Pláž

Tak tohle ne, přátelé. Když se chce někdo trhnout od turismu na záhadně zapomenuté pláži, která jako by právě vypadla z katalogů nejluxusnějších zájezdů, které hlavní hrdinové (oblečeni jak na módní přehlídce a vybeveni odlakovači na nechty atd.) nesnášejí... S tímto námětem se nedá dělat absolutně nic. Ze začátku to vypadá, že si Danny Boyle dělal zálusk na další kultovku alá Trainspotting, ale šlápl úplně vedle. Zlatý Zemeckisův Trosečník. (26.03.2003)

Pláž je nespíš něco jako generační film, ale příliš si neumí vybrat jestli jím skutečně chce být (tedy filmem pro zhulené teenagery). Je to film plný nedořečených a nakousnutých myšlenek, které už jsme kdesi viděli a slyšeli, od utopicko-idylického zdání komunity, žijící na nadpozemské pláži, až po zajímavý model chování této společnosti, přes užívání a zneužívání drog, přes samotu, která vede k šílenství atd. Ale jak jsem se zmínila výše, je to jen nepovedený mix všeho a nejspíšje jen samoúčelně efektivní (ta Apokalysa asi nejvíc, to mě hodně vadilo). Emočně je film docela studený a odtažitý. Asi je to tím, že jsem odrostla věku, kdy by mě měla nadchnou konopná pláň a techno/rave party v džungli. Leonardo Di Caprio se snaží jako lehce připitomělý amík, který rád hraje počítačové hry, navíc diváky provází celým dějem skrz kometáře (které mě pěkně štvaly, mimochodem), nicméně prim v téhle podivné směse hrají spíš Robert Carlyle a Tilda Swinton. Režie Dannyho Boylea mě moc nezaujala, jako spíš párkrát překvapila řádným úletem (výlet do vesmíru, počítačová hra), originální hudba Angela Badalamentiho se ztrácí za elektronickými hudebními kolážemi a kamera působí jak reklama na výlet do tichomoří. Vnímám to na 40%. (28.05.2007)

Zelená nikoliv však ekologická moralita, která může způsobit závažné žaludeční potíže. Pláž si Danny Boyle nejspíš za rámeček nedá. Sice hýří vizuálními nápady na všechny strany, jenže ve jménu podvratného příběhu s trestuhodně nevyužitým písničkovým soundtrackem. Na frak dostává i závěrečný akt, kdy se očekává dramatický útěk z ostrova za zvuku svištění kulek, ale namísto toho se dere rozbředlý happy-end. A nebo mně Pláž natolik nebavila, proto že mi není tenhle způsob života úplně nejbližším a vidina pole s „travičkou zelenou“ mně do extáze, natož do ráje vůbec nepřivádí. Netřeba hledat ráj. Stačí si ho kolem sebe vytvořit. (30.01.2010)

20 let jsem kolem toho filmu chodil a úspěšně ho ignoroval - vlastně sice nevím proč, ale když jsem konečně dostal chuť ho vidět, zjistil jsem, že je nečekaně skvělý, a hodně mě to bavilo. Možná jsem si myslel, že je to nějaký stupidní příběh o hledání nějaké debilní pláže, což sice je, ale dějově je mnohem zajímavější, než by mě kdy napadlo, a vývoj výchozí zápletky byl pro mě celkově velmi příjemným překvapením (byť mi některé momenty přišly hodně předvídatelné). DiCapria jsem sice nikdy moc nemusel a v roli Richarda bych si dovedl představit lepší herce, ale vyloženě mi zde nevadil, a především mi to dokonale vynahradila Virginie Ledoyen, jejíž francouzský šarm mě zcela okouzlil - v tom filmu je vážně neodolatelná. Když si k tomu přičtu skvělý soundtrack a skutečnost, že už se z toho filmu celkem stalo slušné postdevadesátkové retro, jen mu to přidává na zajímavosti. Od Dannyho Boyla snad ani nešlo čekat špatný film a překvapuje mě zdejší relativně nízké hodnocení. (03.10.2020)

Docela zvláštní film, ale mě teda zrovna moc nezaujal a ani obsazení do hlavní role Leonarda Di Capria moc nepomohlo i když pár scén stojí za to to skouknout, třeba útok žraloků byl docela zajímavej, ale jinak jsem se spíš nudil, možná i proto že tam byl Di Caprio na všechno sám, protože všichni ostatní tam byly více méně navíc a brát jako dobrou zápletku hledání nějakýho rádoby ráje mi nepřišlo zas tak dobrý, aby to mělo 2 hodiny, ale za hudbu tu jednu hvězdičku ještě přidám (06.05.2005)