Hydr0gen

Vše už bylo řečeno okolo... Takže pár bodů dolů za nelogičnosti a přeslazený konec 8/10.

Jako film mi adaptace kultovního noir komixu moc nezaujala. Jistě když jsem četl jména herců, skoro jsem nemohl zvednou čelist ze země. Pravda je, že film táhnou dál hlavně chlapi (občas trošku pomalu, což je asi největší problém tohoto filmu) v roli drsných mstitelů apod. Drsní chlapi cedí drsné hlášky, to vše zabalené do velmi zajímavého vizuálního hávu. Pak je na každém, jak ho to bere. 7/10

Totální úlet, totálně absurdní-všechno na ruby-A TO JE DOBŘE. Orignální, milé, vtipné a boří klišé snad ve všem. Je to v podstatě komedie, ale vitpné nejsou ani tak gagy, ale spíš bizarní chování postav (nejen hlavní postižené) a některá klišé postavená na hlavu. 8/10

Po pravdě nevím, co k filmu říct-ne, že bych se extra nudil, ale ani jsem se extra nebavil. Nemusím mít ve všem nějaký "hlubší smysl", ale nějak nevím, o čem to celé bylo... Nápad a viuzální stránka přinejmenším zajímavé a na zaplácnutí času to stačí, existují o DOST horší způsoby. Ale taky lepší... 6/10

Válel jsem se smíchy na gauči - podobný humor jako geniální Život je krásný, ale samozřejmě ne tak hluboké. Některé scény jsou lehce na hraně (medicína na konci...), ale prostě a jednoduše PSINA neskutečná... 8/10

Váhám mezi 3 a 4. Na jednu stranu výborní herci, inteligentní a překapivě poměrně málo akční (tedy zezačátku) náplň a na druhou stranu naprosto chaotické bojové scény, kdy prostě není vidět, co se vlastně děje a pak hlavně naprosto divná zápletka, se kterou se nemůžu ztotožnit a do jinak seriózního díla mi vůbec nesedí. P.S.: Po Dark Knightovi, zvyšuji na 4 - divně motivovaný padouch a zmatená akce zůstává, ale herci, hlášky, hudba a realismus jdou do popředí.

Jako obraz budoucnosti to nemá chybu-vizuálně prostě úžas! Bohužel, teď napodruhé ještě více vystoupily na povrch některé kiksy a scénaristické berličky, že musím jít o * níž. Pokud to člověk bere jenom jako o trošku inteligentnější zábavu, na těch 5* to je. Ale stačí trochu (ne moc) přemýšlet a nedokonalosti vyjdou na povrch. Byl tu ten náběh, o kterém mluví POMO ve svém komentáři... S trochou smutku dávám 4*.

Po pravdě špatný scénář a nezajímavé herecké výkony, ale sentimentální vzpomínky z dětství velí nejít níž...

V jednom jednoduchém přímořském domě španělský režisér Alejandro Amenábar rozehrává briografické drama nejen o jednom odhodlaném, moudrém a duševně krásném člověku. Vzhledem k „jednotě místa“ bylo důležité, aby nás zaujaly . Postav je dost a jsou jako živé. Vzornou a obětavou pečovatelkou je Ramónovi Manuela, manželka jeho bratra. Její syn Javier, Ramónův synovec v pubertálním věku často pomáhá s různými technickými vylepšeními a úpravami např. počítače nebo kolečkového křesla. Samotný Ramónův bratr (starší) José, hlava rodiny, možná nemá ve filmu příliš prostoru, co se týče času (což je možná škoda), ale jeho role má dost zásadní význam, o čemž se zmíním ještě později. Neméně důležitá je sympatická sociální pracovnice Gené a hlavně právnička Julia, která je sama postižena degenerativním onemocněním a o Ramónův případ se začne zajímat z vlastní iniciativy. Právě prostřednictvím postav a silných dialogů režisér pracuje s různými názory a koncepcemi týkající se eutanázie. Většina postav nemá v tom snažení a pečování čas o problému přemýšlet a s Ramónem tiše souhlasí, protože pro něj chtějí jen to nejlepší. Tady nastupují právě charaktery s jiným názorem, hlavně Ramónův bratr. „Víš o čem se tam baví? Víš, co to znamená, když vyhrajou?“ zní jeho hubování synovi, který poslouchal , když se řešil postup při jednání se soudy. José je možná jednoduchý a trochu hrubý, ale tím upřímnější je vyznění, oproštěné od náboženství nebo politiky. Tak nebo tak všechny postavy jsou nejen dobře napsané, ale i obsazené. Javier Bardem jako Ramón pak vede v čele hereckého obsazení plného citlivých hereckých výkonů. Ačkoliv dějem tedy hýbou hlavně lidé a dialogy, rozhodně se nejedná o strohou divadelní hru. Ve filmu figurují krásné přímořské exteriéry ještě zdůrazňující spoutání Ramóna, který byl před zraněním námořníkem. Zhmotněním jeho touhy (a zároveň diváckým zážitkem) je dechberoucí scéna, kdy Ramón ve svých představách vstane z lůžka a skokem z okna se vznese nad lesy, řítí se nad vlnami za svobodou a dokonce za ženou, do které se zamiloval. Tečkou za formálním zpracováním pak může být ještě působivá, etnicky znějící hudba, kterou složil sám režisér.

Tak přesně díky filmům jako tento mám rád americkou nezávislou tvorbu. Moc příjemná záležitost, v udělení absolutního hodnocení mi brání to, že je to přece jenom občas předvítelné a nevyhlo se to klišé (happyend). 9/10