Steven47

Promlčeno je thrillerem, který chce především upozornit na problematiku související s promlčením trestní odpovědnosti. Film dobře buduje napětí a celou dobu jsem byl zvědavý, jak do sebe vše zapadne, a hlavně jaké bude vyústění. A s tím vlastně souvisí mé dvě největší výtky filmu. Jednak mi přijde, že příběh byl možná až moc překombinovaný a jednak mě moc neuspokojilo finále, které sice nedělá nic špatně, ale zároveň nepůsobí jako pomyslný vrchol. Film zhruba do konce druhé třetiny graduje, ale po velkém zvratu se dá říct, že pomalu došumí až do finále a najednou přijdou titulky. Přesto vzhledem ke stopáži nemá snímek výrazná hluchá místa, líbil se mi střih i fakt, že aktéři se osobně nepotkají a veškerá komunikace probíhá přes telefon. Vlastně kvituji i absenci flashbacků, která dává prostor během vyprávění ukázat reakce aktérů. Herecké výkony jsou fajn, všem vévodí výborný Karel Roden, velmi dobře zahráli i Igor Bareš a Barbora Bočková. Naopak policisté či matka s dcerou mě moc nepřesvědčili. Ačkoliv jsem rád, že zase jednou vznikl český film, který není romantickou komedií, tak tady tomu prostě něco chybělo. 6/10

Znepokojivý, úchylný, místy až nechutný, skvěle atmosférický, ale hlavně po celou stopáž extrémně zábavný slasher horor, který z klišé dělá svou nejsilnější stránku. První půlka se soustředí na šestici hrdinů, kteří mě hned zaujali tím, že ačkoliv to jsou typické postavy čekající na brutální zavraždění, tak mi ani trošku nevadili, a naopak mi upřímně na první dobrou přišli vcelku sympatičtí. I když se první hodinu kromě natáčení porna víceméně nic neděje, tak film dokáže skvěle navodit znepokojivou atmosféru, ale nezapomíná být taky sexy. A tím nemyslím jen pohledy na odhalená ženská těla, ale celkové záběrování, práci s kompozicí a střídání scén, které se vzájemně doplňují. I to strašně zlepšuje celkový zážitek a vytrhává to film z průměru. Druhá půlka už pak nabízí víceméně klasickou vyvražďovačku, kdy postavy postupně různými způsoby přichází o život. Některé smrti dost možná mohly být kreativnější, ale vlastně mi to nevadilo. Film si až do konce udrží svižné tempo a rozhodně nenudí. Líbila se mi práce s detaily, u kterých sice bylo povětšinou očividné, jak se vyvrbí (nenabitá pistole v přihrádce), ale i tak podobné věci potěší, včetně konce, který do všeho pěkně zapadne jako dílek skládačky. Druhá půlka byla možná i na můj vkus až moc přehnaná (hlavně jedna konkrétní scéna) a nebál bych se na její úkor dát více prostoru části, která jí předchází a dobře buduje napětí. I tak mi to neskutečně sedlo a hororové překvapení roku je dost možná na světě. 8/10

Zajímavý nápad, ze kterého mohl vyjít vcelku slušný béčkový horor. A první půlka se celkem povedla. V rámci možností film zvládne vyvolat atmosféru, působí relativně znepokojivě, a hlavně tam funguje to tajemno okolo hry samotné. Doporučuji neočekávat nějaké gore, v tomhle ohledu se tvůrci nijak neodvázali. Scéna se sklem je fajn, ale zatímco trailery mohly dávat naději, že výsledný snímek ukáže daleko horší věci, tak opravdu ne. Postavy jsou dost o ničem, jejich osobní problémy nefungují, a i ta vzájemná chemie je taková nijaká. Musím vyzdvihnout scénu s matkou „ve videohře“, ta mi přišla dost povedená, ale podobných nápaditých scén bych u takového filmu prostě čekal víc. Přesto to celkem utíká a už jsem byl pomalu spokojený, že ten průměr klapne. Bohužel druhá půlka postupně začne ztrácet půdu pod nohama a přestane bavit. Trošku to oživí finální boss fight, jenž sice přijde se zajímavou mechanikou, ale je takový dost divný a zároveň nevyvolá absolutně žádné emoce, protože mi prostě byl osud hlavní hrdinky ukradený. No a finální vyústění mi přišlo až směšné. 4/10

