montongery

Parádní jednohubka, kterou bych klidně přirovnal k Tarantinově nedávnému Tenkrát v Hollywoodu, i když v pohledu na Hollywood nemohou být víc odlišní. Ale v obou dvou případech je perfektní obsazení, parádní dobová hudba, skvělé kulisy, vše propracované do nejmenšího detailu a prostě stejně geniální zachycení doby a genius loci Zlatého věku v LA. A do toho stejně pohádkové finále z alternativní historie. V čem se tohle dílo zásadně liší od Tarantina, který tento věk pojímá až naivně idylisticky, je, že je zde Hollywood podroben kritice. A tato sebekritika (i když občas naschvál zobrazena přehnaně) je víc než vystihující a dokáže i laikovi prezentovat kontroverze Hollywoodu, které jsou i dnes hojně debatovány a to konečně i v rámci široké veřejnosti. O to si snímku cením víc, protože pouze sebereflexí se nějaký obor může posunout někam dál a vydat se směrem ze zajetých kolejí. Škoda že podobných sebekritických mainstreamových snímků nevzniká více.

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení.

The Itchy and Scratchy Show v našem světě, jen s lepší animací a hudbou.

Seriál ve stylu známého seriálu Útěku z vězení. A bohužel jsou zde podobnosti ve všem - jak v tom pozitivním, tak i v tom negativním. Slibná první série rozehrává atmosférický (i když už zde předvídatelný) příběh, jak přepadení tak i jednotlivých postav. Ale už zde si člověk řiká, hlavně aby ze zbytku seriálu a z dalších sérií nevznikla jen nastavovaná kaše, která se snaží za každou cenu příběh rozvíjet co nejdéle. A to se bohužel stalo, seriál se zákonitě zamotá, začne se zde odehrávat snad každá myslitelná situace a časem přestane děj dávat smysl a občas dokonce popírá sám sebe. Chování a činy některých postav se stanou nelogické a naprosto neuvěřitelné. Prostě jeden z mnoha seriálů, který se snaží vypadat inteligentně a vychytrale, ale opak je pravdou. Jediné plusy které po první sérii zůstanou je hudba, která dodává seriálu určitou osudovost a pak charaktery jednotlivých postav, kteří jako vyděděnci společnosti fungují lépe než Suicide Squat. Bella Ciao!

Drsná a sarkastická analogie k též drsnému a sarkastickému hudebnímu klipu Donalda Glovera aka Childlishe Gambina - This is America..

Norská a těžce existencialistická verze na skotský 'Choose Life'. Melancholický snímek který svou poetičností dokáže diváka vtáhnout do “tygřího města“ a umožnit mu zkoumat smutek a vnitřní rozpoložení čerstvě 'vyléčeného' závisláka Anderse. Mimoto ze snímku neuvěřitelně čiší, jak osobní vztah k Oslu, kterým se Anders nostalgicky prochází, má i samotný režisér.

Na české poměry se určitě typově podobné filmy musí ocenit. Globální téma pojaté z nezvyklé perspektivy a z nezvyklého úhlu, dodává na originalitě a zajímavosti a dovolím si říct, že by zaujalo nejen v té naší 'filmové kotlině'. Do toho výborný casting, kdy hlavně exceloval Mádl, který si zde střihnul postavu podobnou slavnému Katovi. I samotné typy a charaktery postav jsou víc než zajimavé a to i ty vedlejší role, i když zde třeba nehrají důležitou roli pro příběh. Jako další se musí vyzvednout povedená technická a řemeslná stránka filmu, kdy se hlavně na jedničku povedl odvážný tah s dronama. Bohužel všechny tyhle skvělé a povedené předpoklady pro 'světový' film sráží scénář, kdy se příběh vyvíjí tak nějak nekonzistentně a vlastně to co tvůrci zřejmě zamýšleli, se v příběhu úplně neobjeví. Třeba vyzdvihnout proces frustrace, který dovede někoho k extremismu nebo jak nějaká událost odhalila 'temnou' stránku člověka či vyzdvihnout proč Čr pořád nedokáže překročit stín vlastního prahu a spousty jiných zajimavých psychologických a politických konceptů. Takhle k zamyšlení je tu tedy doopravdy hodně různých rovin a myšlenek, ale vždy je téma spíše tak lehce nakousnuté, ale už není dál bohužel nerozvíjené, což možná v reálném světě funguje podobně, ale ve filmovém už tolik ne. Toto naštěstí balancují povedené a inteligentní dialogy. Nakonec film sráží samotné finále, které je strašně uspěchané a které se vyvrcholením hodí spíše k průměrným filmům. V porovnání jen s českou filmografií, bych dal čtyři hvězdičky, ale v rámci co nejvíce objektivního hodnocení, kdy tady hodnotím filmy i v porovnání se zahraniční konkurencí, musím dát pouze lepší tři hvězdy.

Nejkýčovitější a nejstereotypnější americký brak, kdy klasicky víte, jak to dopadne už po prvních pěti minutách, co jsem po dlouhé době viděl. Jediný důvod, proč jsem film dokoukal celý, byl příjemný výkon Katie Holmes.

Naprosto parádní trip, ve kterém si najdou své děcka tak i dospělí (stejně jako Simpsonovi nebo South Park). Ale řekl bych, že se zde za pláštěm absurdního humoru a prostředí ukazují problémy a dilemata, který jedinec musí každodenně řešit (takové ty malé problémy jedinců každodenního života) a to ještě více než třeba v South Parku či Simpsonovích, kde je vždy důraz kladen spíše na politiku a naopak na ty 'velké' problémy. A někdy se mi zdá, že Sbongebob svojí absurdností vlastně reflektuje to, co se každý den v nás odehrává, protože náš svět je taky občas stejně, ne-li více, absurdní a na nějakého vnějšího pozorovatele by určitě působil, tak jako působí Spongebob na nás.

Chybí vám filmovej Harry Hole? Tak tady ho máte.. Zfilmováná série od mého oblíbence Jo Nesba se těžce nepovedla (film Sněhulák) a po prvním filmu už ani dál radši nepokračovala. Ale tahleta dánská série, i když není od Jo Nesba ale od Jussiho Adlera-Olsena, mi to celé bohatě vynahrazuje. Komplikovaný hlavní hrdina, neobvyklé, zamotané a temné případy a to vše inteligentě natočeno využívajíc severských reálií. A prostě filmová série přesně ve stylu norských brakových detektivek påskekrim (Jo Nesbø, Bjørk, Jussi Adler-Olsen aj.). Ze všech čtyr filmů, se doopravdy musí vyzvednout tento nejvíce vydařený poslední díl, který si skoro nezadaná s hollywoodskými filmy ve stylu Prokletého ostrova. Je zde vše co má správná detektivka mít - temná atmosféra, zvláštní styl vyprávění (kdy se prolínají dva časy), logické a inteligentní zvraty, logický postup ve vyšetřování, vyhrocené charakteristiky všech hrdinů a zároveň i nějaká ta aktuálnost témata.