Recenze (1 405)
Assassin (2015)
Audiovizuálně nádherné, ale jinak mi to bohužel nesedlo. :(
Kluci (2014) (TV film)
Krásný snímek s úžasně minimalistickou atmosférou a pěknými kluky, kterému škodí pouze příliš uspěchaný závěr. Přitom by stačilo přidat třeba jen deset minut se závěrečným políbením, aby ta romance vynikla. Třeba francouzský snímek V sedmnácti by mohl posloužit jako vynikající překlad.
Bláznovo zlato (2008)
Docela fajn dobrodužná oddechovka. Asi chápu, proč se mi to docela líbilo. :D
Ach, ta láska nebeská... (2020) (TV film)
Jedna hvězdička za duet Evy Pilarové s Vojtěchem Dykem, přesněji za Montiho čardáš. Jinak jde o velmi nedůstojné rozloučení, které si výjimečná zpěvačka nezasloužila.
Tanna (2015)
Samotný příběh jako takový asi moc neuchvátí, ale všechno ostatní je zpracováno na jedničku. Velký podíl na skvělém diváckém zážitku má samozřejmě místní příroda. Tak doufejme, že ta místní příroda zůstane ještě nějaký ten pátek zachována.
Oáza (1972)
Největším kladem Brynychovy Oázy je sugestivní atmosféra a světový audiovizuál. Záporem je uspěchaný konec a dobově podmíněný voiceover Radoslava Brzobohatého v úvodu a závěru snímku. Nemluvě o tom, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že se dívám na prostříhané torzo. Velká škoda, že Zdeněk Brynych svůj vysněný film realizoval až v roce 1972. Normalizační doba je zde dost znát (Češi a Slováci společně s Němci mluví česky - Štefan Kvietik samozřejmě slovensky) a nepříznivě ovlivnila konečnou podobu celého filmu. Přesto je dobré Oázu vidět. Jednak kvůli netypickému tématu v normalizační kinematografii a jednak jde o jeden z inspiračních zdrojů pro film Tobruk od Václava Marhoula.
V síti (2020)
Dokument V síti je silně emotivní záležitost. Při sledování jsem měl v různých okamžicích přesně ty emoce, jaké Vít Klusák s Bárou Chalupovou nejspíš očekávali. Byl jsem zhnusený, pak jsem se smál, pak jsem byl dojatý, pak jsem nevěřícně zíral. Jeden z nejkomplexnějších Klusákových počinů, které samotný tvůrce bude jen těžko překonávat. Zásadní dílo současné české dokumentaristiky. 10/10
Orel Eddie (2016)
Poplakal jsem si dojetím.
Zabití posvátného jelena (2017)
Silně mrazivý snímek o lidské etice. Ten závěr mi jen tak z hlavy nevyšumí.
Strach a hnus v Las Vegas (1998)
Viděno poprvé v životě (2020). Naprosto otřesná slátanina bez jakéhokoli smyslu. Absolutní ztráta času. Snažil jsem se najít aspoň malé pochopení, ale bohužel...