Renfield

I když má kolem sebe Morpheus zcela nové a jiné lidi a navíc si hraje na Ghost Doga, Neo ho určitě poznal! Ale teď už vážně... John Wick filmově dospěl, prakticky vše je na vyšší úrovni než bylo v už tak povedeném prvním dílu. Máme tu sice jednoduchý, ale na akční film ten nejlepší příběh, kvalitní hudbu, především pasáž u závěrečné scény je silně zapamatovatelná. Rozhodně nemohu opomenout kameru a to nejen v akčních scénách, ale i v záběrech na města, jejich ulice, památky... dokonalost. John Wick nemá žádný pozvolný rozjezd, naopak nás Chad Stahelski vrhne přímo do akce a to akce velmi povedené. Vlastně těžko říct, která z akčních scén je nejlepší, za mě pravděpodobně metro a katakomby. Ale skvostné je i finále v muzeu mezi zrcadly. Vůbec výstava "Odrazy duše" se povedla, že tam těch odrazů nakonec bylo, především ty červené po zdech. Navíc je ve dvojce přítomno i bojové umění, což je zase ku kladu filmu. Keanu Reeves je v roli výborný, mnozí "akční hrdinové" mu nesahají ani po kotníky. Taktéž potěšil závěr, vlastně vůbec ne šťastný, s čímž jsem příliš nepočítal. Trojka už teď vypadá příběhově velice zajímavě, tak už aby to bylo! John Wick 2 je totiž více než akční film roku. 85%

Komornější gangsterka, žádné zběsilé střílení, žádné nadbytečné vraždění, za to reálný příběh z ulic Bronxu. Příběh snad především o výchově syna a střetu otce a místního mafiána Sonnyho, který je pro Calogera tím větším vzorem. Jde vidět. že Robert De Niro ví o čem točí, scénář je silný, má atmosféru šedesátých let, dobře vybranou hudbu a kvalitní herecké obsazení. Především Chazz Palminteri byl výborný, nemohl jsem jinak, než Sonnymu fandit. Přesto jsem čekal silnější závěr... ono to jednoduché nebylo, mnohé se vlastně vyřešilo a nějaké to zklamání také přišlo, ale mohlo to být celé řekněme vyhrocenější. Příběh z Bronxu je silným debutem a jedinečným filmem, už jen kvůli jeho netradičnímu pojetí. Spojení scény výjezdu do černošské čtvrti a hudby Jimiho Hendrixe mi přišlo až vtipné. 70%

Danny Boyle ve více než první polovině míchá (nebo snad vaří?) parádní koktejl žánrů! Z kámošské komedie, kterou je film například ve scéně "seznamování na party", se brzy stává drogové drama, vlastně krásné (geniální Perfect Day), přesto odpudivé a silně varující drama. Vždyť následky všech těch radovánek jsou tu v té nejsilnější podobě, ať už jde o zase fantastickou odvykací scénu uvnitř Rentonova pokoje, nebo dítě. Tato spíše klipová část, jak je u Dannyho Boylea často zvykem, je tou silnější částí, má výborný spád a hlavně dokonalou spolupráci hudby a kamery! K výběru hudby se netřeba příliš vyjadřovat, je známý a naprosto bezchybný. Za to takové kamerové kompozice, obzvlášť ty interiérové a ideálně přímo v jedinečném Swanneyho hnízdečku, ty jsou opravdu úchvatné. Kamera navíc perfektně využívá všemožné barvy a světlo vůbec. Zase by se dalo napsat už tady, protože tohle všechno je pro mnoho pozdějších filmů Dannyho Boylea typické. Druhá část je řekněme výpravnější, nebo filmovější... což mi připomíná ještě jednu veledůležitou věc z té první, Sick Boy a jeho filmové dialogy, či hovory o filmech, naprosto perfektní! Tak tedy ještě krátce k té filmovější části, v ní se koktejl žánrů ještě více zamíchá, máme tu totiž britskou gangsterku. Takže samozřejmě nemůže chybět humor, to když přijedou na krátkou návštěvu kamarádi... ono vyústění i díky těmto scénám nemohlo být jiné a také je dokonalé, dokonalý závěr! Herecky potom platí to stejné, přesto není možné nezmínit alespoň dvojici Ewan McGregor a Robert Carlyle, oba již zde v životních rolích, i když, to zdaleka nejen tito dva. 85%

