capák

Velké zklamání. Největším problémem filmu je, že ho Tarantino natočil pro sebe, a ne pro diváky. Najdeme v něm sice spoustu odkazů na jeho předchozí díla či na béčkové horory sedmdesátých let, ale pokud nejste v této oblasti odborníci, těžko vám film něco řekne. Navíc je Death Proof stejně jako celý Grindhouse rozdělen na dvě dějové linie, které spolu absolutně nesouvisí, a dokonce ani charakter Kurta Russella nezůstane stejný. Uznávám, že pokud bych byl znalcem filmů, kterým tu Tarantino skládá poctu, a pokud bych viděl Grindhouse jako celek včetně trailerů na fiktivní filmy, asi bych Death Proof ocenil více. Takhle pro mě ale zůstal jen filmem s prázdnými ženskými dialogy, u kterých jsem se místy dost nudil, a dvěma akčními scénami, které sice stojí za to, ale na to, abych šel s hodnocením výš, to nestačí.

Velmi silný a depresivní film, z jehož každého okamžiku je cítit naprostá beznaděj hlavních hrdinů. Nicolas Cage zde opravdu předvádí pravděpodobně svůj nejlepší herecký výkon a Elisabeth Shue za ním nijak nezaostává - oba herci dokázali ztvárnit své postavy a jejich vzájemný vztah velmi přesvědčivě. Vztah, kde je oběma jasné, že ani jeden z nich se nedokáže změnit, ale přesto se navzájem potřebují, aby překonali samotu, a dodávají si zbytek životní síly, který v nich zbyl. Škoda jen poněkud stereotypní režie.

K tomu, aby film dokázal vyvolat silné emoce, skutečně není třeba zvuku a dlouhých dialogů. Kid je jedním z nejvíc dojemných filmů, jaký jsem v životě viděl, ale zároveň obsahuje spoustu Chaplinovsky vtipných a roztomilých momentů, přesně tam, kde mají být. Charles Chaplin režijně i herecky samozřejmě jako vždy skvělý, ale také díky Jackiemu Cooganovi v roli Kida, který Chaplina skvěle doplňuje, je vztah tuláka a syna ztvárněn tak úžasně a přesvědčivě. Film je zároveň také kritikou třídní společnosti a snová scéna (bohužel) přesně vystihuje některé lidské vlastnosti. Navíc je snímek podpořen skvěle padnoucí hudbou, pokud se však rozhodnete dívat se na něj bez ní, váš zážitek rozhodně nebude o nic menší. Zajímavé je také sledovat, že obraz u amerických filmů z dvacátých let vypadá výrazněji lépe, než u našich filmů z let čtyřicátých.

George Clooney je dobrý herec, ale vynikající režisér, což ostatně v tomhle filmu dokazuje. Chirurgicky přesný snímek, který působí až dokumentárním dojmem, navozuje atmosféru neslavného období americké moderní historie pomocí černobílého obrazu, dobových materiálů, hudby a všudypřítomného cigaretového kouře. Za pozornost rovněž stojí skvělé herecké výkony v čele s Davidem Strathairnem. Film rozhodně není pro každého, ale o to víc si na něm pochutná náročnější divák, který má alespoň trochu zájem o politiku a dějiny 20. století. Škoda, že takových snímků není víc.

Famózní Roberto De Niro v roli muže sužovaném samotou a depresemi, skvělá režije Martina Scorseseho dokonale vykreslující ponurou atmosféru nočního velkoměsta a k tomu navrch podmanivá hudba. Jen ten konec mi příliš nesedl. Ale jinak zdvižený palec.

Skvělý krimithriller, který odstartoval dráhu tarantinovek. Najdeme zde vše, co je pro tohoto režiséra typické - kultovní hlášky, neustálé fuckování, sposta mrtvol a krve, nápaditý děj a dusnou atmosféru podsvětí. Reservoir Dogs rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Tarantino natočil a pokud máte jeho styl rádi, neměli byste film minout.

