Steven47

Když pominu famózní úvod, tak Mluv se mnou často ani nepůsobí jako čistokrevný horor, ale spíše psychologické drama z prostředí puberťáků. Ve chvíli, kdy však chce vyvolat pořádně děsivou atmosféru, daří se mu to náramně a nepotřebuje k tomu ani laciné lekačky. Hlavní devízou jsou však možná překvapivě postavy. Ty nejenom že nepůsobí otravně, ale ještě je jim věnován dostatek péče, aby si k nim divák našel cestu. Nepamatuju si, kdy naposledy ve mně horor vyvolal jakékoliv silnější emoce, a tady se to navíc povedlo více než jednou. Tempo v první polovině graduje a nejlepšími momenty jsou bezesporu scény s duchy, které díky nápadité režii perfektně střídají různé nálady a na malém prostoru dokáží znechutit a zároveň vyvolat až dojem naprosté pohody. Příběh sám o sobě je zajímavý, dost osobní a hlavně není úplně snadno odhadnutelný. Bohužel po výrazném zlomovém bodu kolem poloviny tempo upadne, což zlepší až úplně závěrečná sekvence. Navíc mám pocit, že některé detaily film úplně uspokojivě nevysvětlí a finále mohlo být ještě o něco delší a intenzivnější. Přesto se přiznám, že u poslední scény jsem měl husinu. Určité výhrady tedy mám, ale lepší horor jsem letos zřejmě neviděl. 8/10

Druhý Meg je v jádru strašná blbost, ale s tím se tak nějak musí počítat. Úvodní expozice je možná zbytečně dlouhá a film se dost marně snaží tlačit do popředí osobnější linky. Úvodní pasáž pod vodou je sice místy nepřehledná, ale často zdaleka nejvíce napínavá. Poté se totiž přejde do plně odlehčeného a uvědomělého finále, na které jsem se těšil. Paradoxně nejlepší z něj je hned akce na stanici uprostřed moře. Následné dění na ostrově je totiž plné cool momentů, hlášek i naprosto absurdních scén, přišlo mi však, že nedokáže naplno využít potenciálu tři žraloků + obří chobotnice a dalších tvorů. Nicméně stopáž pěkně ubíhá, člověk se nemá příležitost nudit, sem tam se zasměje a na konci odejde víceméně spokojený. Jen mi jednička přišla celkově soudržnější. Tady bych volil buď klasický survival thriller, nebo čistě odlehčenou komedii, na kterou lákaly upoutávky, a ne jakýsi mišmaš obojího. 5/10

Nové Želvy Ninja jsou zábavnou akční jízdou, která se nejednou snaží tvářit, že je něčím víc, ale úplně se jí to nedaří. Animace i hudební podkres nápadně připomínají Spiderverse, na což si rozhodně nemůžu stěžovat. Není to sice tak hravé a nápadité, svému účelu to nicméně poslouží a několik momentů je fakt hezky provedených, třeba montáž útoků na gangy. Film logicky stojí na ústřední čtveřici bratrů, které jednoduše baví sledovat – ať už jde o vzájemné hašteření, společné natáčení videí na sítě či první opravdovou akci proti zločincům. Každopádně jsem možná čekal ještě větší prokreslení jejich charakterů. První polovina je i přes to výborná, od zrodu mutantů, přes výchovu Mistrem Třískou až po seznámí s April. Příběh navzdory své jednoduchosti baví a sice se snaží nakousnout vážnější témata jako odlišnost či vyřazení z kolektivu, tahle osobnější rovina je však spíše v pozadí. S blížícím se koncem se bohužel začnou hromadit klišé, děj je někdy až zbytečně zrychlený a sází na nucené motivy, kdy si postavy samozřejmě musí uvědomit, co je správné a podobně. Finále tak nemá vytoužený emocionální dopad, protože cesta k němu je v závěru dost kostrbatá. Ve výsledku jsem se nicméně těch 100 minut dost bavil, i díky tomu, že i v dabingu byly (nejenom) vtipy překvapivě fajn, ačkoliv narážky na české celebrity působily dost absurdně, ale co už. Mutantí Chaos není revolucí žánru ani animákem roku, ale to vlastně vůbec nevadí. 7/10

