Kobitch

Pokud si pamatujete Pokoj na koštěti a Pohádky naruby, jste doma. Režiséři Gruffala se totiž v pozdějších ročnících Oscara zúčastnili právě s těmito snímky. Všechny snímky jsou si vizuálně podobné a podobně dlouhé, Gruffalo a Pokoj na koštěti jsou navíc natočené podle knih stejné autorské dvojice — britské spisovatelky Julie Donaldson a německého ilustrátora Axela Schafflera. Co to znamená? Pokoj na koštěti se mi velmi líbíl a nejinak je tomu i u Gruffala. Filmy jsou si strukturou velmi podobné (nebál bych se o obou říct, že jsou to roadmovie), vizuální stránka je opět skvěle vtipná, v Gruffalu je opět mnoho vtipně animovaných zvířat. Pokoj na koštěti se mi asi líbil o něco víc, ale to může být i díky tomu, že jsem jej viděl dřív, oba snímky jsou nicméně skvělé a doporučeníhodné. [Oscary 2010]

Nuda. A další potvrzení toho, že Akademie prostě nedá tu sošku nějakému originálními a zajímavému filmu a nedá. Ze všech letošních filmů mi tento přišel zdaleka nejslabší, ale to už tak prostě bývá, že vyhrává většinou snímek, který se mi moc nelíbí. Vizuálně to ještě bylo celkem pěkné a na 10 let starý CGI snímek to vypadá dobře i dnes. Bohužel obsahově mi přišel prázdný, bez hlubší myšlenky, s nelogickou zápletkou a celkově velmi nezajímavý. Takže skoro jako každý rok se musím ptát, proč zvítězil zrovna tento film. [Oscary 2010]

Jaké to je, když se poprvé potkají dvě naprosto rozdílné entity, jakými jsou den a noc? Pan Den i pan Noc jsou ve filmu ztvárněni ve formě dvou človíčků, jimiž prosvítá právě to, čím jsou definování: slunečním svitem, nebo černočernou tmou. A je to velmi kreativní a velmi zábavné! První nesmělé oťukávání a zjišťování svých rozdílů se překlopí v závod a skoro i bitvu o to, kdo toho může nabídnout více. A na konci samozřejmě s poznáním, že jeden bez druhého nemůžou existovat. Film je určen pro 3D a mám pocit, že by mu to ve třech rozměrech velmi slušelo. I ve 2D jsem si ale film velmi užil, výtvarná stránka i poselství se mi líbily. [Oscary 2010]

Velmi vtipný film stylizovaný do agitačního videa z 50./60. let, který diváka přesvědčuje o jediném: znečišťování je skvělé a svět se v tomto bez tebe, člověče, neobejde. Tak se chop svých povinností a začni znečišťovat ještě dnes. Předně, žádnou věc nepoužívej dvakrát — všechno je jednorázové, když máš správné nastavení mysli. À propos, myšlení zase až tak moc nepoužívej, není potřeba, velké korporace to udělají za tebe. Tak si zapni televizi a koukej si objednat víc věcí, a po prvním použití si objednej mnohem víc věcí. Nezapomeň, všechno se dá vyhodit a přispět tak aspoň malou mírou k nemalému znečištění! Je to samozřejmě ekologická agitka, ale nesmírně humorná. Vizuální zpracování i některé hlášky jsou velmi vtipné, v humoru se to trefilo do mého vkusu a dost jsem si tento šestiminutový film užil, často s hlasitým smíchem. Délkou byl tak akorát, pár dalších minut a asi by mě to začalo otravovat nebo nudit. Na platnosti film nic neztratil, a jelikož je mi ekologie celkem blízká, film si mě svojí myšlenkou získal. [Oscary 2010]

Tento snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu. Příběh, dá-li se série několika záběrů na tradiční madagaskarský obřad uctívající mrtvé předky nazvat příběhem, je odvyprávěn ve stylu deníku, jehož stránky jsou otáčeny a postupně odkrývají nové scény. V některých momentech byl film správně atmosferický, řekl bych až intenzivní. Dost k tomu přispěly rychle se střídající záběry s doprovodnou hudební linkou plnou bubnů. Pro někoho by to mohlo být až nepříjemné, mně se ta atmosféra naopak hodně líbila. Takže za celý film palec nahoru. Absentující příběh mi v tomto případě vůbec nevadil. [Oscary 2010]

