Grimaldi

Jeden z nejlepších českých filmů vůbec jsem měl možnost tehdy spatřit v kině. A i po více než deseti letech si stále dokázal udržet své kvality. Příběh Mrázka, pardon Vedrala je skvělým exkurzem jak do dob končícího komunismu, tak i divokých devadesátých let a počátku tohoto století. A režisér Petr Nikolaev spolu s Ondřejem Vetchým a zbytkem herců si za to zasluhují jen a jen chválu. Film nemá moc hluchých míst, rychle odsýpá a i když přesně víte jak to skončí, stejně neodtrhnete svůj zrak od obrazovky. Takovýchto filmů by naše kinematografie potřebovala víc.

Jako jednoduchým humorem a mnoha sexuálními narážkami/ situacemi oplývající komedie se Jedeme na teambuilding věřím správně trefila do vkusu většinové společnosti. A i já jsem se po slibném začátku ve stylu IT Crowd a sympatickém obsazení těšil na něco v tomto žánru netradičního. No bohužel s odjezdem na Slovensko tvůrcům dojdou zajímavé nápady a celý snímek sklouzne k již x krát na plátně spatřeným klišé. Jako film na zabití času neškodné, ale tak nějak jsem po zdařilém začátku doufal, že si z něj po skončení budu pamatovat víc než jen „kind reminder“.

Naprosté dno a odpad světových rozměrů. Ne že by tahle hnusná, zvracení vyvolávající debilita ve světě někoho zajímala, ale mnoho tématem odpornějších a nekvalitně filmařsky zpracovaných děl jsem napříč mezinárodní tvorbou ještě nespatřil. Přiznávám se, že jsem k tomuto hodnocení dospěl už po shlédnutí jediného dílu, konkrétně epizody „Štola“. A rozhodně na tom nehodlám nic měnit. Leda když snad na Čsfd někdy přidají hodnocení nižší než odpad, v tom případě bych nad tím ještě uvažoval.

Až takto neslavný konec pro původního Shafta si snad nepřáli ani jeho největší kritici. Zcenzurován tehdejšími pravidly televize, s vůči slabému příběhu naprosto přestřelenou stopáží mnou shlédnuté epizody, až po nesympatické vedlejší postavy. Tady bylo špatně úplně všechno. Bohužel se mi podařilo sehnat jen druhý díl, „Shaft and the Killing“. Je tedy možné že zbytek dílů na tom bude svou kvalitou líp. Mé negativní hodnocení je ale spíš než o kvalitě tohoto seriálu stejně dáno tím, jak tvůrci dokázali bez jediného zaváhání zničit tři filmy budovaný charakter hlavního hrdiny. Shaft v obleku není to co chtěli fanoušci vidět a tak není divu že po sedmy dílech tohle veledílo skončilo. Ještě že tak.

Neviděl jsem ani Mendesovu jedničku ani následnou na video mířící dvojku. Trojku jsem tak bral jako samostatný film který až na název stejně nemá s předešlou tvorbou nic společného. A já se překvapivě v rámci možností královsky bavil. Jednoduchý děj odehrávající se na jedné lokaci je sice dost předvídatelný a Scott Adkins má jen vedlejší roli, ale tahle akční jednohubka je opravdu dobrá. Nečekejte žádného Johna Wicka nebo Black Hawk Down, ale slušné novodobé béčko u kterého budete věřím spokojení taky.

Konečně jsem se dočkal. Nemesis i když ne jako série, ale jako dílo od Pyuna skončila. Nejbizarnější a nejkratší film ze všech čtyř „naštěstí“ není horší než trojka. A při zvrácené mysli si to někdo může dokonce i užít. Třeba jako chlastací hru, kdy si dáte panáka pokaždé co zazní slovo fuck, či svou nahotu předvede Sue Price. Vsadil bych se, že jí do konce nedohrajete. No a pokud jste ze Slovenska, dejte si vydatnou sklenku něčeho silnějšího rovnou, neboť poznat v dle mého jedněch z nejhnusnějších filmových lokacích jaké jsem na plátně kdy viděl Bratislavu či její okolí opravdu není moc příjemné. Jediné co si možná ještě budu pamatovat je akční scéna s Tatrou 603, další smutná Československá stopa v tomto díle.

Důležité upozornění na začátek, pokud jste si film ještě nepustili, tak si ho rozhodně nepouštějte. Už jsem měl možnost za ta léta spatřit spoustu po všech směrech příšerných snímků, ale Nemesis 3 se díky tomu s jakou lehkostí mě dokázala znechutit, naštvat a hlavně unudit zařadila do mého osobního žebříku nejhorších filmů vůbec. Je až neuvěřitelné jak film se stopáží pod devadesát minut působil jako nějaké čtyřhodinové dílo. "Herectví", efekty a hlavně příběh kdy si Pyun velkou měrou pomohl scénami z dvojky způsobilo, že jsem se musel dívat natřikrát abych se vůbec dostal k závěrečným titulkům. Oproti tomuhle jsou Magnusek s Uwe Bollem skvělý režiséři.

Finále série Taxi, protože stejně jako fanoušci Die Hard i já tvrdím že Taxi 5 neexistuje, jsem poprvé spatřil v osmi. Od té doby uplynulo jíž mnoho let ale já se i tak na tento snímek nedokážu nedívat oním dětským pohledem. Objektivně čtyřka zcela jistě není dokonalá a nikdy nebyla. A ano, až příliš prostoru tu dostal komisař na úkor ústřední dvojce. Ale fajn hudba, Monako, finále a hlavně ta nostalgie na mě pořád fungují. Naprosto neobjektivních pět hvězd za které se ale ani trošku nestydím.

Filmů ze zákulisí filmů není nikdy dost. To spolu s režií bratrů Coenů u mě vytvořilo velké očekávání. Až takové, že víceméně nešla naplnit. Josh Brolin je sympaťák a k mému překvapení to samé můžu říct i o Aldenu Ehrenreichovi. S lepší zápletkou a zvláště záporáky by věřím mohli zazářit mnohem víc. Nechci spoilerovat, ale celá pasáž z domku u vody je jen trapná a nevtipná. Jo a pro fanoušky akce je třeba zmínit, že ve filmu je sice uváděn Dolph Lundgren, ale nespatříte jeho tvář a ani neuslyšíte jeho hlas. Dostanete pouze jeho siluetu. I přes všechno napsané bych si ale hned zítra dal pokračování o dalším nejednoduchém dnu Eddieho Mannixe.

Harry Potter je první knížka kterou jsem přečetl celou, a i filmy mám moc rád. Tohle ohlédnutí mi tak posloužilo jako perfektní příležitost si zavzpomínat na mé dětství. Bylo to hřejivé, i slza ukápla. Škoda jen nepochopitelné neúčasti Rowlingové. S ní by to věřím bylo perfektní, takhle je to jenom vážně skvělé.