D.Moore

Od sympatického hlavního hrdiny přes jednoho z nejlepších marvelovských záporáků po Giacchinovu hudbu, takřka všudypřítomný, ale nevtíravý humor a jeden velmi mile nečekaný zvrat... Všechno je tu správně. Nebudu přece Spider-Manovi vyčítat, že cílí na mladší publikum, když je Peter Parker tentokrát puberťák. Naopak to je výhoda, protože z jeho věku pramení ta velká klukovská touha být velký, někam se zařadit a být užitečný, která to vše žene kupředu. Nejnovější přírůstek do téhle komiksové rodiny je zkrátka svěží podívaná, která navíc nezdržuje ničím, co jsme už viděli (Spider-Manův zrod a tak dále), ale pěkně, přehledně a s nadhledem vypráví něco nového.

Roztomilý bonus k animovanému Frankenweeniemu o tom, jak hrdinný Kapitán Sparky zachránil Zemi... Nebo ne?

Inu, je to takové hodinové, obracení očí v sloup plné čekání na něco, co za to čekání nakonec vlastně ani nestojí.

Sice se odehraje vcelku slušná opičí revoluce (s několika scénami na úrovni současné trilogie), ale na můj vkus je moc zkratkovitá a zároveň nejednoznačná. Všechno se semele tak rychle a divák má problém s tím, komu vlastně fandit (jestli tedy někomu) a co si o tom všem myslet... Jako by ani sami tvůrci nevěděli. Caesar je spíš Hitler než Spartakus a navíc film odporuje myšlence původní Planety opic, ve které si člověk vše zničil sám a až potom převzaly vládu opice.

Lepší pokračování původního filmu než Dobytí Planety opic, zejména tedy proto, že tohle má nějaký alespoň trochu originální nápad a (alespoň na první pohled) pouze netěží z něčeho, co se dříve povedlo někomu jinému. Je pravda, že se v Útěku z Planety opic jakoby spojují dva filmy - rozpustilá návštěva opo-nautů v našem světě a pozdější dramatický hon na ně, ale nezdálo se mi, že by si ty dva příběhy moc odporovaly. Spíše jeden plynule přešel v druhý.

Každá připomínka Michala Tučného je dobrá připomínka.

Nastavovaná kaše, která ale naštěstí má své dobré momenty. Charlton Heston je tu ovšem zbytečný a nedivím se, že si nechtěl roli zopakovat, jaksi navíc jsou také Zira a Cornelius, sekta uctívající atomovou bombu je k smíchu a Leonard Rosenman bohužel není Jerry Goldsmith, ačkoliv to chvílemi zkouší.

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád.

Pes baskervillský to jako nejznámější a stokrát a jednou adaptovaný případ nejznámějšího detektiva nemá vůbec lehké. A ti, kteří ho točí, už vůbec ne, protože se musejí vypořádat se zapeklitým čekáním na Sherlocka a s tím, že takřka každý ví, co a jak se stalo a stane, a přesto by se neměl nudit. Tentokrát to dopadlo dobře. Čekání na Sherlocka krátí jeho monology, které zní Watsonovi v hlavě, a nuda (většinou) nehrozí díky vcelku slušně tajemné atmosféře. Přesto má ale Brettův Holmes na kontě lepší i mnohem lepší případy.

Naprosto zbytečně přeplácaný brak a nejhorší Transformers vůbec. Vážně. Předchozí díl se mi líbil, ale tohle je ani ne tak skok, jako spíše pád dolů, který nezachrání ani ta triková exhibice nebo akce, jež žádnému z dřívějších snímků série bohužel nesahá ani po robotické kotníky. Na lidech tentokrát scenáristům ani režisérovi vůbec nezáleží, dějově se jedná vyloženě o parodii (ale nevtipnou)... A navíc to je příšerně dlouhé. Škoda, čekal jsem zábavu.