Když se řeknou vikingové, tak se člověku vybaví především epické bitvy a neúprosnost prostředí. Robert Eggers ale tohle téma pojal svým stylem a zaměřil se především na mytologii, severské rituály a vztah k Bohům a k rodině. Souboje tu však jsou a když na ně dojde, tak je na co se dívat a musím říct, že mě až překvapilo, jak jistý si režisér v té syrovosti je. I z toho důvodu je za mě osobně škoda, že zrovna u takového tématu nemá tahle stránka více prostoru – třeba scéna s útokem na vesnici je totiž naprostý skvost. Je mi však jasné, že to, co mě mrzí, tak někdo bude považovat za největší klad a já to naprosto chápu. Po technické stránce se jedná o precizní práci, například soundtrack a zvuk celkově jsou naprostou lahůdkou a pastvou pro uši. Jak už je u Eggerse zvykem, atmosféra je jedním z hlavních taháků a Seveřan člověka dokonale přenese do tehdejší doby. Pokud bych měl vypíchnout nějaké zápory, tak je to za mě určitě příběh, u kterého jsem sice ocenil závěrečné vyústění, ale jinak mě vlastně tolik nezaujal a v kombinaci se stopáží snímek není tak úderný jako třeba Čarodějnice. Zároveň na mě moc nefungovala vztahová rovina, hlavně tedy u dvojice Skarsgård a Anya Taylor-Joy, kdy jsem především na konci necítil potřebné emoce ani u jedné z postav. Ačkoliv mě to mrzí, tak ani napotřetí Eggersovi ten plný počet napálit nemůžu. Přesto jsem si film užil a jeho další projekt budu vyhlížet s velkým očekáváním. 7,5/10

Velmi zajímavá podívaná. Krásná animace a skvělé zachycení atmosféry konce 60. let pohledem dětské mysli. První půlka skvěle funguje jako sled úryvků ze života běžné americké rodiny, jejíž členové společně koukají na televizi, děti sportují, navštěvují prarodiče a zkrátka dělají všechno, co člověka napadne. Film zároveň nezapomíná na další události s touto dobou spojené – vražda JFK a různé konspirační teorie, hnutí Hippies, válka ve Vietnamu či „vesmírné závody“. A právě okolo nich se točí další rovina příběhu, která se ve druhé polovině prolíná s nostalgickými vzpomínkami. Ačkoliv chápu režisérovu snahu film obohatit i o tu dětskou představivost, aby to nebyly pouze takové úryvky z deníčku, tak mi úplně nesedlo to provedení. Každá pasáž s cestou malého kluka na Měsíc mi připadala tak trochu navíc, a nakonec zřejmě nevyzněla tak, jak bylo původně v plánu. I proto je finále takové prázdné a je škoda, že se film nedržel celou dobu v rytmu první půlky a část ve vesmíru nenechal plynout v pozadí jako další události. Přesto ta hodina a půl uteče rychle a na zpříjemnění večera lze tento netflixovský počin rozhodně jen a jen doporučit. 7/10

První Sonic byl před dvěma lety velmi příjemné překvápko a na dvojku jsem byl dost zvědavý. A upřímně si nejsem jistý, zda splnila moje očekávání či nikoliv. Pořád je to zábavný film vlastně pro všechny věkové kategorie, ačkoliv místy na mě působil, že až moc cílí hlavně na dětské publikum. Knuckles a Tails jsou skvělými přídavky, a hlavně červený ježura mě extrémně bavil. Bohužel mi přišlo, že jak nové prvky fungují, tak staré jsou upozaděny. Vztah Toma se Sonicem se smrsknul na pár srdceryvných poučných proslovů, protože většinu filmu byl "Pán donutů" na svatbě, která mi mimochodem přišla dost zbytečná. A abych pravdu řekl, tak i Dr. Robotnik mě bavil méně, ačkoliv si to Jim Carrey očividně hodně užíval. Navíc je to celé zbytečně dlouhé, těch extra 20 minut (což je mimochodem odhadem právě pasáž se svatbou) je znát a tempu filmu to podle mě moc neprospělo. Pořád je to dobrý film, který dokáže pobavit, má několik super popkulturních odkazů, a i vizuálně vypadá dobře. Přesto musím jít s hodnocením oproti jedničce dolů. 6/10