Na Oppenheimera lze nahlížet dvěma způsoby. Jako na slabší Nolanův projekt, který není tak strhující, jako to nejlepší z režisérovy kinematografie, ale také jako na naprosto geniální historickou biografii, jejíž dopad a prožitek z ní nekončí se závěrečnými scénami. Paradoxně tam možná teprve začíná, jelikož až po skončení má člověk možnost si pořádně utřídit myšlenky a zpracovat to, co viděl. Síla samotného díla přitom nespočívá pouze v tématu, které logicky dělá hodně, ale i v provedení, u nějž se režisér nezapře. Výstavba děje, kdy se prolíná několik časových rovin, zajišťuje dynamiku, díky které má film slušné tempo a byť ty tři hodiny jsou znát, snímek opravdu není zdlouhavý. Navíc pokrývá tolik událostí, že mě až překvapilo, jak informačně nabitý je. Někdy bohužel uhání kupředu až zbytečně rychle. Oceňuji však, že se nevěnuje pouze postavě Oppenheimera, ale zkoumá i celostátní, potažmo globální dopad daných událostí. Orientace v postavách je místy složitější, jelikož jich je zkrátka moc a snadno se v nich ztratí, což je škoda, protože kvůli tomu mi zřejmě uniklo dost zajímavých detailů a pár scén možná nevyznělo tak silně. Naopak samotné vyprávění je sice komplikovanější, nicméně ve správných chvílích postupně odhaluje více a více podrobností, díky čemuž divák nemusí výrazněji tápat. Během závěrečné třetiny do sebe navíc vše parádně zapadne. Snímek skvěle pracuje se zvukem, hlasité a pronikavé tóny umocňují tísnivou atmosféru, a paradoxně ještě silnější efekt má často využívané ticho – scéna u řečnického pultu je geniální. Že bude film plný hvězdných herců se vědělo, nakonec se jich objeví ještě více, než ukázaly trailery. Chválit tu však budu jen jednoho, Cillian Murphy jako Robert Oppenheimer je v každé scéně naprosto brilantní a nedovedu si představit lepšího představitele této osobnosti. Čím víc nad snímkem přemýšlím, tím silněji ve mně rezonuje a uvědomuju si, že je i přes určité nedostatky skvělý. Je to hodně odlišný Nolan, ale pořád sakra kvalitní. 9/10

Barbie je nejenom lepší než jsem čekal, ale i lepší, než jsem se odvážil doufat. Od začátku do konce jsem měl na rtech přiblblý úsměv, který pravidelně narušovaly záchvaty smíchu. Pořád jsem čekal, kdy se tempo zadrhne či zpomalí, ale ono ne. Čekal jsem i na moment, kdy to začne působit trapně či až moc nuceně, ale také nic. Jistě, leckdo si v tom najde třeba feministickou propagandu, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o naprosto geniální sociální komentář, který kope na všechny strany stejně a může urazit pouze ty, kteří se do toho pomyslného zrcadla zkrátka nechtějí podívat. Práce s motivy stereotypizace či (ne)dokonalosti jedince je prostě skvělá. Celé to funguje i díky perfektnímu obsazení, kdy ani nevím, koho chválit dřív. Ryan Gosling jako Ken nicméně nad všemi vyčnívá a jeho první setkání s patriarchátem či vlastní píseň jsou jedněmi z nejlepších momentů snímku. Atmosféře pomáhá i stylizace, od kostýmů, přes kulisy až po barevnou paletu, která působí stejně unikátně jako film samotný. Bezchybné to není, i humor mě občasně minul a linka matky s dcerou působí nedotaženě. Kdybych se v tom více vrtal, možná bych hodnocení snížil, což však nechci, protože jsem se bavil jako už dlouho ne. 9/10

