claudel

Vše, co se odehrávalo v restauraci, mě bavilo, jakmile se děj přesunul do ulic a do hor, zoufale jsem se nudil, proto to nemůže být více než za dvě hvězdičky. Jedna ze slabších komedií de Funèse.

Jednička je nepřekonatelná, o tom nemá smysl se přít. Dvojka mi ale nepřipadla tak hrozná a děsivá, jak jsem se dle hodnocení, komentářů a kritik obával. Nemělo to ten správný náboj, rozjezd byl pomalý a dlouhý a samotná akce a finále nebyl tak třeskutá, přesto Liam Neeson ode mě nemůže dostat dvakrát za sebou děsivé hodnocení :-) Pořád to nebyla taková hrůza a utrpení jako Všechny cesty vedou do hrobu.

Na Burácení jsem se hodně těšil, ale výsledek je rozpačitý. Hlavní problém spatřuji v zoufale pomalém tempu, dalo by se říci, že je film z větší části nudný a také ve scénáři. Já jsem zkrátka čekal něco jiného, myslel jsem, že budeme svědky událostí minulých, ale děj se v podstatě točí jen kolem přítomnosti a dopadů minulosti na ni. Vztahy mezi některými postavami mohly být více rozvedeny, spousta věcí vyšuměla do ztracena. Na druhou stranu se mi líbilo obsazení neherce Hajíčka, který se do role Adama opravdu hodil. Výkony slovenských hereček není třeba komentovat, ty jsou skvělé vždycky. V neposlední řadě se mi hodně líbila hudební stránka filmu. Je to slušný průměr, na debut dobré, chtělo to jen trochu vyšperkovat.

Kde ty časy jsou, kdy se mohl film Gregga Arakiho dostat do českých kin. Přitom White Bird in a Blizzard by si nějaké diváky najít mohl už jen díky Shailene a Evě. Po uplynulém víkendu jsem po filmové stránce spokojen jako už dlouho ne. Dva filmy s Shailene Woodley a dvakrát plný počet. Ani se mi tomu nechce věřit. V prvním případě komerční megahit, v tomto případě komorní, nezávislý film s úžasnou atmosférou, která mi zpočátku bez zřejmého důvodu připomenula Smrt panen. Asi bych tu mohl pět chválu a ódy až donekonečna, Shailene vynikající, Eva vynikající, splnila svoji svlíkací kvótu a opět zazářila v roli šílené ženské. Pánové hrají druhé housle, ale hrají je výtečně. Hudba, kamera, scénař, všechno na jedničku. Tenhle film si zaslouží respekt a ocenění.

V prvních dnech roku 2015 přemítám nad tím, že rok 2014 byl filmově téměř po všech stránkách slabý, zklámání převažují nad splněnými očekáváními. Divergence na mě dle ukázek působila jako další z řady knih-filmů pro mládež tak trochu ve stylu Hunger games, jen v jiném balení. Stejně jsem tomu dal šanci a nějak mi to skvěle sedlo. Když jsem nic moc nečekal, dostala se mi pořádná porce zábavy, která u většiny mých oblíbených uživatelů je hodnocena průměrně až podprůměrně. Lítá to od jedničky po hvězdiček pět. Je to asi dost individuální. Za mě spokojenost, do čtení se asi nepustím, o to víc se budu těšit na filmovou dvojku, na niž určitě vyrazím do kina. Shailene Woodley má výborně našlápnuto dostat se tam, kde je dnes Jennifer Lawrence, dokonce má i stejně sexy hlas.

Můj 1000. komentář na ČSFD bude patřit nejlepšímu německému filmu, jaký jsem měl kdy možnost vidět. Žádný Tykwer, Petzold nebo Wenders, pro mě je německá režisérská jednička Fatih Akin, přestože jsem od něj viděl jen dva filmy. Smělé tvrzení, ale po třech projekcích Gegen die Wand neochvějné. Sibel Kekili vytřela zrak všem kritikům, pomlouvačům a nepřátelům, dokázala, že i pornoherečka může předvést famózní výkon, při němž se tají dech a nepulzuje krev v jiných orgánech. Nejúsměvnější a asi i nejzvláštnější pro mě byla třetí projekce - v třídě plné Francouzů na hodině hospodářské němčiny s učitelkou, která sama jednu ze scén komentovala jako odpornou. Co víc dodat, je to místy odporné, ale nesmírně silné. Hervorragend, fehlerfrei, fabelhaft. Es lebe Fatih Akin!

Když vidím film, jenž využívá motivu časové smyčky, hned se mi vybaví, že už tu někdy něco takového bylo. A týká se to zejména žánru sci-fi a hororu. A já osobně tento motiv příliš rád nemám, protože většinou ve mně zanechává nějaké otazníky, nejasnosti a zvláštní pocit, proto taky filmy s časovou smyčkou vidím jako nepodařené. Predestination se první polovinu tváří jako komorní drama, druhou půli se trochu rozjede a nějak se scénáristicky utopí. Díval jsem se nadvakrát a pokaždé unavený, tak se mi ani nechce zbytečně moc přemýšlet. Rychle si jdu pustit něco jiného nebo spát.

Fatih Akin nejspíš neopustí nikdy moji TOP 10 režisérů za nedostižné Gegen die Wand, i kdyby se mi od něj už nic jiného nikdy nelíbilo. Možná ovlivněn nesmírnou sílou prožitku z Gegen die Wand jsem se nechtěl dlouho pouštět do jeho dalších filmů. Zkusil jsem lehkou letní komedii V červenci, která mě utvrdila v tom, že je Akin obrovský talent a kromě totální depky a bizarního humoru je schopný natočit i pohodovou a úsměvnou road movie s neskutečně mladým Bleibtreuem a roztomilou Paul. Melancholik ve mně křičí po dalším Gegen die Wand, extrovert spokojeně vrní u Im Juli. Bis bald, Fatih :-)

Nepatřím k rozběsněnému davu pranuřýjícího Sedláčka za mikinu, naopak vysoce hodnotím některé jeho filmy. Dědictví 2 ale nemělo být nikdy natočeno. Netvrdím, že se nemůže sáhnout po kultovním filmu a pokusit se o pokračování. Ale v tomhle případě jde opravdu v mnoha případech o opakovaný vtip, který není vtipem a doslovnou recyklací úspěšných a slavných scén z jedničky. Nezasmál jsem se ani jednou a bylo mi spíše smutno. Letos v českém podání potřetí na hranici odpadu, tohle hodnocení tuze nerad dávám a jelikož průser roku Hany byl ještě mnohem horší, jednu ušmouranou hvězdičku vlepím.

Čekal jsem od toho trochu něco jiného i dle obalu jsem se domníval, že půjde o kriminální thriller s politickým podtextem, ale dostalo se mi víceméně komorního dramatu jedné rodiny, jež se vyrovnává se stíny minulosti. Poláci to i tak zvládli opět s přehledem a ještě do toho zakomponovali i Francouze. Borys Szyc a Marian Dziedziel podali výborné výkony, které byly po zásluze odměněny některými oceněními.