DJ_bart

Famózní autobiografický debut tehdy teprve devatenáctiletého Xaviera Dolana a zároveň nejlepší disstrack na matky co kdy kdo natočil.

Excelentní romance o problematice promiskuity, která geniálně opěvuje tvůrčí nespoutanost a kreativní svobodomyslnost. Konceptuální úlet, který je o ničem, a přesto takřka o všem, že je až neuvěřitelný, že si dokáže zachovat svou atypicky pestrou stylizaci a rozmanitost. Příběh zde prakticky neexistuje – jde spíš o leporelo různorodých příhod. Neskutečně temperamentní ústřední milostný trojúhelník si bezprecedentně zamilujete – totéž platí pro famózní videoklipový sekvence, které kombinují symfonie klasické hudby a osmdesátkového disca. To vše - ozvláštněné hekticky těkavou anebo statickou kamerou, neonovým vizuálem, a pseudo-dokumentárními intermezzy o osudech vztahů různých lidí - ve výsledným resumé tvoří naprosto senzační pop-art, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek feel-good dramedií. Boží žánrovka!

"Nerozumím ti. Ale miluju tě. A to mi nikdo nevezme." ___________ Excelentní komorní melodrama, který by nebylo vůbec špatný ve formě divadelní hry. Jak jsem podotýkal u zatím posledního Dolanova snímku Matthias et Maxime, je znát, že ten excentrický mladík pomalu ale jistě dospívá, a nečekaně začíná preferovat umírněný a seriózní přístup -  ale právě zde není jeho signifikantní rozmanitý rukopis vůbec podstatný, poněvadž pré zde reprezentuje pozoruhodná studie psychologie postav.... Výhradně francouzský casting výborný - impulzivní démon Vincek jako vždy až živočišně exceluje, a famózní Léa Seydoux mu herecky oponuje - zbytek je zde v podstatě jen 'na oko'. Dolan zde dokonale zachytil tzv. tíživou atmosféru dosud nevysloveného (laicky řečeno prolomení ledů), která sžírá nitro svých charakterů. Sice by bylo bezpochyby zajímavější, kdyby Dolan do narativu zakomponoval i retrospektivu protagonisty [anebo hudební introspektivu] a zintenzivnil tak vzájemné dysfunkční vztahy ústředního sourozeneckého tria a jejich rodinných hodnot. No a závěr až moc tlačí na pilu.... Nepopírám, že se mi Xavíkova nynější tvorba vyloženě nelíbí, Je to jen konec světa budiž důkazem - jde totiž o strhující herecký koncert, který staví na principu jednoduché premisy a nenucený přirozenosti dialogů - jenže jeho raná tvorba, která glorifikuje nekonvenční a inovativní stylistický inovace a kreativní extravaganci, je prostě někde jinde.... VERDIKT: 8,5 kukaček z 10

Xavíkovu sofistikovanou tvorbu lze prakticky rozdělit do dvou skupin: 1) extravagantní; 2) seriózní. Přičemž snímek Tom na farmě je prvním impulzem Dolanova koketování s druhou alternativou, tedy vážným dramatem, v němž experimentuje, jestli se jeho signifikantní rukopis obejde bez nekonvenčních metod vyprávění a kreativního exhibicionismu. Vytváří se zde tak jistá kontraproduktivní ambivalence, která divákům na pohárcích jejich filmového jazýčku zanechá nechutně hořkou pachuť. Pojetí jako takový je až neuvěřitelně syrový a chladnokrevný, a jeho pochmurná atmosféra je neskutečně deprimující, až skoro nahání husí kůži - přičemž závěrečný 'Hitchcockovský antiklimax' ve finále vyšumí do ztracena. Xavík zde zkrátka mrhá svým jedinečným talentem a to je nesmírná škoda.

Naprosto fascinující dokumentární portrét toho, jak Marhoul pozvedl českou kinematografii o pár levelů výš. A to se musí cenit.

Výtečná australská jednohubka, která částečně vykrádá a postupuje dle schématický šablony příběhu Hvězdy nám nepřály, a upgraduje ji svým neonovým vizuálem a hravou stylizací. Za mě nenáročná letní oddechovka, která není obyčejným ekvivalentem idylický romance - ba naopak - jde o nadstandard teenage subžánru který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek feel-good dramedií...... VERDIKT: 8,1 blankytných paruk z 10 [#TADYVARY]

Láska k filmům: ve filmu. Ještě dneska se chci okamžitě stát vlastníkem biografu a 24/7 promítat maratónky filmů ze starý školy tak dlouho, dokud mi všechny kotouče s negativem neshoří na popel. Člověk si při sledování téhle okouzlující retrospektivy uvědomí, že kino je nejenom středobodem kulturního dědictví, ale i mezigenerační svatyní kolektivních zážitků. Prodloužená tříhodinová verze je povinná četba pro všechny milovníky kinematografie. Celuloidová nádhera, cinefilní sen. 🎬🇮🇹💗

9,1 gandža koláčků z 10 za stonera Macháčka, hypnotická intermezza s lávovou lampou, filozofii mámvpičismu a státní hymnu tyvole.

jako cestopis ujde, jako film ne.

Tenhle teen kydanec mi dal přesně 13 důvodů proč bych se na něj neměl dívat. Kam se hrabou znojemský rychlokvašky...... Děkuju pěkně, nechcu už nikdy víc.