bellicek

Ne úplně dokonalý, ale již dlouho jsem neměl slzy tak blízko kraji.

Já si nemůžu pomoct, ale cítím z Leona určitá klišé a umělost, která Besson sice používá i jinde, ale zde mi vadily.

Konzumní život je o pojídání požitků, které je prostě jaksi samozřejmé a většina lidí nechce nebo nedokáže toto obžerství zastavit. Velká žranice končí tak jako většina lidí. Vyzdvihl bych svícení a kameru, jejíž záběry dost často působily až jako barokní obrazy. No a skvělí herci, kteří dnes snad téměř nežijí.

Film přesně usazen v šablonách "dokonalosti", ovšem z nich vybočuje a ve mně zůstane asi jen Jan Malíř a jeho nádherná kamera.

Zběsile dechberoucí úvodní titulky jasně řekly: "Zapomeň, co jsi do teď viděl, tohle je náš svět. Žer nebo ne." A já žral, až do konce. Fascinovala mě plynulost přechodů, barvy... Ahsdfh! (kamerová exhibice... copak pocit není obsahem? asociace... podvědomé souznění s vibracemi smrti, života, sexu...)

Sam Rockwell mi nesedl a celkově mě o tíživou atmosféru ubírala všudepřítomná "americkost". Být Moon syrovější, opravdovější, přesvědčivější... Takhle ten závěrečný naléhavý pocit vyprchá a vyčpí, no alespoň díky Mansellovým tónům na chvíli sečká.

"Tady se nic nepropadlo." Plně se ztotožňuji s názorem, který tady již několikrát padl; demagogie a extrémnost slouží jako nástroj vůči tomu samému na druhé straně.

Vytknul bych jen vždy ne úplně přesvědčivé herce a místy toporné dialogy (nechci ale tvrdit, že by herci byli špatní). A také jistá celková kompozice scénáře byla pro mě trochu malátná... Ale nemá cenu se hrabat v tomto skvělém a citlivém díle.

Atmosferické, stylové. Nic víc. A navíc mě neustále provázel pocit umělosti a předvídatelnosti.

Pouta působí jako celek, ale také je z nich cítit vykonstruovanost, která se bije s hutnou depresivní atmosférou. Antonín poutaný Ondřejem Malým celým filmem tvrdne, až dojde ke scéně v bytu; závěr mi prostě vyrazil dech a já jsem jen nehnutě seděl a... 3, 4, 5.