A ta mně osobně velkou radost neudělala. Na celkovou tehdejší společenskou situaci tu sice spatřuji náznaky něčeho velkolepého, ale vše bohužel skončí dřív než se něco zásadního začne dít. Věřím, že kdybych měl možnost spatřit dílo celé, hodnotím rozhodně líp.

plakát

Na nože: Glass Onion (2022) 

Benoit Blanc se vrací a tentokrát na to jde trošku jinak než poprvé. A bohužel trochu hůře. I když oceňuji snahu tvůrců přijít s něčím novým a neotřelým, tohle bylo jiné až moc. Nechci úplně prozrazovat, protože čím míň toho člověk ví, tím lepší divácky zážitek. Jen snad to, že postavu co je za všechno zodpovědná poznáte velice brzy. A následné sledování toho proč a jak už pak díky tomu není tak zábavné. Herci včetně cameo roliček potěšily. S lepším příběhem může trojka znovu zazářit. Snad jí Johnson dopřeje náležitý čas.

plakát

36 promile Shaolinu (1984) 

Jsem už dost zvyklý na hongkongský humor ale i tak jsem nebyl připravený na tento film. Hlavně teda proto, že není moc vtipný. Klasický příběh o pomstě a pouhá snaha o vtipné scény spolu se slabší akcí nedokážou fungovat ani jako něco, co je tak špatné až je to skvělé. Potenciál tu byl, ale když mě na celém filmu nejvíc pobavily české titulky k němu, nelze od sledování filmu a zvlášť bez oněch titulků nic víc než jen odradit.

plakát

Shaft skóruje (1972) 

Po mém nevelkém nadšení z prvního filmu se Shaft vrátil a tentokrát konečně již plně vyzbrojen. K charisma z prvního filmu dostal k dispozici zajímavé protivníky a mnoho možností jak se s nimi vypořádat. Zvlášť finále plné výbuchů, střelby, automobilové honičky, rychlé lodi i vrtulníku rozhodně stojí za vidění. Velké zlepšení a velká naděje pro Shaftuv výlet do Afriky.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Dost možná největší filmové překvapení tohoto roku. Prvnímu filmu jsem dal slabé čtyři hvězdičky bez jakékoliv potřeby se kdy do zdejšího světa vrátit. O to větší byl můj šok z toho jak i přes své nedokonalosti skvělé pokračování je. Úžasné herecké obsazení a hlavně příběh zasazený do nádherných pouštních lokací se pod dohledem Villeneuvea stal skutečným kinozážitkem který si velké plátno opravdu zasluhuje. Někoho možná nepotěší konec, mě by běžně taky nepotěšil, ale tady mi sedlo vše včetně něj. Snad někdy vznikne trojka a snad vznikne brzo. Už po včerejší návštěvě kina bylo pozdě.

plakát

Maturitní ročník (2022) 

Od okamžiku kdy Rebel Wilson prošla svou proměnou, jako by ztratila i značnou část své humorné stránky. Důkazem toho budiž Senior Year. Tento film se bohužel řadí k průměrným až podprůměrným komediím. Velkou měrou za to může nevyužití potenciálu hlavní zápletky, u které bych při ratingu R čekal větší odvahu, zkrátka víc bláznivých momentů. Klasická netflixovka na kterou se po právu hned zapomene.

plakát

Zúčtování v Malém Tokiu (1991) 

Tohle mi opravdu hodně sedlo. Režisér Lester jako by se vrátil do dob Komanda a díky tomu jsem dostal akční hody, které mají skvělé obsazení v hlavních hrdinech, víc než důstojného záporáka a díky velice krátké stopáži zběsilé tempo kdy akce střídá akci a člověk pak ani nad některými nedokonalostmi vůbec nepřemýšlí. V rámci žánru akčního béčka skvělá záležitost, kterou jsem si určitě nepustil naposledy.

plakát

Detektiv Shaft (1971) 

Dle všeho je Shaft pro černošské obyvatelstvo USA a žánr blaxploitation doslova ikona. Já po shlédnutí filmů vzniklých po roku 2000 a teď i toho originálního takové nadšení nesdílím. Průměrná detektivka, která až na špinavé prostředí Harlemu není nijak zajímavá, děj který se dost táhne a o akci ani nemá smysl mluvit. Třeba mě pokračování dokáží přesvědčit o výjimečnosti této postavy, ale dosud se to žádnému filmu nepodařilo.

plakát

Havěť (2023) 

Film Havěť režiséra, jenž má dle příjmení pravděpodobně české předky je rozhodně velice zajímavý. Dobrá hudba, moderní vizuál a nejen na evropské poměry netradiční téma pro horor. To vše spolu se zajímavými herci a překvapivě i množstvím vtipných momentů mi dalo naději že ve Francii vzniklo něco výjimečného. Bohužel jak se film blížil do finále, bylo čím dál zřejmější, že se tak nakonec nestalo. Dlouhá stopáž, pro horor typické, mně přesto vadící hloupá rozhodnutí postav a nakonec uspěchaný a nezasloužený konec hrdinů mi líp hodnotit neumožnilo.

plakát

Návrat Sabaty (1971) 

Doufal jsem v nejlepší, ale dostal jsem bohužel to nejhorší. Poslední Sabata má sice zpátky Lee Van Cleefa, ale už to není ta samá postava jako v prvním díle. Nezajímavý, nesympatický a chvílemi až trapný. Velkou měrou za to může špatný scénář, zbytek hereckého obsazení, příšerná hudba a taky zapojení cirkusu. „Krásný“ příklad toho, že spolupráce s Německem a Francií místo Španělska nemá na spaghetti western dobrý vliv. Zakončení jaké si Sabata určitě nezasloužil.