Welington

1922 byla povídka, která to u mne vlastně všechno odstartovala, hlavně můj zájem o Stephena Kinga a jeho díla, a přestože rozhodně nebyla jedna z nejlepších, poněvadž byla táhlá a chvílemi zoufale nudná, zároveň byla ale výborně atmosférická, záludná, místy hravá, dobře zpracovaná a jak to u Kinga bývá, také dobře čtivá. U Kinga jde především o to pochopit, že ačkoli využívá různého žánru ve svých dílech, přesně ví, co dělá a dělá to skvěle a ba co více, hlavně nenáročně. I když převážně popisuje nepodstatné věci, což je někdy nepředstavitelně nudné, je i výborným mistrem napětí a znalcem okolního světa, který pravda už tak nedohání a uvízl někde v 80. letech, ale především se vyžívá v myšlenkách hlavních postav a bravurně to předkládá čtenáři, za což si jej zase cením. A co se týká tohoto zpracování? Je velice přesné, až překvapivě děsivě detailní a to je možná i ten problém. Vidím něco, co už jsem si dávno četl a představoval. Nic nového, nic originálního a vzhledem k tomu, o jak krátkou povídku jde, se zde nachází tolik špatných a prázdných míst, že se člověk může pomalu připravit i k zimnímu spánku. Scénář nenabízí žádné světlé momenty a je prožraný, režie je ucházející a za zmínku stojí snad jen výrazné napětí, a když mi konečně došlo, že je to Thomas Jane, ano, já si ho skutečně nevšiml, který tu vypadá hodně dobře, nemohl jsem si zvyknout, ačkoli to zahrál dokonale, na ten jeho přízvuk. Chápu, situované to bylo dokonale a prostředí bylo jak vystřižené, jen k němu to nesedělo ani trochu, přestože to ze sebe sypal jako herec číslo jedna. Zkrátka a dobře se tu nic nového neděje a očividně si tvůrci nelámali hlavu nad tím, že by se o to alespoň trochu pokusili, což je veliká škoda a bohužel z toho nic více, i když se snažili, co jim síly stačili, vyždímat nelze. Hezky převedené, leč nedostačující.

Ujetá akční záležitost s opravdu skvělým hereckým obsazením, která všechno vytesává přímo ze stránek komiksů a předkládá to tak absurdně realisticky, až to je uvěřitelně neuvěřitelné. Je to divné, ale dobré a celkem úsměvné a zábavné.

Pokoušel jsem se na to podívat z perspektivy zmrzačeného, zbídačeného muže, co nemá vůbec nic lepšího na práci a život v troskách a stejně se to nedalo brát normálně. Do své role jsem se vžil nakonec tak dobře, že jsem z ní nevylezl a po filmu jako je Příšera z šatníku to bylo mnohem intenzivnější. I když jsem pochopil, že to tvůrci nemohli myslet vážně, nebo v to alespoň doufám, a snažili se o něco neuvěřitelně nemožného, nelze to brát nijak. Není to ani horor, ani komedie, je to zvrácená srandička, blbost, která je a být nemusí. Vzhledem k pitomosti, se mi některé chvíle zdáli opravdu komické a o scénáři se tu nedá ani mluvit, ten nelze shánět, poněvadž tu nebyl a příšera vypadala opravdu příšerně, ale na drobné, nepatrné vymytí mozku to vážně stačí.

Zombieland by vcelku mohl fungovat dobře, protože si z toho všeho, a hlavně zombie žánru, dokáže dokonale dělat legraci, má své světlé momenty, jako třeba začátek a nesmyslná pravidla, jak přežít, ale nevýhodou je, že to vše dělá v americkém stylu. Woody Harrelson je tady brutálně skvělý a v momentě, kdy se objevil na scéně, se mi udělal slabý náznak úsměvu a očekával jsem, že už to bude jen a jen solidní nářez a bezva podívaná. Jenže naopak. Bylo zde parádní jedno číslo a pak už to vše vyprchávalo a mizelo. Zábavu nahradila nuda a zajeté koleje už nikam nevedly. Vše se rázem proměnilo v nepředstavitelné klišé a tak tu máme dvě poloviny filmu, každou jinou a nesprávně vyváženou.