No to bylo něco. Bohužel ne v pozitivním slova smyslu. V podstatě podobná písnička jako u druhého dílu – zbytečně natahovaný příběh, kterému chybí zajímavé postavy. Přesto mě dvojka bavila o poznání víc. Asi to je tím, že napoprvé to člověku tolik nevadí. Dalším faktorem je určitě postava Grindelwalda. Přeobsazení Deppa chápu, Madse jsem kvitoval a určitě odvedl nejlepší práci, jakou mohl. Přesto to prostě není ono. Jeho pojetí je chladné a skoro až nevýrazné – ten kontrast je o to větší, když nahradil zrovna Deppa, který ať je jaký je, tak má unikátní a výrazné osobní kouzlo. Největším problémem je však příběh, který prostě nefunguje. Všechno se děje strašně nahodile, dost věcí film divákovi ani nevysvětlí a ten se tak musí smířit s tím, že to tak prostě je. Postavy jsou až na výjimky nevýrazné – bavil mě akorát Mlok, špatný nebyl ani Albus. Odstřižení Tiny nechápu a štve mě to. Jako romantická linka nám tu tedy zůstal Jacob a Queenie, kterým to prostě nežeru a Jacobův příběh měl skončit prvním dílem. Řemeslně je film zvládnutý dobře, ale to je vlastně jediné výrazné pozitivum. Za nejlepší scénu považuji útěk z vězení, kde film ukázal, že při práci s FANTASTICKÝMI ZVÍŘATY dokáže fungovat. Možná by se jim mohl věnovat víc, když je má v názvu *mrk*. A poslední poznámka patří hudbě. Krásná ukázka toho, kdy film nedokáže jinak zaujmout a chce diváka uspokojit nostalgií ve snaze zachránit rozpadající se značku propojením s úspěšnou sérií. 4/10 a jsem zvědavý, jak tohle chtějí smysluplně uzavřít.

Parádní zážitek. Silný příběh doplněný skvělými hereckými výkony všech zúčastněných, výbornou hudbou, a především mrazivou atmosféru – ve druhé polovině jsem v kině doslova mrznul se závodníky. Patřil jsem mezi skupinu lidí, kteří o dvojici Hanč – Vrbata do oznámení filmu neslyšeli. Schválně jsem si o snímku nezjišťoval dopředu vůbec nic a myslel jsem si, že jdu na klasický sportovní historický film. Ani ve snu mě nenapadlo, že dostanu regulérní survival thriller, u kterého má člověk místy pocit, že ani nesleduje výsledek české tvorby – a tohle je z mé strany velká pocta, jelikož české filmy obecně moc nemusím. Je škoda, že některé dějové linky dostaly více prostoru na úkor především Vrbaty a celkově jeho vztahu s Hančem. Kdyby se film více soustředil na ně, pravděpodobně by šlo ještě o silnější a celkově ucelenější zážitek. I tak ale z mé strany převládá naprostá spokojenost, obrovská radost a velké překvapení. Jelikož jde o český počin, tak čistě subjektivně hodnocení o ten půl bod zvednu – 8,5/10.

Ztracené město slibovalo parodii na dobrodružné žánrovky, což se mu v mých očích povedlo jen částečně. Začátek patří určitě k tomu lepšímu, do útěku z tábora jsem byl až příjemně překvapený, jak povedené to je. ALE. Zbytek příběhu je klasická dobrodružná šablona, která je pouze prezentována rádoby „meta“ (abych použil velmi oblíbené slovo poslední doby) způsobem. Přesto mi přišlo, že výsledek zůstal tak někde na pomezí toho, kdy si film ze sebe dělá srandu, a kdy se bere vážně. Paradoxně nejvíc meta v celém snímku je úvodní scéna, ve které autorka maže kapitolu knihy, protože nedává smysl – být v tomhle stylu celý film, tak je to bomba. Co se týče postav, Bullock a Tatum mají mezi sebou potřebnou chemii a Radcliffe si roli záporáka odehrál způsobem sobě vlastním, ačkoliv jsem čekal, že bude možná ještě víc ujetý. Všechny nicméně zastínil Brad Pitt, jeho „duševní kouč“ Jack Trainer je skvělý. A musím taky ocenit dost povedený soundtrack. Ztracené město je nenáročná akční podívaná, která je ideální na zkrácení dlouhého odpoledne. 6/10 a jdu si poslechnout The Final Countdown, u kterého se mi vybaví Chaninng Tatum na motorce s rozbitým výfukem nahánějící obrněné vozidlo s minibarem uvnitř.

Pro někoho asi zdlouhavá epizoda, ale když si užíváte perfektní soundtrack ve spojení s dlouhými táhlými záběry a bravurně zvládnutými dialogy, tak nelze nic jiného než smeknout klobouk před tvůrci. Od úvodní scény, přes rozhovor Tommyho s Arthurem a jednání u stolu, až po famózní finále. Měl jsem u něj stejný pocit jako u jisté scény ze hry Red Dead Redemtpion 2 - kdo hrál, tak moc dobře ví...