Ba-jo

Tak z tohoto televizního filmu jsem měl opravdu trauma, neboť jsem ho viděl ve věku odpovídajícímu věku hlavní hrdinky a dokázal jsem se dokonale vcítiti do jejího strachu !!!! Brrr ještě teď mi naskočí husí kůže když si na to vzpomenu. Nikdy jsem se pak už u žádného i sebeslavnějšího hororu takhle nebál.

Vím že i těchto pár slov nad tímto filmem je ztráta času, ale aspoň takto: je to barevný a hejbe se to.

Na Kaurismakiho poměry nezvykle optimistický film. Film s hlubokým sociálním podtextem postavený na minimalistických (nikoliv minimálních) hereckých výkonech o lidech, kteří se ocitli na okraji společnosti. Na tradičně depresivní finské poměry témeř "bláznivá komedie". Herecký výkon Kati Outinen mě opět nezklamal.

Poprvé jsem tento film viděl v prvním ročníku na gymplu při cestě autobusem na školní zájezd do sladké jižní Francie, do Provance.... a náš franštinář nemohl vybrat lépe. Pokaždé když film vidím, vybavím si nádhernou krajinu Provance s vůni levandule i když v ještě lepší knižní předloze voní tymián....tak jak hlavní hrdina (mladý Marcel Pagnol) nostalgicky vzpomíná na své dětství neubráním se ani já trochu té nostlagie po krasných časem tam na jihu.

„Vitráž (z francouzštiny) je skleněná plocha složená z různobarevných, výtvarně pojednaných skel spojovaných pomocí olověných pásků a sloužící k zasklení oken. Začaly se objevovat při stavbách středověkých katedrál.“ Ano přesně takovouto vitráž namísto stavitelů katedrál vystavělo několik renomovaných režisérů. Ti vyskládali z osmnácti sklíček, z 18 několikaminutových příběhů, různé kvality, barvy a čirosti úchvatné dílo. Místo olověných pásků jej spojili tématem lásky v různých podobách a zasadili do gotického okna Paříže. Jde milovat Paříž a nemilovat tento film? Paříži, miluji Tě: miluji Tě!

Chtěl bych poděkovat panu Jasnému za jeden z nejsilnějším a zároveň nejdepresivnějších filmových zážitků mého života. Chtěl bych poděkovat Pánu Bohu za to, že jsem nemusel zažít tu ve filmu zachycenou dobu. Chtěl bych poděkovat panu Brzobohatému, paní Galatíkové, pánům Menšíkovi, Brodskému, Matuškovi a dalším obsazeným hercům za své herecké mistrovství. Děkuji, DĚKUJI !!!

Až budou zase krátké dny a dlouhé noci, až bude zase venku pošmourno…zůstanu zalezlý v posteli klidně i o 5 hodin déle, pustím si právě tento film a budu opět se zasněným výrazem ve tváři sledovat osudy Ekdahlovic rodiny, už se nemůžu dočkat.

Naprosto nečekaný filmový zážitek, film který se do mě zabodl jako ostrý rampouch. Nenápadné a zbytečně podceňované drama Ang Leeho, zachycující spletité a problematické vztahy jedné rodiny v Americe sedmdesátých let. Film, jehož kvalita stojí krom mrazivě pochmurné atmosféry především na mrazivě skvělých hereckých výkonech hned celé plejády hvězd. Dobrá volba pro horké letní dny !

Dlouho jsem hledal jakým přívlastkem bych tento film počastoval….monumentální, ano monumentální mi přijde jako to nejvhodnější slovo. Mistrně, složitě a efektně vystavěný příběh. Monumentální podívaná s monumentální hudbou, ale ….ale pořád mi tu něco schází snad více emocí ? Ne těch na plátně, ale těch, které by vyvolal ve mně, jako bych byl jen vzdáleným pozorovatelem a ne spáčem vtaženým do snu. Přesto si preventivně pro sledování dalšího Nolanova filmu vyřežu nějaký ten osobní totem, abych si byl jist zda se mi to vše jenom nezdá. Btw: Byl to jen můj pocit a nebo vám Marion Cotillard taky tolik připomínala Kláru Issovou?

Ani na vteřinu jsem nemohl odpoutat oči od obrazovky. Ani na vteřinu jsem nemohl zavřít pusu v úžasu, děsu i obdivu. Doslova přikován k sedadlu jsem od začátku až do konce zažíval to, co se pro ty méně šťastné, obyvatele brazilských favel, stává každodenní podívanou, podívanou, která narozdíl od filmu, nemá na ovladači to kouzelné a únikové tlačítko stop. Asi tu cestu do Ria ještě o nějaký rok odložím.