KryštůVek

patřím k lidem, kteří od všech druhů uměleckých děl čekají až fyzický prožitek, na kterém jsem od jisté doby v pravdě závislá. je jen málo filmů, které mi takový zážitek poskytnou a je jen pět filmů, které mě poznamenaly nejen zásadní změnou pohledu na svět, ale i hlubokými jizvami na duši. tento zážitek je nepřenosný, takže mohu pouze mechanicky popsat atmosféru v kině na předpremiéře, kdy jsem při odchodu z kina pozorovala postarší manželky podpírat a vyvádět postarší manžele v potocích slz ze sálu. tento film si ve mě po odchodu z kina začal žít vlastním životem a dozníval po další tři dny. trvalo mi však rok, než jsem našla odvahu prožít to znovu.

spolu s Inglourious Basterds můj nejoblíbenější Tarantino! mám hrozně ráda jeho scénáře, protože je to jediný autor, u kterého vím, že i kdybych si představovala tisíc možností, jak se dá daná patová situace vyřešit, tak on přijde s tisící prvou a navíc geniálně jednoduchou a v rámci jeho univerza i dokonale logickou variantou.