Výborná směs životních pravd nejen o vztazích, ale o životě vůbec, a typicky inteligentního humoru narážejícího na vše možné od krize středního věku až po politiku či kulturu. Allenova komunikace s diváky během děje film skvěle osvěžuje a vy máte díky tomu pocit, že jste jeho součástí. Zkrátka Woody Allen, jak ho máme rádi.

Film, který rozhodně není pro každého. Někomu se může zdát nudný a příliš dlouhý. Já jsem byl ale nadšený. Audio-vizuální stránka filmu je dokonalá a spojení vesmírných lodí a valčíku je tak originální a v Kubrickově podání přitom tak jednoduchý nápad, že jsem se divil, že to někoho nenapadlo už dříve. Příběh by se dal stručně shrnout do necelé hodiny, ale o příběh v tomhle filmu nejde. Tady jde o to nechat se unášet vesmírem a sledovat režisérovu geniální a v tomhle snímku obzvlášť nápaditou režii. Zároveň film vyvolává otázky o smyslu lidské existence, věčnosti, či technickém pokroku.

O nejnovějším a možná i posledním filmu "nejlepšího režiséra na světě" se po uvedení v Cannes mluvilo jako o jednom z nejkontroverznějším filmu všech dob. V tomhle směru nezbývá, než souhlasit. Ne každý divák totiž vydýchá detailně natočené provrtávání lýtka, krvavou ejakulaci, nebo ustřižený klitoris. Nemluvě o množství sexuálních, někdy až pornografických scén. Reakce diváků na projekci tomu také odpovídala. I hysterický smích u scén, které rozhodně k smíchu nejsou, je určitým vyjádřením emocí a pochopitelnou obrannou reakcí. Pokud pomineme tuhle kontroverzi, která je podle mě v tomhle snímku prvoplánová s jasným účelem - šokovat diváka a donutit ho, aby si snímek navždy zapamatoval - zůstane nám dech beroucí mysteriózní horor, který byl pro mě asi nejlepším snímkem letošních Varů. Herecké výkony ústřední dvojice jsou vynikající a často jsem měl pocit, že ti dva lidé na plátně nehrají, ale jsou skutečnými postavami. Už úvodní scéna je naprosto dokonalá a nejsem si jist, jestli jsem někdy ve filmu viděl tak skvěle natočenou scénu, navíc za použití tak podmanivé hudby. Prolog dokazuje Trierovu režisérskou genialitu. Ve většině filmu sledujeme psychický vývoj hlavní hrdinky po ztrátě dítěte. Trier si zde zručně pohrává s divákem a předkládá také množství symbolů, který si každý může vysvětlit po svém. I v tom je velká síla tohoto filmu. Závěr je pak esencí brutality a nechutností s celkem očekávaným koncem. Nedokážu se zbavit pocitu, že ony kontroverzní scény nemají v samotném příběhu příliš opodstatnění. Antichrist by bez nich rozhodně nebyl horším filmem. Nicméně mě Lars von Trier dokázal už od prvních minut přikovat k plátnu a nemohl jsem z něj spustit oči až do konce. To se u mě už dlouho žádnému režisérovi nepovedlo. P.S.: Film je tak kontroverzní, že mi šel ohodnotit až po absolvování ČSFD testu filmových znalostí.

Skvělé drama Larse von Triera ukazuje život takový, jaký skutečně je. Život není krásný, ale tvrdý a nespravedlivý. Zároveň je Breaking the Waves film o lásce, mezilidských vztazích a vzájemném porozumění. Způsob zpracování - ruční kamera či absence hudby - umocňují autenticitu a syrovost velmi silného příběhu, který vrcholí nečekaným a tragickým koncem. Velmi oceňuji, že se režisér vyhíbá zbytečnému moralizování nad světem, jak tomu u podobných snímků bývá. No a herecké výkony Emily Watson a Stellana Skarsgårda film ještě víc povznášejí.