Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (395)

plakát

Funny Games USA (2007) 

Otrocky dopísmene stejné jako originál, až na jiný herce a absenci jakékoliv hrůzy, která mě u původních Funny Games málem zabila. Haneke teď natočil něco, co u mě možná ještě sníží kvalitu originálu, protože když jsem viděl tohle tak jsem zjistil, že to je celkem nuda.

plakát

Terminátor 2: Den zúčtování (1991) 

Našlapaná akce geniálně provedená (kamera, střih) se spoustou hlášek a nezapomenutelných scén, které nakonec přidám tu pátou hvězdu, kterou jsem původně chtěl strhnout za iritující scénář pro postavy Johna a Sáry Connorové, protože to oba místy hrozně přeháněli.

plakát

30 dní dlouhá noc (2007) 

Krásná temná stylizace, když na Barrow dopadne 30 dní dlouhá noc, pár vizuálně dokonalých scén a obstojná brutální vyobrazení nezasahující ani do jednoho ze dvou extrémů v žádném případě nezáchrání film se špatnými hercemi jak obyvatelů Aljašky, tak upírů (kteří navíc vypadali hrozně), absencí rozumnějšího děje (možná mohu říci rovnou absencí děje) a z prstu vycucanými dialogy, které jsem nikomu nevěřil. Ten film je 2 HODINY DLOUHÁ NUDA, které dávám dvě hvězdy jenom proto, že jsem viděl ještě horší krváky (jmenovitě mě napadá třeba remake Černých vánoc). 1,5*.

plakát

Hnus (1965) 

Co si Roman Polanski dovolil v pětašedesátém rozhodně nezestárlo ani v dnešní době, protože některé scény jsou opravdu hrůzostrašné a při jedné lekačce jsem málem dostal infarkt. Jinak schválně říkám některé, protože prodlužování záběrů film moc natahuje a bohužel nudí, což je škoda, neboť atmosféra by tak byla perfektně vystupňovaná. Zajímavé jsou na tomto filmu také nepříjemné hrátky se zvukem.

plakát

Zavraždění Johna Lennona (2007) 

Pro dvě věci na tento film jen tak nezapomenu. První je úžasný a reálně prostorově výraznější Jared Leto, který jakoby skutečně BYL Mark Chapman. Z jeho filmografie mě byl nejpříjemnější právě tady. No a zadruhé mě zaujala režijní stránka věci, která si sice (a bohužel) nevybrala tu nejsprávnější formu, spousta věcí tam byla malých a slabých, ale atmosféra snímku byla velká a od scény, kdy se Chapman hádá s fotografem o svém původu, se ve mě kumulovalo napětí, jaké bych od tohoto snímku nečekal.

plakát

Sirotčinec (2007) 

Všechny klišé Těch druhých a Silent Hillu s relevancemi na Kubrickovo Osvícení, Snyderův Úsvit mrtvých, Stephena Kinga a imho Chucka Palahniuka v krásně mrazivém potěšení, přinášející navíc perfektní barvy, herce snímané kamerou zezadu, vynikající Belén Ruedovou a v neposlední řadě Del Torovu "pusinku". 4,5*

plakát

Ti druzí (2001) 

Tenhle film má svojí osobitou magii, což musím uznat i když jsem čekal něco trochu jiného. Přiznám se, že na čtyři hvězdy to vyhouplo nějakých posledních dvacet minut, které jsou bez chyby, obsahují perfektní mrazivý moment, lekačku a super rozuzlení, i když neoriginální. Vedle toho je zbytek filmu binec, vyhrocené situace se střídají s utlumenými. Alejandro Amenábar servíruje strach vždy nějakým drsným režijním zásahem, který nechá úplně vyznít a posléze to zopakuje. Nicole Kidmanová navíc místy přehrává, což mne mrzelo, takže za mě 75%.

plakát

Silent Hill (2006) 

Now I lay me down to sleep, pray the lord my soul to keep. If I die before I wake, pray the lord my soul to take. Hru jsem nehrál, ale to nevadí. Možná je to ještě dobře, protože bych si mohl názor na bělostný Silent Hill zhoršit. Už takhle to vypadalo, že všechen děj je násilně vtlačen do zbytečně dlouhých 125 minut. Neznaje hry ještě mohu vychválit filmu zvuk (vedle geniální sirény ještě různé efekty), úchvatné kamerové úhly a jiné vizuály. Ale při sledování jsem měl nepříjemný pocit (čtěte si třeba strach) jednou jedinkrát, což je veliká škoda. Finální krveprolití a bledá holčička s prázdným výrazem (tady jistě zapracovali Japonci) šli totálně kolem mne. Zklamání.

plakát

Aguirre, hněv Boží (1972) 

Drsný poetický film, Werner Herzog dost znepokojivě vyobrazil scény, ze kterých bych v dětství umřel hrůzou. Herci a démonický Klaus Kinski a taky etnická hudba skupiny Popol Vuh, to všechno je přesně namístě a vytváří jedinečnou naturalistickou atmosféru.

plakát

Král New Yorku (1990) 

Melancholický a temný příběh drogového krále v super podání Christophera Walkena, nesoucí se v duchu starých krimi. Na tuto nízkorozpočtovou záležitost se slušně kouká, nechybí nějaká ta automobilová honička a když někdo někoho zastřelí, vystříkne spousta krve, čímž pro mě byla dosažena větší autentičnost zabití než v jiných gangsterkách. 3,5*.