Nevím, nakolik je to jen můj pocit, ale nová Mission: Impossible působí v několika momentech skoro až nudně. Série si vždy zakládala na akci, jenže tentokrát se mnohem více mluví. To by vlastně nemuselo vadit, kdyby však nešlo o pouhou snahu z banální zápletky udělat "něco víc" tím, že jsou dialogy dlouhé, ale taky trochu o ničem. Tenhle pokus v kombinaci s obřím množstvím vedlejších postav způsobuje to, že je děj nepřehledný a místy jsem se docela ztrácel a těšil se konečně na pořádnou akci. Ta se naštěstí dostaví, celá sekvence na letišti je skvělá, automobilová honička v Římě je místy lehce chaotická, pořád má však super tempo. Vrcholem je pasáž ve vlaku, a především její závěr. Takže ano, z tohoto pohledu se o zklamání nejedná a duo Cruise-McQuarrie nadále patří ke špičce žánru. Ústřední postavy navíc nadále baví a třeba Tom s Hayley mají fakt dobrou chemii. Ale tentokrát mi zkrátka to celkové pojetí nesedlo a tempo podle mě také není ideální. Sedmý díl se mnohem více spoléhá i na humor, který povětšinou funguje, působí však divně v kontrastu s tím, jak chce zbytek filmu být vážný až osudový. I přes osudovost ale překvapivě nedokáže vyvolat silnější emoce, i když se o to viditelně snaží. Ačkoliv předchozí řádky vyznívají možná dost negativně, hodnocení příběhu je u podobných snímků vedlejší dokud je řemeslně dobře odvedený a to nejdůležitější, tedy akci, dokáže prodat – a obojí nová Mise zvládá. Ve výsledku jsem se tak bavil, nicméně pouze částečně a spíše nárazově. 6/10

Přemýšlel jsem, jestli se k novému Indymu vůbec chci touhle formou vracet. Absolutně netuším, co se pokazilo, ale ten film je prostě bídný i bez ohledu na to, do jaké série patří. Příslušnost k ní pouze vše špatné znásobuje a dělá v konečném důsledku smutnějším. Vytratilo se původní kouzlo, pryč je i jakákoliv hravost či živelnost a já většinu času ani neměl pocit, že koukám na film s tím slavným archeologem, se kterým jsem vyrůstal. Mangoldovo uchopení nicméně nefunguje ani jako zcela syrové pojetí známé látky a výsledkem je tak jakýsi nevydařený hybrid, což škodí jak filmu, tak především samotnému hlavnímu hrdinovi. Humor absolutně mimo, postavy nesympatické, od otravné a afektované kmotřenky, přes nevýrazného záporáka až po Kraťase z Wishe. Ani samotný Indiana Jones mě často nebavil a to je zkrátka sakra špatně. Akce je přepálená, nezajímavá a nepřehledně střižená. Vše umocňuje stopáž přesahující dvě a půl hodiny, což je prostě moc. Spielberg očividně moc dobře věděl, proč se držet okolo 120 minut. Celá zápletka okolo artefaktu by nemusela být marná, v této formě je nicméně extrémně nezáživná. Snímek prakticky nikdy nedokáže nabrat pořádné tempo, je nudný a zdlouhavý. Nekoná se ani očekávaná rozlučka, protože na emoce prakticky není prostor a finále naopak působí strašně nuceně ve snaze vyvolat nostalgii, na kterou do té doby snímek až trestuhodně kašle. Potěšil snad jen nesmrtelný Harrison Ford a hudba Johna Williamse (byť i její využití mi přišlo místy zvláštní). Už tenhle omyl nechci nikdy vidět a budu předstírat, že se nestal. Tohle si Indy nezasloužil, jsem z toho smutný. 2/10

