Natabar

Pro nezasvěcence možná mírně mrazivý, zato však krutě pravdivý pohled do zákulisí politiky, kde účel světí všechny prostředky.

Komisař Rex osmdesátých let. Brrr.

Debilitas absoluta. Jen se divím tak zvučným jménům v obsazení...

Značně přeceňovaný snímek, který stojí na výborném Rourkově výkonu. Jenže tím to hasne. Za celou dobu si tato jediná postava, o kterou se scénář zajímá, nedokázala diváka emočně ochočit, natožpak jej zasáhnout (kde jsou Aronofského časy Requiem za sen!?) a krom několika pár momentů někdě v třetí čtvrtině filmu jsem se celkem úspěšně systematicky nudil.

Sonda do Caravaggiovy duše. Patrně výstižná, občas značně surrealistická, nicméně v podstatě víc unavující než naplňující zájmem.

Tak to dopadá, když se nepovede. Chabé, unylé, prázdné, absence romantického jiskření mezi hl. postavami ... a tak by se dalo vypočítávat stále dál. Prostě je jasné, že režie nebude Hanksova parketa. Aspoň, že obsadil Julii, jinak by šlo o jasný odpad.

Jo, dojemnou romantiku korejská kinematografie umí. Nicméně přetažený závěr a prvoplánovité (a trochu násilné) ždímání emocí jednu hvězdu sráží. Tento druh filmů z korejského poloostrova dokáže zamlžit oči i naprosto spontánně, bez zbytečného tlačení na pilu.

V podstatě je to blbost a krom Reese nikdo nezáří, ale je to přesně ten typ filmů, které chcete o Vánocích vidět.

Skvělé entrée, pomalejší rozjezd - škoda, že točeno v Londýně s ledovými Brity, což se několikrát projevilo. Ale i takovýto materiál dokázala roztančit při finální Hung Up.

Neskutečně neskutečně neskutečně dokonalá show. Tryskající elixír fantasie co do choreografie, videoprojekcí, nových aranžmá písniček. Nemusíte mít Madonnu rádi, tohle by se ale mělo vyučovat jako příklad poctivé preciznosti a dokonalosti v showbusinessu. --- Viděno po x-tý znovu: nikdy si neodpustím, že jsem na tento koncert v Praze nezašel. Geniální party!!!