Faidra

Hedwig a Angry Inch mě nadchla, tady mě bohužel napadají jen samá rozmrzelá proč (kdo, co, s kým a jak bylo vcelku zřejmé), kterým vévodí PROČ si proboha někdo myslí, že explicitními sexuálními scénami v jednadvacátém století někoho šokuje (protože nic víc jsem tam fakt neobjevila a i jako čisté porno to za moc nestojí). Možná tak některé matky... jenže ta moje pracuje od mládí na psychiatrii a při nejlepší vůli mě nenapadá nic, co by ji ještě mohlo šokovat. Ale to jsem odbočila. Možná si JCM myslel, že tvoří, cituji, citlivou meditaci a úvahu nad světem postmoderní absolutní svobody, ale pro mé oči natočil mlýnek na maso, z kterého vypadávají karbanátky spatlané z kdovíčeho a smažené na oleji, který byl přepálený už před dvaceti lety, a bezděčně se tak zařadil mezi pokrytce, které se jeho snímek snaží (asi) kritizovat.

Lynchovo jméno uctívám, kudy chodím, ale pokud jde o Inland Empire, musím se zahanbeně přiznat, že jsem se na to zkoušela dívat celkem třikrát. Dvakrát jsem usnula a potřetí jsem usoudila, že užitečnější bude jít ven hrabat listí. A jediné, co mě napadalo, byl vtip, co dostanete, když necháte Lynche režírovat remake Kmotra. Nabídku, kterou nelze pochopit.

Bylo mi řečeno, že hlavní důvod, proč zpravidla vznikne remake, je to, že Američani většinou neovládají moc cizích jazyků, jsou líní číst titulky a dabing tam nemá zrovna tradici (a taky nějaké ty menší kulturní rozdíly, které by nebohý divák nepochopil a měl z toho mindrák). Tudíž když vznikají předělávky britských seriálů typu Life on Mars nebo Office, musím se zeptat: Amíci nerozumějí anglicky?

"Jak tóny kravských zvonců zní stránky pamfletů, lze dobrati se konců, být stádem Hamletů?" zpíval svého času Karel Kryl v písni Rakovina a já musím na otázku, zda jsem se dobrala konců v tomto pamfletu, odpovědět záporně. Zato nenávisti vpravdě rakovinné jsem se dobrala v množství zdraví nebezpečnému. A protože mám za to, že dokument by se měl o objektivitu aspoň snažit, příliš se mi to nezamlouvá. K USA mám své výhrady, pokládám mnohé z jejich produkce za intelektuálně slabé nebo aspoň diskutabilní, ale proč to řešit tím, že si vyberu pár kontroverzních zákonů, událostí a osobností, nazdobím to pohoršenými komentáři o tom, jací jsou ti Amíci vesměs netolerantní, bigotní a omezení blbci, a patřičně uzrálé to naservíruju jako seriózní dokument o Americe dnešní doby? Neříkám, že se mi to, čemu jsem přihlížela, kdovíjak zamlouvalo. Problém je v tom, že něco podobného by se dalo natočit o jakémkoli státě na světě, protože nemám důvod si myslet, že procento debilů je v nějakém národě vyšší nebo nižší než jinde, jenže Američané jsou holt vděčný a všemi žádaný terč. A také v tom, že pokud bych prohlásila něco typu "Japonci jsou kreténi, protože vám nikdy neřeknou do očí ne a přezouvají se na záchodě, Indové magoři, protože uctívají krávy, a Číňani banda primitivů, protože žerou psy," tak mě někdo okamžitě a právem nařkne z omezenosti, nesnášenlivosti a netolerance k cizím kulturám. Jakmile začnu plivat jed na Ameriku, dočkám se pochvalného přikyvování. Tak nevím. Mezi věci, které se v Prohřešcích Americe vyčítají, patří i pokrytectví a dvojí morálka, ale čím se to liší od prostředků, které s klidem používají tvůrci tohoto zajímavého dokumentu? Jistě, rušit pořad kvůli vulgaritám je přehnané - osobně v případě, že mi moderátor začně chrlit do uší sprosťárny, rádio vypnu nebo přeladím jinam. Zařadit na seznam sexuálně motivovaných jedinců kluka, který se vyspal s holkou mladší, než to zákony jeho země dovolovaly, je přehnané rovněž, ale pokud vědomě poruším zákon, tak snad musím počítat s tím, že za to dostanu přes prsty, a z pohledu obyvatelky země, v níž vrahové a násilníci odcházejí od soudu s podmínkou nebo trestem, který je jim samotným pro smích, si nejsem až tak jistá, jestli náhodou nepřehlížíme kostlivce ve vlastních skříních. Mnohé ze zobrazovaných příběhů mě zarazily a vylekaly a nerada bych se dočkala toho, že mi bude zákon nařizovat i to, co všechno na mně nesmí být odhaleno, ale dělat z toho závěry o americké společnosti, zákonech a mentalitě jako celku (a přijít s něčím takovým vhodně ve chvíli, kdy je společensky žádané si do USA kopnout)? To bych si zrovna tak mohla vzít jako základ svého dokumentu o mentalitě české diskusi na Novinkách a použít ji jako klíčový důkaz tvrzení, že česká společnost, toť sbírka vulgárních, nenávistných, závistivých, zakomplexovaných, šovinistických, zbabělých a z mateřského jazyka propadajících individuí. Jo, to bude trhák, až bude pro změnu svět chtít udělat mezinárodního zločince z ČR...