Krakenteena Ruby je generická a většinu času i nudná podívaná. Příběh je sice další variantou na stokrát ohrané téma, mnohem větším problémem však je nesourodost snímku. Krátká stopáž se promítá v roztěkanosti, kdy se nepřirozeně skáče z tématu na téma a z postavy na postavu, aniž by se cokoliv více prozkoumalo. Začne se u školní komedie, pokračuje přes podivné rodinné drama a končí u levné variace na superhrdinské bijáky. Závěrečný souboj tak působí všelijak, jen ne jako zasloužené vyvrcholení. Film lákal na změnu tradičního pohledu na mýtická stvoření, ta je ale naprosto irelevantní, protože se s ní skoro vůbec nepracuje. Zachraňuje to samotná Ruby, která je sympatická a projde si alespoň nějakým vývojem, a také mořská víla Chelsea, díky níž funguje určitá nejistota ohledně zápletky. Zbytek osazenstva je nicméně buď zbytečný, nebo otravný (v horším případě obojí - mrk na strýčka). Rád bych věřil tomu, že se vtipy pouze ztratily v dabingu. Škoda, že alespoň animace není stylová jako v nedávnem druhém Kocourovi, takhle vizuál totiž sice neurazí, ale zároveň není ničím výjimečný. Začátek působí svěže díky využití sociálních sítí a streamovacích služeb, postupně se toho však na sebe začne nabalovat tolik, že mi bylo úplně fuk, co se na plátně odehrává. Čekal jsem pohodovou komedii, dostal jsem nefunkční slepenec všeho možného. 3/10. Více zde

Technicky precizní, jeden slavný herec vedle druhého, lákavý koncept a výsledek? Film totálně o ničem. K čemu známé tváře, když většinu času nemají co hrát? Většina postav plní roli křoví a až na pár výjimek nikdo nemá pořádný charakter. Úvod vcelku jasně stanoví rámec divadelní hry, posléze však sledujeme v podstatě náhodný sled více či méně zajímavých dialogů, které občasně vystřídá scéna ze zákulisí. Buď mi absolutně unikl autorův záměr, anebo prostě jakákoliv promyšlenější zápletka a děj absentují. Několik scén je opravdu vtipných, ať už osobitým stylem humoru či svou absurditou, ale vzhledem ke stopáži nepovažuji pár úšklebků za velký úspěch. Místy je to celé dost zdlouhavé, takže jsem rád, že stopáž bez titulků má odhadem něco přes hodinu a půl, což je tak akorát, a snímek díky tomu nestihne být vyloženě úmorným. Musím nicméně ocenit práci s kamerou, především nápadité kompozice a promyšlenost každého jednotlivého záběru, ze kterých čiší perfekcionismus a cit pro detail. Po zhlédnutí traileru jsem však rozhodně čekal víc a myslím, že z toho nemusel být pouze na pohled hezký, ale v jádru naprosto prázdný film. 4/10

Nová Pixarovka je sice fajn, ale nemá čím překvapit a vlastně nedokáže ani výrazněji zaujmout. Animace je nepřekvapivě na vysoké úrovni a bonusem je zvolená stylizace, jež do celku přimíchává prvky kresby. Město srší nápady, je plné různých malých detailů a působí opravdu živě (nebo živelně?). Je nicméně škoda, že slouží spíše pro potřebu různých gagů, než že by se jeho fungování prozkoumalo do větší hloubky. Pokud se nepletu, tak je poprvé (v rámci Pixarovek) středobodem romantický vztah dvou postav, což je příjemné ozvláštnění. Vlhoš i Jiskra jsou sympatičtí a jejich postupné sbližování je milé i vtipné zároveň. Problémem je, že sází na ta nejohranější klišé, čímž značně snižuje možný emocionální dopad. To je příznačné pro celou zápletku snímku, jež působí dost obyčejně a i když nakousne třeba téma migrace, tak s ním nezvládá zajímavěji pracovat. Mezi živly tak plyne, plyne, občas nabídne fakt povedený fór či náznak emotivní scény, a najednou skončí. I když jsem si film ve výsledku celkem užil, tak ve mně takřka nic nezanechal a tipuju, že ho za pár dní vypustím z hlavy. 6/10