Složka 64

1)... "Neblázněte. O tomhle bychom slyšeli. Na policajty je ročně podáváno 2000 stížností. Všechny vyhráváme. Jsme tedy neomylní nebo se kryjeme navzájem? To stejný platí pro nemocnice".... "Tohle je větší než Curt Wad a pár jeho kamarádíčků"..... 2) "Bůh je mrtev, stát vás nechal na holičkách, ale láska zvítězí." (28.04.2019)

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

To odkrývání zločinu, kdo všechno za tím je, bylo fámozní o tom žádná. Filmařsky vyzrálé jak svině, ale při jednání poldů i záporáků jsem si ťukal tak na čelo až mě teď bolí hlava. Navíc se mě nelíbil ten závěr, z komornější temňárny přejít na akční nesmysl není úplně na cenu za nejlepší závěry v dějinách Dánské kinematografie. (23.01.2019)

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Čtvrtý případ oddělení Q u mě stále nepřekonává Zavijáky, přestože ambicemi snímek míří hodně vysoko a bere si na paškál dánskou převýchovu dívek. Čili se Složka 64 prezentuje jako takové znovu otevření hodně bolestivé rány v dějinách Dánska. Nebudu zkoumat, zda-li a jak se události zakládají na faktech. Raději přejdu k filmu. Dvojice detektivů je už sehraná, přestože jí paradoxně hrozí rozdělení. Filmu trošku ubližuje méně výrazný záporák. Tady to chtělo prostě vyloženě úchylnou lidskou zrůdu místo někoho kdo si nechá jen uhryznout část ucha. Případ Složky 64 je určitě povedeným detektivním případem, jen mě osobně moc ničím nepřekvapil. Dějové zvraty jsou snadno odhadnutelné, stejně jako motivace všech zúčastněných. Přes malinko slabší dojem se budu příště opět těšit na brzkou shledanou. 70% (31.05.2019)