Gemini

Přehlídka vizuálního umění Ricarda de Montreuila podle hesla "za málo peněz hodně muziky". Nabízí se srovnání s Blomkampem - zvlášť teď, když se objevily zprávy, že Montreuil dostane v Hollywoodu balík peněz, aby namastil kapsu nějakému studiu ve velkém stylu - jenže narozdíl od Alive In Joburg nenese Havranův útěk žádné společenské poselství, stejně jako třeba Ataque De Pánico. Je to "jen" efektně natočená utíkací a nadpřirozeně rozbíjecí jednohubka, takže 70%, max.

Fascinující celovečerní dokument, výkladní skříň žánru, povinná učební pomůcka. Film mapující téměř neznámé stránky života vpravdě legendární osobnosti, která je ve svých sedmdesáti letech studnicí moudrosti poučeného a nijak zvlášť životem hýčkaného lidství... a zároveň také správnou energickou babičkou s neuvěřitelným "tahem na bránu" a kapsářem plným životní odvahy a optimismu. Paní Čáslavská si zkrátka musí získat každého - nebo přinejmenším každého Japonce:) Já sice žádnou zvláštní šikmookostí netrpím, ale kdyby řekla: "Skoč!", zeptal bych se jen: "Jak vysoko, madam?":) Kéž bychom měli víc Čáslavských než Vondráčkových... nemluvě o Hanychových nebo Štikových, že:P 90%

Dokumentární slepenec výpovědí žen z velmi různých kruhů, které spojuje - kromě pravděpodobné osobní známosti většiny z nich s autorkou - jen jediné: že se jim to v životě tak či onak nevydařilo (s výjimkou matky syna s Downovým syndromem, která je obdivuhodným zřídlem pokojného a pokorného životního optimismu a takové, jak to říct, moudré vnitřní síly), a že u toho tak či onak byli muži. Nejméně provinilý je tu manžel, který zemřel, a kterému žena zahýbala (za což se styděla, a měla z toho problémy, protože neumí lhát...WTF?). Jistě, jeden příběh života ženy vedle druhého jsou silné, ale chce-li autorka takto vybraný vzorek prezentovat jako výpověď o "ženské zkušenosti ve světě patriarchátu", pak je to cílená burcovací manipulace a ne dokument. Vždyť ten vzorek zahrnuje kromě ženy týrané mimo jiné také ženu, jejíž manžel zneužíval jejich dceru a zplodil s ní dítě (načež ho žena překvapivě neopustila, ale žili dál pohromadě, a ona ho tím psychicky trestala, ehm...), nebo ženu, na kterou manžel navalil kompletně všechny starosti s výjimkou své vlastní práce. Film má sice i méně extrémní hrdinky, ale i když dokumentům často vyčítám, že nevybírají zajímavé "objekty" nebo s nimi pracují naprosto nezajímavě, tohle je přece jen poněkud ideově tendenční záležitost. Jen díky autenticitě a silným emocím se nedají Ženské Sny zatratit. Sice se jim nedá upřít, že ani po víc jak deseti letech neztratily nic ze své působivosti a aktuálnosti, ale od tak ostřílené režisérky jako je paní Sommerová, je to spíš jen takové dílko z povinnosti (nebo možná sounáležitosti) než skutečně seriózní ukázka jejího mistrovství. 60%

Extrémní produkto a bulváro-celebritoplacementový terorismus, brought to you by Karel Janák, zvěstovatel moderních trendů (alespoň podle jeho vlastního vnitřního přesvědčení). Položíte-li si otázku, proč je děj tak zoufale slabomyslný a nelogický, budiž vám odpovědí za prvé: že celou tuhle věc zaštiťoval právě ten Mr. Janák, který je dodnes přesvědčen, že svými Snowboarďáky (2004) učinil z "okrajového adrenalinového sportu pro pár vyvolených" (v roce 2004!!!) "masovou záležitost" - což jak doufal, mělo díky Veni, Vidi, Vici potkat i golf, omg. A za druhé: že si všichni herci a štáb natáčení mocinky moc užili, nejvíc Sandra Nováková, která si tady narazila producenta Nejedlého (ke kterému zahořela čistou nefalšovanou láskou od srdíčka, jak jinak;)). Byli jste varováni... tohle je čiré české filmové ZLO. Zdá se, že nejzajímavější rolí Filipa Tomsy (to je ten jak si ho nikdo nepamatuje z Kvasky, kde měl taky hlavní roli) bude reklama na krekry TUC:) Zbytečných, na divákovu šrajtofli odporně nalíčených a pro mozkové buňky smrtelně nebezpečných 20%.

