Faidra

Chápu, že český titul filmu mnohým nesedí, ale podle mě je docela výstižný. Celou dobu se tu totiž šlape na spojku místo na plyn, Hopkinse scénář nutí dupat v hereckém projevu na brzdu, místo aby to rozpálil svou skvělou zakázanou rychlostí, a Chris Rock je zátěží v kufru navíc. A těch děr ve filmové silnici taky pár bylo, naštěstí ale ne tolik jako v těch našich reálných. K cíli mě to po mnoha chybných odbočkách dovezlo, takže díky, pánové. Ale příště si stopnu někoho jiného.

Ajaj. Knižní předlohu neznám, ale díky Cizinci v cizí zemi a dalším Heinleinovým knihám mám pocit, že se nejednalo o nevzhledného podvraťáka Stargate, Vetřelce, Fakulty a kdovíčeho ještě. Nic proti voříškům, mnozí bývají chytří a roztomilí, ale Vládci loutek jsou důkazem toho, že Josef Švejk měl pravdu, když říkal: "Když měl takovejch tátů dvanáct, dovedete si, pane obrlajtnant, představit, jak takovej pes vypadá." Dovedu. Jako na koleni splácaný eintopf zahrnující zlé emzáky, toužící ovládnout Zemi, napjaté otcovsko-synovské vztahy, nelogické zvraty, povinnou romanci mezi hlavními hrdiny (romantický vztah lidí, kteří jsou nuceni spolupracovat, začíná patřit mezi velmi únavná klišé), předvídatelný vývoj a momenty, které mají být nesmírně napínavé, ale jsou spíš zábavné. Ale Donald Sutherland se snaží, jak to jen jde, takže to ve výsledku není, opět řečeno s Jaroslavem Haškem, "vyjevená potvora připomínající hyenu skvrnitou s hřívou skotského ovčáka." Ačkoli vyjevená gumová potvora rozplesklá o sklo a připomínající rejnoka elektrického tam je.

Tento způsob natáčení pohádek, kde je dětskost nahrazena dětinskostí, vtip kvílivými hlásky mluvících předmětů a decentní zamilovanost telenovelními dialogy, zdá se mi poněkud nešťastným. Navíc se moje rozumové já vzpěčuje uvěřit tomu, že by si křehkou Alessandru spletl s chlapem kdokoli bez nároku na bílou hůl a vlčáka. Nicméně můj smysl pro spravedlnost se cítí povinen dodat, že Fantaghiró to s ničím z toho, co jí vytýkám, ještě nepřehání tolik jako její pohádkové nástupkyně, je natočena v malebných českých exteriérech a herecky to nenápadně podepírají takové pilíře jako Mario Adorf a Jean-Pierre Cassel, takže výsledkem je bez následků přežitý průměr.

Tak jaké jsi bylo, Město andělů? Bohužel musím odpovědět stejně jako vzdělaná kurtizána v Žebrácké opeře na otázku, co soudí o Descartovi: "Trochu plytké." A nemyslím si, že se na rozdíl od Descarta Městu andělů tímto prohlášením křivdí. Protože v celém filmu jsem nenašla jediný okamžik, který by vybočoval z průměru, a naproti tomu s tisíckrát slyšenými frázemi typu "zůstaň u mě, dokud neusnu," by se dala přehradit ne Vltava, ale Amazonka. To vše za doprovodu Cageových unylých pohledů, kdy se snaží docílit zdání nadpozemskosti tím, že nemrká. Anthony Hopkins stejným trikem dosáhl toho, že jeho Lecter působí démonicky, Cageovi se ale rozhodně nedaří vypadat andělsky a spíš vzbudí v divákovi vzpomínku na úsloví, že je to vůl jak anděl. Pozemská polovina tohoto podivného páru to pro změnu ochucuje nesmyslnými lékařskými detaily (desetiminutová lhůta na resusciaci pacienta zní poněkud zvláštně, když k nezvratnému poškození mozku dochází po pěti minutách bez kyslíku). A to jsem ještě - já barbar - neviděla Nebe nad Berlínem, ovšem o tvář protáhlou do dvojnásobné délky se mi romance, která je víc slabá, nudná a unylá než andělská, postarala i tak.

Je to tak sladkobolné, že se čokoláda zahanbeně odplazí do nejvzdálenějšího rohu kredence, bolest se rozpláče sama nad sebou a divák se spíš než dívá diví, protože by stvoření kýčovitého příběhu o slavném umělci, který opožděně zjišťuje, že jeho před lety rozvedené manželství nezůstalo bez následků, předpokládal tak ve třicátých letech a ne v roce 1953. Ale nešť, za andělsky krásnou, roztomilou a nezletilou Romy Schneiderovou a jejího kamaráda komisaře Schimanského si to tu dvojici hvězdiček zaslouží.

Kdyby radši zůstala tam, kde byla.

Něco tak nudného a předvídatelného jsem dlouho neviděla a tak otravně přehrávající Simonu Postlerovou taky ne.

Za tohle si Milla tu hranici fakt zasloužila. A Besson by zasloužil pohlavek, aby si vzpomněl na Magickou hlubinu, Leona a Pátý element a zastyděl se. Hloupost a patetičnost se dají prominout, nuda a nezábavnost, kterou zachraňují jen Hoffman s Dunawayovou, nikoli.

Být citové vyděračství trestné, museli by za tohle Spielberga zastřelit u zdi.

Snaha tvůrců ukázat nám, že my na to máme a dokážeme taky natočit mysteriózní podívanou na způsob mixu Světa tajemných sil a Akt X, na mě působí asi stejně upřímně a přesvědčivě jako francouzák od Jidáše. Kvůli tématu příběhů, které jsou opravdu zajímavé, mě to dost mrzí, ale zásluhou slaboučkého scénáře, bezradné režie, beznadějné statičnosti, minima tísnivé (nebo aspoň nějaké) atmosféry a "výkonů" Vaculíka a Norrisové, které jsou spíš zoufalé než herecké, jsem to vydržela jen dva díly. Přesně o dva víc, než bych měla.