Wallace a Gromit jsou pro mnohé lidi kultem, pár takových také znám. Já jsem doteď žádný film od Nicka Parka neviděl, W&G i jiné filmy od tohoto autora (Slepičí úlet) mě míjely obloukem. A čistě podle tohoto filmu bych si k tomu asi cestu ani nenašel. Přišlo mi to jako naprosto nezajímavá a nebojím se říct, že i trochu hloupá taškařice pro malé děti. Wallace se choval opravdu hloupě. Nevím, jestli mi tady nechybí nějaká průprava z předchozích filmů. Je možné, že se vztah ústřední dvojice vyvíjel a že Wallace má být opravdu vykreslený jako dobrosrdečný hlupák a nějakou absenci zdravého rozumu mu vynahrazuje Gromit. Možná jsem to celé nepochopil tak, jak je to myšleno. A možná se jen vrtám ve zbytečných detailech místo toho, abych si užil jednoduchý film. Animace se mi velmi líbila, stop-motion plastelína vypadá skvěle. Škoda, že pro mně nebyl přitažlivější i obsah. Zkusím téhle potrhlé dvojičce dát ještě šanci s jiným filmem a budu doufat, že ostatní filmy budou zajímavější. [Oscary 2009]

Dáma a smrt (jak by se dal oficiální španělský název přeložit) byla velmi příjemná jednohubka o jedné staré dámě, jejíž cesta na onen svět je značně komplikovaná. Smrtka i lékařský tým by si dámu nejraději ponechali pro sebe, a začnou se tedy o ni přetahovat takovým způsobem, že je to občas velmi vtipné a občas dost morbidní, každopádně je to zábavné. A navíc i k zamyšlení. Je řízená eutanázie morální, či nikoliv? A na kolik by mělo být základním lidským právem dobrovolně zemřít, když si to člověk přeje? I takové otázky byste si při filmu mohli položit, což ho v mých očích zvedá nahoru. Buď jak buď, příjemná jednohubka zůstala jednohubkou a nic navíc jsem od filmu nedostal. [Oscary 2009]

Letošní vítěz je vcelku překvapivý, upřímně bych takový film na prvním místě nečekal (ale to už se stalo v minulosti několikrát, navíc letos nebylo opravdu moc z čeho vybírat). Film, který se celý skládá z odkazů na loga/brandy/společnosti (z drtivé většiny reálné, ale zahlédl jsem třeba i nápoj Slurm z Futuramy). Každý objekt ve filmu je ztvárněn známým či méně známým logem. Ne-američané budou mít určitě s některými problém, ale může být zároveň zábava hledat co které logo znamená a kolik jich bylo od té doby redesignovaných/zaniklých. Potud v pořádku, originální je film dost. Dokonce je film, alespoň podle mluvy a zobrazeného násilí, čistě pro dospělé, což taky většinou nebývá moc obvyklé u snímků nominovaných na Oscara. Celý film mi ale co se obsahu týče přišel jako dokonalý dort od pejska a kočičky, kteří do něj chtěli zamíchat úplně všechno. A nejčastěji klišé, které znáte z celovečerních filmů. Pro mě to byl spíš zmatek, který ne úplně trefil můj vkus. [Oscary 2009]

Co říci pěkného o filmu, který se tak moc snaží divákovi znelíbit? Proč bych se měl koukat na film o tom, jak babičce přijde v pořádku strašit malé vykulené dítě? Ne, tohle se mi nelíbilo, bylo mi té dívenky líto a vyvolávalo to ve mně nepříjemné pocity. Stylizace byla celkem pěkná (ve filmu se střídá CGI s rádoby-kresleným příběhem z knihy, který je ale podle mě taky CGI), ale zbytek filmu mě nejen že neoslovil, ale přímo znechutil. Ta bába byla otravná a strašidelná. [Oscary 2009]

Recenzi jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů oscarového ročníku a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut. Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo. [Oscary 2009]