Damiel

80 % - Asi každého logicky napadne srovnávat Klíč s Kruhem. Lepší je to ale nedělat a přistoupit ke Klíči tak, jak je. Spíše než klasický horor je to totiž mysteriózní thriller. Režisérovi se podařilo výborným způsobem spojit otřepané klišé strašidelného domu s černou magií húdú, která dala příběhu zajímavý rozměr. Softley rozjíždí film pozvolna, v první polovině až přespříliš, což může odradit akcechtivé publikum. Drobné zrychlení expozice by proto neuškodilo, na růst napětí se totiž docela načekáte. Na druhou stranu, pozvolné budování atmosféry na bázi detailního vykreslení situace osamělosti domu i hrdinů slouží k tomu, že se divák do nálady lépe vžije a pochopí ji. Softley naštěstí omezil dnešní hororový nešvar – prostoduchý sled lekaček – a spolehl se na tradiční pojetí: originální kameru a detaily scénáře. Díky tomu všemu se s hlavní hrdinkou dokážeme ztotožnit (jindy bezbarvá Kate Hudson má tentokrát šťávu) a její jednání nepostrádá logiku. Co ovšem z Klíče udělalo nadprůměrný mysteriózní thriller, je jednoznačně jeho závěr. Pečlivě přichystané nitky se spletou do povedené pointy, přestože dlouhou dobu tušíte, „odkud vítr vane“. Důležité ovšem není kdo, ale jak. S pointou pak přijde to nejpůsobivější na celém filmu – zpětně vám dojde řada detailů, které jste předtím považovali jen za zbytečné zdržování děje.

Velmi příjemné nezávislé drama, které pro mě bylo velmi milým pohlazením vedle záplavy vztahových mainstreamovek, které se topí pod nánosem časté nereálnosti scénáře a krásných hollywoodských herců. Miranda July velmi příjemně překvapila, ten film má vtip, půvab a šťávu a pro mě je takovým pěkným výstřižkem reality...

To mě taky vzalo, pamatuju si to ale už jen rámcově. jack Holborn, sirotek, se dostane na pirátskou (?) loď, její kapitán je bratrem (dvojníkem?) soudce Sheringhama, který se ho snaží dostat. Pirátům jde o obří diamant Bílá paní, Jack se kvůli němu potápí do vraku potopené lodi... pak vykupuje otroky. Na konci je kapitán polapen a má být oběšen, požádá Jacka o kovovou trubičku, aby si jí dal do krku a provaz ho neuškrtil (nepovedená poprava = svoboda odsouzenému), jenže jeden z jeho námořníků mu srazí vaz tím, že mu při popravě zatáhne za nohy...

Předesílám, že dávám 5* z čistě nostalgických důvodů. Bylo mi asi šest a Sandokan byla pro mě totální pecka. Ten souboj s tygrem nebo to, jak si vzal z prstenu dočasně smrtící jed, nechal se pohřbít do moře, pak rozřezal provazy a z hrozné hloubky vyplaval na hladinu, na to si pamatuju dodnes. Od té doby jsem ho už neviděl, škoda... :)

Ještě za "komančů" jsem s tátou byl na tomhle kousku v kině na Dlabačově a byl jsem z toho pak úplně vyjevený. Bylo to pro mě něco na úrovni Vinnetoua nebo Sandokana. Po létech sice dětská euforie trochu vyprchala, ale pořád je to klasika za 5*.

100 % - Jeden z nejpůsobivějších filmů v dějinách kinematografie a nejlepší Kubrickův film vůbec. Dokonalá vizuální stránka, ohromující statické záběry, nádherná Straussova hudba versus děsivé ticho... a hlavně, nejhororovější pasáž, jakou vůbec znám - od chvíle, kdy Dave vstoupí do toho zvláštního pokoje a uzří sebe sama... brr, jen na to pomyslím a běhá mi mráz po zádech.

Povedený úlet, skvělí herci (Michael Douglas rules!!!) a velmi vtipná slátatnina. A doteď nevím, jestli byl lepší ten konec ve filmu nebo alternativní :)

Jeden z filmů, který všichni odsuzují, ale mně se líbil. Samozřejmě si ho nedám do svého Top Ten, ale splnil to, co jsem od něj očekával.

V některých filmech existuje naprosto "hmatatelný" zlom mezi lepší a horší částí a Prime je ukázkovým exemplářem. První zhruba polovina jede jako perfektně promazaný stroj, který srší vtipem a skvělými hereckými výkony. Tady jasně dominuje Meryl Streep, jejíž pojetí zašedlé matinky o to více vyniká v kontrastu se sexy Umou Thurman. Divák se baví zejména díky tomu, že ví, jak se věci mají (tedy vidí do všech vztahových rovin). Zábava sice trochu škodolibá, ale velmi příjemná. Problém ovšem přichází poté, co Streep poví Thurman o tom, že její milenec je zároveň jejím synem. Tady film očividně ztrácí šmrnc i tempo, báječná postava Streep ustupuje do pozadí a sledujeme už jenom průměrnou romantickou komedii s příliš roztahaným závěrem a některými vyloženě nefungujícími pasážemi (např. milostná scéna před koncem). Takže celkově jsou to 3*.

Romantické komedie jsou specifické tím, že i když divák dopředu ví, že hlavní hrdinové nakonec skončí v láskyplném objetí, prožívá s nimi jejich trpkou cestu plnou překážek a schválností, jakoby to nevěděl. Tedy pokud je scénář dobře napsaný, což v případě Čtyř svateb platí. Scénárista Richard Curtis navíc hned na začátku obrací tradiční schéma romantické komedie trochu naruby, když Charles a Carrie skončí v objetí už po půl hodině filmu. Teprve když zaskočený Charles odmítne Carriinu nabídku sňatku, rozjíždí se „tradiční“ spletitá a komplikovaná cesta za vysněným protějškem. Vedle romantických prvků Čtyřem svatbám neschází ani inteligentní humor, který často nabírá hodně černý odstín. Například když Carrie zaskočenému Charlesovi vyjmenovává tři desítky svých milenců nebo když Charlie na svatbě naráží na jednu svoji bývalku za druhou a co věta, to trapas, je to zkrátka „hustota“. V situačním humoru je prostě Curtis mistr nad mistry. Pochopitelně nechybí ani jeho tradiční „přísada“ v podobě Rowana Atkinsona (společně stvořili Mr. Beana) v malé, ale divácky vděčné roličce ujetého kněze.