Takový malý český Fear Factor, vedený bez velkých gest a rozpočtu typicky českou cestou podle hesla mučeníčko, to je moje potěšeníčko. Velmi komornímu prostředí vévodí jako maják (všeho jiného kromě naděje) Iva Pazderková, která trousí na adresu soutěžících komentáře správně na hraně nevinné, téměř kamarádské, vtipné urážlivosti, a navíc je hojně doplňuje podezřele často vtipnými slovními hříčkami se zadávanými otázkami nebo odpověďmi soutěžících (na které se skutečně namnoze nedá připravit:)). Ne že bych se každý týden tetelil v očekávání dalšího dílu, ale jednou do měsíce žádný problém... rozhodně mě to těší víc než třeba taková Hodina Pravdy na ČT;) A vlastně proč ne, na červenou to má. 70%

Doktor Bohdan Pomahač je nejlepší reklamou na Českou republiku, jaká může existovat (naštěstí ne jedinou). Je jistě vynikajícím odborníkem, velkým profesionálem, a zdá se, že i poměrně normálním manželem a otcem. "Bohužel" je jeho práce, posunující hranice možností (lékařské) vědy natolik fascinující, že se samotným Panem Doktorem těžko můžete točit o něčem jiném - jako dokument je tedy tento film zoufale neobjevný. Skoro by se chtělo říct, že je to od režiséra trochu srabárna, vydat se natočit film o něčem, k čemu nemusí vůbec nic dodávat, aby to zajišťovalo veškerou pozornost diváka a jeho obdiv k tomu, nač se dívá. To, že je to vlastně velmi povrchní dílo s mluvícími hlavami, které přináší jen základní informace o práci a osobním životě svého objektu, je prostě fakt. Takže asi takhle - můj nebetyčný respekt k doktoru Pomahačovi, i k těm, kdo tvoří jeho tým. Ale mám-li hodnotit dokumentární film o něm, tak můžu režiséra jakž takž omluvit televizními možnostmi a stopáží, ale i tak to nic nezmění na tom, že promrhal šanci natočit něco působivého, na čem by měl vlastní tvůrčí zásluhu. 60% za slušné řemeslo.

Je to neuvěřitelné, ale i na poli příšerných televizních velekatastrofických audiovizuálních děl (označení "film" je přece jen trochu příliš...) existuje konkurence mezi stanicemi. A tak, když NBC natočilo dvojitou dávku zemětřasného běsnění živlů (10,5 stupně a 10,5 stupně: Apokalypsa), v CBS si řekli, že na to přece mají taky, a vrhli se na supermegagigatotálbrutál bouření a tornádování a hurikánování a tak vůbec. A sehnali si k tomu taky zajímavou hereckou sestavu, a překvapivě nacpali dost peněz do vizuálních efektů, takže třeba likvidace karavanové osady tornádem vypadá opravdu působivě. V první polovině se dokonce dá mluvit o jakés takés filmové kvalitě a určitém podvratném záměru, protože se mimo jiné dočkáte nevybíravé kritiky protekčních hajzlíků vychovávaných programově pro vedoucí funkce, a taky pranýřování amerického fenoménu televizních kazatelů (výborní James Brolin a Swoosie Kurtzová) - musíte se sice povznést nad to, že tornádo zmastí Eiffelovku, a že Tom Skeritt bude nahánět megabouře v SR-71 Blackbirdu (v čem taky jiném, to je jako kdybyste chtěli točit western bez gatlingu:)), ale to jsou v tomhle žánru už takové samozřejmosti, že;) Zlom mezi prvním a druhým dílem téhle "minisérie" ale taky znamená návrat "k tomu nejlepšímu, co žánr nabízí" - je tu otřesně animovaná zkáza Sochy Svobody, naprostá zhovadilost pohodového popojíždění auty po městě zmítaném "kataklyzmatickou bouří", a pak taky akční scény při řešení dramatu unesených VIP ratolestí, průhledná antibushovská ekologická agitka, a spousta dalších věcí... Ten sešup je tak výrazný, že vzhledem k objektivně zajímavé (byť hodně svérázné) první polovici bych režiséra skoro podezíral, že šlo o záměr. Ani ten ale nevysvětluje to, že Stupeň 6 byl tak hrozná srágora, takže sázím spíš na "pomocného režiséra";) S čistým svědomím říkám, že ze všech televizních katastrofických ubohostí je tahle první, kterou bych mohl označit za zajímavou. A pro její opravdu velmi perverzní charakter dávám krásných nula bodov, protože to je tak blbé, že byste to měli vidět. A hraje v tom Gina Gerschon, takže kdyby vás to hodně iritovalo, můžete vypnout zvuk a chvíli se na ni jen dívat:) 0%