Snad až do finále má Lék na život jediný větší problém a tím je Prokletý ostrov, protože ač si filmy vlastně podobné nejsou, srovnávání se těžko bránit. Přesto je na co se koukat, atmosféra je patřičně hustá, občas zmatená, což se zase k prostředí filmu hodí. Dlouhé Lockhartovi procházky po sanatoriu mi až tak nevadily, naopak byly poutavě natočeny a když už to směřovalo kamsi do prázdna, přidal Verbinski jednu ze svých "chutných" scén. Horší už byla návštěva "městského" hostince... opravdu si takto tvůrci představují místní obyvatele? Já totiž chvilku přemýšlel, jestli právě ti místní "normální" nepatří nahoru do sanatoria. Ono těch nelogičností bylo více, ale zbytečné je řešit. Co už řešit musím je finále,v něm bylo naprosto shozeno veškeré předešlé dění. Chtěl to snad Gore Verbinski ukončit velkolepým a zároveň zbytečně přehnaným závěrem? Nějakou hlubší pointu jsem nečekal, jenže tohle všechno mohlo být řečeno jinak než směšným plesem a snad ještě horším děním "dole". Za něco takového by se totiž nemusel stydět ani Arnold Schwarzenegger v Terminátorovi, protože právě tento film mi závěr připomínal nejvíc. "Skvostné viďte"? Lék na život se tak nějakou dobu opravdu tvářil, žel mu to do závěrečných titulků nevydrželo. 60%

Velice staré a pouze tři na světě? O tak cenné knihy by se ve skutečnosti pečovalo úplně jiným způsobem. To jen tak okrajově k tématu... zběsilé listování, žádné rukavice a nošení knihy v hadru všude možně bylo dost podivné. Divím se, že si tohle Roman Polanski neohlídal, i když tady je toho neohlídaného překvapivě trochu víc. Kdyby to nebyl Polanski, je to vlastně vcelku dobrá detektivka, jenže on to je Polanski a od něj samozřejmě očekávám trochu více. Téměř do finále to až tak špatné není, žádná zběsilá akce, spíše takové "bádání po archivech" a postupné odkrývání symbolů a nepodobností. Děj je zajímavý, i když občas dost předvídatelný, ale stále ne směšný! To se právě při závěrečné scéně mění... Proč? To je mi záhadou, povětšinou bývá u Polanského filmů právě to finále nejsilnější, tady je tomu jinak. Na závěr už je trochu s podivem, jak to Deanu Corsovi všechno jednoduše vychází. Ale dobře, to se ještě dá přehlédnout. Co už se přehlédnout nedá byla ta směšná béčkovost (záměr?) a předvídatelnost. Nebýt toho, je to celkem povedená detektivka, on totiž ten scénář až tak hloupě nepůsobí. Také se mi líbí, že Dean Corso v podání Johnnyho Deppa není zrovna kladný hrdina, to se pozná hned na začátku filmu. Navíc ho Depp dle očekávání dobře hraje a vlastně svým výkonem filmu značně pomáhá. Stejně tak Wojciech Kilar a jeho hudební doprovod, ten těm pravým scénám ještě přidává na temnotě a ponurosti. Přesto je Devátá brána jedním z nejslabších filmů Romana Polanského a to jsem vzhledem k obsahu a hereckému obsazení neočekával. 60%

Ale jo, bavil jsem se, v první polovině dokonce opravdu hodně. Jenže potom přijde směřování ke konci, který byl samozřejmě předem očekáván a humor tak trochu ustoupí. Tedy alespoň ten, který filmu tak slušel... například japonská toaleta a Bukkake. Škoda toho, přesto se jedná o silnou komedii, která tedy není pro každého, což je zřejmé už ze nejen mnou zmíněných scén. 60%