Viděl jsem, neměl jsem, Pompeje. Co k tomu dodat, než to, že jsem se chtěl na film podívat jinak, než jak mi jej tvůrci předložili. Zkusil jsem vypnout a podívat se na to z jejich pohledu a s jejich úmyslem, abych to zvládal lépe. Od toho okamžiku se to dalo celkem snášet, pak jsem pomalinku přešel do úsporného režimu a svezl se, ale když film skončil, nedokázal jsem nahodit motory. Nedopadlo to dobře. Nejen, že to celé bylo tak splácané, nevyvážené a nelogické a tak kýčovité, ale i tak laciné, až jsem se i sám sobě divil, co to bylo a co se to po nás vlastně chce. Nemohu si vybrat. Byly chvíle, kdy jsem se pomalinku zvedal z napětí a napínal svalstvo, byly chvíle, kdy jsem se cítil dojatý z vizuální stránky, dokonce i momenty, kdy jsem viděl romanci a akci dokonale vyváženou a pak, stejně jako Pompeje samotné, to všechno od druhé části filmu, lehlo popelem. A to klišé, to naduté klišé, mi naráželo sbíječkou do bulvy, až se mi vyčarovala migréna. Nebýt překrásné Emily Browning, bylo by to strašnější, než jak to je.

Husí kůže je vlastně film, nebo něco, kdoví, co přijde, odejde a nezanechá žádný smysluplný dojem, který by šel slovy vyjádřit. Ono je to vlastně špatné, moc špatné, nelogické, divné a nejde to skousnout, přežvýkat, ani spolknout, ale na druhé misce leží fakt, že je zde mírný závan hororu a komedie, což nedrží úplně pohromadě, poněvadž si snímek neumí vybrat a tak se veze na zádech rádoby rodinné podívané, která už se dá celkem snést. Jack Black už neudrží tempo, dochází mu očividně dech a už není tak zábavný, jak by se mohlo zdát ani tak, jak si asi myslí, ačkoli je to on, kdo ve filmu září nejvíce. Celkově myslím, že efekty jsou suprové a na jeden večer se to zvládnout dá a víceméně si to najde prostůrek pro chlebíčkovou zábavu.

U Legends of Tomorrow vidím stejný problém jako u Smallville a hned mám pocit, jako kdyby se vůbec nic nezměnilo. Přestože je znát menší pokrok, stejnak to všechno vypadá velice nevěrohodně a amatérsky. Ovšem, progres je znát, jak jsem již zmínil a máme tu ucházející dobrodružství o cestování v čase a prostoru se sympatickými postavami s vlastním příběhem, ačkoli se to zprvu klidně mohlo jmenovat Postradatelní a vůbec by to nevadilo a ladilo by to skvěle. Přiměřeně zábavné, ucházející dílo, které má za úkol jen dvě věci, potěšit alespoň trochu fanoušky a mírně pootevřít dveře do světa DC. Vcelku akční, vcelku nápadité a vcelku i bez chuti.

Monstrum je v mnoha ohledech dopředu jasně daný. Očividně si lze všimnout pár indicií, které jasně napovídají, kterým směrem to bude kráčet, ale o to větší je to podívaná, když člověk míní a snímek mění. Tam, kde jsem myslel, že mám pravdu, tam jsem ji nenacházel, a proto jsem byl nadmíru spokojený, když jsem došel k závěru, jak se mýlím. Hlavní prvek, který opravdu zaujme jako první, je živost a akce. To se tu nabízí hned od začátku a není toho málo. Hodí nás to doprostřed vřavy, spolu s hlavními postavami a jako kdybychom se tím museli vypořádávat s nimi, což není na škodu a tenhle žánr je znamenitě skvělý. Přestože to není úplně ve všem doladěné, je to jiný pohled, který svou zběsilostí a tempem a napětím baví od začátku do konce.

Jedinečný, atmosférický počin, ve kterém byl De Nirol prostě bezvadný. Taxikáře, který má svou ponurou minulost, která si s ním pohrála již dost a teď na něj opět všechno zpětně dopadá v prostředí nelítostného New Yorku, ztvárnil opravdu nádherně. Celé prostředí je nádherně skličující, a co chvíli nás dokáže film mistrně hodit do tmavé komory nejistoty, odkud se dá jen stěží drát ku světlu. Skvělá režie a herecký koncert, jeden z opravdu velmi dobře odvedených kriminálních snímků, jaké jsem měl šanci vidět.

Abych se přiznal, viděl jsem dost nechutných věcí. Bodejť, trávím většinu času na sociálních sítích, internetu a bůhví, kde ještě se občas zastavím na skok. A to nepočítám, že se každé ráno vidím v zrcadle, to je taky pěknej sajrajt, ale všechno, co znám, nesouvisí s tímto filmem. Ani zdaleka ne. Kdyby to všechno nechutné, co jsem viděl a slyšel mělo spolu s tímhle večeřet u jedné tabule, zvracelo by to. Neuvěřitelně blbé a zvrácené. Příšerně natočený film.