Kuchařská reality soutěž inspirovaná soutěží Master Chef Remcajícího (Fl'aše) Górdna - kterou o pár let později svým pro drahé licence tradičním způsobem zhajpovala a do směšnosti zrajtovala TV Nova. TV Prima využila "svého" Zdeňka Pohlreicha, pojala věc relativně skromně ("relativně" je klíčové slovo, a dojde vám díky nedostatku porovnatelného materiálu možná jen při seznámení s nováckou velkoprodukcí), a neomezila výběr soutěžících striktně na amatéry, laiky či chcete-li ne-profesionály. Vznikly tím zajímavé možnosti srovnání děvčete vařícího (a hlavně pečícího) pro zábavu, skutečného borce ze závodní jídelny, gurmánského kuchaře na objednávku, atd. atd. Jelikož nemám nic proti Romanu Vaňkovi a paní Filipová mi nevadila, a hlavně ze všech tří porotců netrčel režií naordinovaný umělohmotný odpor k tomu soutěžícímu póvlu (který by se časem opět režijním zásahem měnil v restek-p), díval jsem se na každý díl, a vždycky se slušně pobavil. Rozhodně to nebylo ideální, ale na sympatických 70% to bohatě stačí. Taky nedejte červené hodnocení pořadu, kde padají zásadní existenciální otázky jako: "Máme tu zelený marcipánový dort s nápisem Jarda Jágr. Proč?":)

No nevím, mám z celého tohohle česko-slovenského pojetí reality show ne-profesionálních kuchařů dost rozpačité dojmy. Daniela Peštová ať si je desetkrát "milovníčkou varenia", režie z ní udělala mluvící věšák na předěly a uvítací řeči. Trojice porotců je pro změnu až do posledních dílů naprosto k smíchu s těmi svými napevno nastřelenými výrazy "no ty vole, tak já teda ten tvůj hnus jako pozřu, ale varuju tě..." (což s postupem času čím dál více střídají s "no ty vole, to je naprosto profesionální epes rádes kus žvance" úsměvy ála měsíček na hnoji), a každých patnáct sekund ukazované explodující logo pořadu je už jen takovou tečkou na závěr, která dává vzpomenout na nejhustější časy Železné vlády nad TV Nova (kdy když se řeklo, že Zajíc ZaZa je kchůl, a proto ho budeme ukazovat úplně všude, tak prostě byl kchůl, a ne zhulenecká fantazie čtrnáctiletého streetartisty). Jakkoliv chovám respekt k více či méně úlisným soutěžícím, respektive jejich kuchařskému umění, koncept "navaříme tisíce jídel z ingrediencí, o kterých jste v životě neslyšeli", kdy se o samotném vaření zas tak moc nedozvíte, mi prostě neseděl. Ale co je mi největší záhadou, to je délka jednotlivých dílů. Originál trvá standardních padesát minut (jistě, s reklamami v origoš americké frekvenci by to byla hodina a půl), ale "naše" verze zabere bez reklam něco pod dvě hodiny. A výsledek je přitom takový, že se hodně žvaní a pak při samotném vaření hodně hodně hodně stříhá, aby se pak zase mohlo žvanit, é, pardon, hodnotit a obhajovat (kdy se konečně dozvíte, proč je to jídlo takové a ne onaké). Podle mě prostě těžce nezvládnutý pořad, někdejší podstatně kratší a podstatně míň namachrované Na Nože mi vyhovovalo víc. Dávám neutrálních padesát procent, protože pár večerů jsem u toho strávil (byť se nejednalo o hlavní náplň těch večerů:)), a netrpěl jsem... moc;) 50%

