Chamyl

Překvapivě dobrý film s výbornou atmosférou a nečekaně "hororovým" koncem.

Je to sice leckdy laciné, hloupé a extrémní - ale pro mne dokonalé. Divák se směje tu více a tu méně povedeným vtipům, někdy ovšem až lehce zamrazí, že vtip je vlastně holou pravdou... Především pak proslov o demokracii je naprosto trefný. Ať jsou Sachovi pohnutky jakékoliv, tak svoji práci dělá dobře a nenudí.

V podstatě všechny hvězdičky za sentiment. Především scéna v kostele s trojicí Stallone - Willis - Schwarzenegger a cameo rolemi obou posledně jmenovaných pro mne byla opravdovým návratem do 80. let. Jinak bych našel mnoho chyb, ale ty se u vzpomínek obvykle přehlížejí.

Tahle romantická pohádka se Woodymu povedla. Výborný byl jak výběr filmových postav, tak jejich hereckých naplnění. Idealistické a patetické, ale přesto (nebo právě proto) velmi příjemné.

První půlka má skvěle našlápnuto a slibuje drama s morálním podtextem, zbytek je ovšem už velmi nepodařená slátanina o vraždícím Supermanovi. Na konci tak už nefandíte nikomu a závěrečné titulky jsou vysvobozením i pro diváka.

Neuvěřitelná slátanina. Co je to: ani komedie - ani drama, ani reklama - ani film, plné klišé a přitom až děsivá prázdnota? Perfect Days od Alice Nellis! Jako bonus hřejivý pocit, že jsem prostřednictvím svých daní měl tu čest na tento zbytečný mejdan českých umělců přispět. Už neumíme vymyslet příběh, tak budeme kombinovat a šroubovat a ona z toho mlýnku nějaká ta sekaná vypadne. Nu, nevypadla. Nebo aspoň ne jedlá. Jedna * jenom kvůli tomu, že Olmerovy filmy z 90. let byly ještě horší.

Nedokáži tento hraný dokument hodnotit a přitom nebrat v úvahu činy pana Wintona. Celý film tak byl pro mne neuvěřitelně silným a dojemným zážitkem o tom, jak jeden burzovní makléř v podstatě náhodou spojil svůj osud se stovkami dětí, které již čekaly na naplnění svého osudu v předpokoji cely smrti. Pohled z perspektivy jejich dalších životů, které od sira Wintona dostaly, činí celé vyprávění ještě zajímavějším, než by bylo samo o sobě. A závěr o vlně solidarity a pomoci mezi dnešními dětmi optikou událostí roku 1938 je trpkým uvědoměním si konfliktu mezi tím, co dělat musíme a tím, co bychom dělat měli.

Meryl Streep je úžasná a díky ní má divák pocit, že sleduje opravdovou Margaret Thatcher. Toť ovšem vše, jinak je to docela nuda v podstatě parazitující na zajímavé osobnosti a kariéře jediné premiérky v britské historii. Pro mne zajímavé pasáže jsou v tomto filmu svým klipovitým zachycení prakticky okrajové a vyfantazírovaná psychologická sonda do života stárnoucí kdysi mocné ženy se zdlouhavě vleče do nikam. Phyllida Lloyd mě nebavila na řeckém ostrově a ani její přesun na domácí britské území ji nerehabilitoval. Škoda.

Jiří Vejdělek se už pevně usídlil na soudobém českém filmařském výsluní a i tento jeho počin je na první pohled vcelku dobrý. Bohužel však příliš tlačí na pilu a úplně neví, jakou cestou se dát. Komedie? Ano, pár dobrých fórů i těch po Horníčkovsku již rozbalených a předcucaných tam je. Drama? Jo, pár minut se to tak tváří. Výpověď o současných manželstvích? No, tak to maximálně i se zavřeným kuřím okem. Prostě je tam toho moc a i když to v jednotlivostech může fungovat, tak jako celek to výrazně ztrácí dech. Závěr pak přidává hřebíček do rakve s asi nejhlasitější ránou. Oddychovka, jednohubka, letní kino - tam bude tento film sbírat body. Jinak pro mne spíš zklamání, které nezachraňuje ani již zmiňovaná a nefalšovaná scartlettjohanssonovská atraktivita Petry Hřebíčkové. Přesný komentář: Tosim.

Marigold ve svém komentáři trefil hřebíček na hlavičku: černobílý svět je černobílý film s černobílými postavami, osudy i příběhy. Což nic nemění na jeho kvalitě i výborných hereckých výkonech, nicméně tento přístup ubírá na autenticitě a důvěryhodnosti. Tvůrci pochopitelně vycházeli z knižní předlohy a tak vyznění filmu mohlo jen těžko dopadnout jinak, ale i tak si myslím, že trochu "šedivější" pohled na velmi silnou problematiku amerického jižanského rasismu by byl v konečném důsledku zajímavější. Přesto - nebo právě proto - pohled černošských služebných na svoji službu u bílé "smetánky" na přelomu 50. a 60. let minulého století je velmi silnou výpovědí o stavu americké společnosti a jejího středověkého pohledu na jiné (zejména černé) rasy.