Vlastně mě zaujal především dokument, ten je výborně natočen a mluví v něm zajímavé osobnosti, někteří mě svou přítomností dost překvapili. Taktéž oceňuji jeho "ukázání Ameriky" a její svobody... Co mně naopak chybělo bylo něco více k psaní a nahrávání písní, což by mě vůbec v případě této kapely velice zajímalo. Koncert je sice silný, ostatně se nic jiného ani nedalo čekat, ale není až tak silný, jak mohl být. Čím to? Možná tím podivným střihem. A vůbec, byl by velký problém, uvést ho v kinech kompletní? 80%

Výborně, snad až dokumentárně natočená novinářská práce. Pohled do "zákulisí" novinařiny a postupného vyšetřování filmu dodává na jedinečnosti. Zároveň je to alespoň z mého pohledu i jeho jediné mínus, protože i přes vážnost případu jsem si k žádné postavě nenašel cestu. Samozřejmě chápu, že o to tvůrcům nešlo, šlo o to ukázat jiný film, říct jiným způsobem něco naléhavého a to se podařilo. Navíc "jen" ten seznam měst v závěrečných titulcích je dech beroucí, vůbec když se v něm nachází i město velmi blízké. Herecky je Spotlight jedním velkým koncertem, za mě nejlepší výkon podává Mark Ruffalo, ten také hraje jedinou postavu, na kterou jsem se přeci jen soustředil více. Nevím, kolik lidí si při téměř všudypřítomných dialozích všimne hudby, ale i ta stojí za to, jak se ostatně dalo očekávat, když je jejím autorem Howard Shore. 80%

Meditační cesta za poznáním, nebo ještě větší tvrdohlavostí. Pro a proti film předkládá vcelku nestranně, aby v závěru dal o něco jasnější odpověď, alespoň částečně. Té předchází řada dialogových výměn právě na téma víry, jenž jsou tím nejlepším z druhé, méně na přírodu zaměřené poloviny. V mnoha scénách té první si krajina bere hlavní roli, Rodrigo Prieto ji fantasticky využívá, kapitolou samou o sobě je především mlha, jenž příběhu dodává ještě mystičtější rozměr... Například odpočinek na slunci a zpozorování. V jejím využití jsem si nejednou vzpomněl na Apocalypse Now, až tak silné pocity to byly. Doprovodem ke krajině není hudba, ale zvuku přírody, tam příjemné, tam zneklidňující, ale vždy zase trefně zvolené. Druhá polovina je řekněme více o lidech, působí delším dojmem a má místa, která by tu vlastně ani nechyběla. Rozhodně však mezi ně nepatří již zmíněné dialogové výměny o víře a zdaleka nejde jen o ten závěrečný s Ferreirou, nejvíce dá už dřívější sezení jehož se s Rodriguesem účastní Inoue. Jenom ten mystický rozměr tomu překvapivě chybí. 80%

LEGO příběhu neznalí jsem se vydal na LEGO Batmana a bavil jsem se výborně. Především pak v první polovině filmu, kde ještě není tolik odkazů na veselou rodinku... ano, je to pro děti (?), někde se to vykompenzovat musí. Kdyby nebylo právě toho, je to vlastně Batman a jeho pravděpodobný život. Těch odkazů na vše možné je tu spousta, dospělí se samozřejmě baví více než dítě, což mě zase těší. Už jen ona úvodní loga... také jsem vždycky přemýšlel, proč ne Warner Brothers! Děj je občas trochu zběsilí, ale to je zase jen ku prospěchu filmu, utíká to. Akční scény jsou výborné, stejně tak animace a hudba, ve většině případů opravdu jako z Batmana. Jako velice dobrý nápad vidím i záporáky z jiných filmů, jenže více (a stále málo) jich bylo využito jen několik, což je velká škoda, protože třeba takový agenti Smithové... to by mohlo být zajímavé. Závěr je jak už jsem psal na mě příliš rodinný, přesto potěší alespoň prozatímní vyřešení značně komplikovaného vztahu s Jokerem! Tak a teď si dám nějaký pěkný vztahový film. 75%