capák

V mém hodnocení mě ovlivnil film Ed Wood, který pojednává o režisérovi tohoto díla. Snímek Plan 9 from Outer Space je samozřejmě film špatný od herců, přes kameru, kulisy, až po triky, a dalo by se pokračovat, ale když jsem viděl to Woodovo nadšení a roztomilou naivitu, se kterou své filmy natáčel, nutí mě to jít s hodnocením výš. Navíc některé scény jsou tak trapné, až jsou skvělé. Rozumem *, srdcem ***** - celkově ***.

Charlie Chaplin v této komedii dokazuje, že má co nabídnout i v době zvukového filmu a že je právem považován za jednoho z nejlepších herců všech dob. Jeho ztvárnění Hitlera je dokonalé. Zahrát postavu jako Hitler chce velký herecký cit, protože pokud je takováto postava ve filmu zesměšňována, je vždy tenká hranice mezi dobrým humorem a trapností. Díky Chaplinovu herectví se film naštěstí může postavit na tu lepší stranu. Část filmu, kde Chaplin představuje Hitlera, je geniální a už dlouho jsem se u filmu takhle nezasmál. Druhá linie, kde představuje holiče, není tak výrazná, ale pořád je velmi dobrá. V této části se Chaplin ukazuje tak, jak ho známe z grotesek - jako tulák s holí, kloboukem a psíma očima. Jako celek je však film i tak naprosto vynikající a pro mě osobně jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. A patetický závěr? Dnes už to tak možná působí, ale ve své době byl Chaplinův monolog velmi důležitý a je škoda, že jej nikdo nevyslyšel.

Film o lásce, o čase a o tom, že nic netrvá věčně. Originální námět, skvělí herci a také vynikající technická stránka filmu od kamery až po masky a speciální efekty dělají z Benjamina Buttona jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem letos měl možnost vidět. Vizuálně sledovat jak Benjamin postupně mládne a mění se z vrásčitého starce na uhlazeného mladíka patří určitě také k lákadlům filmu, ale ten naštěstí nenabízí jen to - pod jeho slupkou se totiž skrývá mnohem víc otázek a zajímavých myšlenek, než se na první pohled zdá. Ke konci film už trochu ztrácí tempo a příběh je možná až příliš natahovaný vzhledem k tomu, že neodvratně směřuje k logickému konci, ale to snímku na kvalitě rozhodně nijak neubírá. A scéna s úrazem je velmi působivá.

Po traileru jsem od tohohle filmu měl poměrně velká očekávání, ale obávám se, že právě trailer na mě zapůsobil daleko víc, než samotný film. Obrazová stránka snímku je na české poměry opravdu skvělá a oceňuji, že jde o film, který se z rukou našich tvůrců příliš často nevidí. Zbytek pro mě byl ale zklamáním. Slabý scénář a překvapivě ani nikterak přesvědčiví herci. Gajdoš sice ukazuje, že herecký talent má, ale nevýraný Kňažko a především Dagmar Havlová, která nehraje, ale jen odříkává naučené dialogy, filmu příliš nepomohou. Snímek, který se mi bohužel vykouřil z hlavy už po odchodu z kina.

Horor, který od dob svého vzniku neztratil nic ze své působivosti. Hudba či kontroverzní scény tu působí stejně dobře, jako před lety. Herecké výkony jsou rovněž skvělé a scéna s vymítáním se vám zapíše hluboko do paměti. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Exorcista je film, který se snaží především šokovat, než donutit diváky, aby se báli, nebo dokonce aby o filmu přemýšleli.

Dojemný, silný lidský příběh o vzájemném porozumění se skvělým výkonem obou hlavních protagonistů. Roztomilé Gelsomininy grimasy a Zampanův pláč v závěrečné scéně jsou nezapomenutelné. Těch pár komických scén v jinak smutném filmu symbolizují naději, že všechno špatné jednou skončí.

Technicky dokonalé a strhující dílo. Eisenstein ve filmu hojně využívá dynamickou kameru, montáž atrakcí a davové scény. Masakr na schodišti Oděsy je jedna z nejlépe natočených a nejpůsobivějších scén v historii kinematografie. Mně osobně dokonce technická stránka filmu natolik učarovala, že mi nevadila ani všudypřítomná komunistická propaganda. Pro spoustu diváků by to ale u Potěmkinu mohl být kámen úrazu.

Je neuvěřitelné, že tenhle snímek vznikl už v roce 1902. Na svou dobu zde najdeme skvělé kulisy a vynijakící triky. Méliésovy představy o cestě na měsíc jsou tak roztomile naivní, že si film prostě musíte zamilovat. A selenité jsou nejroztomilejší stvoření, která kdy běhala po stříbrném plátně.

Jeden z nejlepších současných scénáristů Charlie Kaufman neztrácí dech ani jako režisér. Jeho debut za kamerou je neuvěřitelně podmanivý, depresivní a opět Kaufmanovsky originální. Pojednává o věcech, které nás v životě skutečně děsí - o smrti, ztrátě iluzí, o krizi tvůrčí i životní. Snímek vyžaduje velmi pozorného a pečlivého sledování, a pokud jste ho schopni, odmění se vám nevšedním zážitkem. Konec příběhu určitě neni snadno pochopitelný, ale o to víc nutí k zamyšlení se nad celkovým smyslem filmu. P.S.: Nechápu řazení filmu mezi komedie. Rozhodně na něm není nic, nad čím by se mohl člověk zasmát.

Vynikající mozaika příběhů se skvělým začátkem a nezapomenutelným koncem. Existují opravdu náhody, nebo je vše řízeno někým shora? Film běží ve slušném tempu, takže i přes svou stopáž uteče poměrně rychle. Velkým překvapením je i pro mě Tom Cruise, který zde vedle Born on the Fourth of July předvádí svůj nejlepší výkon. Rozhodně ale i ostatní herci zaslouží zdvižený palec.