Nejsem žádný expert na Vetřelčí vesmír, tak to kdyžtak berte s rezervou, ale Prometheus je podle mě asi takovým "bezprostředním prequelem" Vetřelce jako Epizoda III "dokonalým uzavřením kruhu":P Klobouk hned několikrát dolů před Panem Režisérem, jak hardcore a jak moc oku libou sci-fi buduje v první hodině (interiéry jsou jako z Nostroma;)) - samozřejmě za vydatného přispění dokonale umělého Davida, jehož úsměv dosahuje takřka HALovských parametrů (jen kdyby mi ještě někdo vysvětlil, NA CO SI HERGOT BARVÍ VLASY?). Smeknuté širáky ovšem musí být odmrštěny několik světelných let do dáli po zvrácení všeho až dosud poctivě budovaného do naprosto elementární logiku postrádajícího filozoficko-mystického vyvražďovacího a demoličního gigakolotoče, který by musel nevyhnutelně dostat na prdel, i kdyby nebyl součástí Aliení série. Nemám nic proti Scottovým úvahám o hledání odpovědí na "základní otázky bytí", o zázraku stvoření života, o obavách stvořitelů z vlastního výtvoru atd. Ale způsob, jakým se je snaží přetavit ve film, který by se nakrásně měl odehrávat jenom nějakých čtyřicet let před blízkým setkáním nechutně přítulného druhu na LV-426, je prostě katastrofální. Spousta peněz a vynikajících hereckých výkonů se tu prostě vyhazuje přechodovou komorou. Jak jinak chcete nazvat to, že se brilantní věděcké mozky chovají jako naprostí kreténi nejenom že bez pudu sebezáchovy (protože první otevření hledí by ve skutečnosti vedlo k ráznému "Congratulations, doctor, you have now just earned yourself a trip-to-Earth-long quarantine."), ale i bez jakýchkoliv naprosto základních znalostí o vlastní práci (jako třeba, že když otevřete vzduchotěsné dveře, tak asi narušíte prostředí za nimi)? Je možné, že nějaký mega director's cut spraví ten "drobný problém" s provázaností Promethea s Vetřelcem a jeho mladšími sourozenci, ale na ty už zmiňované věci, naprostou absenci jakékoliv evoluční logiky a vlastně i na prapodivné motivace hlavních postav (hlavně Weylanda, Davida a Hollowaye) by musel natočit celý film znovu, a hlavně podle jiného scénáře. Scénáře, jehož hlavní rekvizita (černý sliz) nebude ověšená neónovými tabulemi "protože jsem guma, potřeboval jsem něco, čím můžu skrz nevysvětlitelnost vysvětlit úplně všechno to, co se mi nedařilo vymyslet":P Teoreticky je možné, že by pokračování Promethea mohlo leccos vysvětlit, ale zatím mám pocit, že se o Ridleyho Scotta začíná na stará kolena pokoušet Syndrom Davida Lynche. I tak je ale Prometheus jednou z nejvýraznějších filmových událostí minulého roku, a jak jsem už řekl, minimálně kvůli první hodině stojí rozhodně za vidění. Po vizuální stránce je to taková pecka, že se nemůžu donutit i navzdory obří hromadě scénáristické mrvy nedat červené hodnocení. Takže 70%.