Welington

Zázraky nečekejme, nemá cenu je vyhledávat, avšak pokud se podaří vymanit nám z pasti nepřeberného množství scénáristického klišé, zůstane nám tu opravdu velice krásná rodinná podívaná. Sám jsem dlouho během filmu uvažoval, zdali jsem v posledních dnech, snad i měsících, ba dokonce letech, viděl lepší rodinný film, ale nemohu se ubránit pocitu, že snad nikoliv. Film je to velice povznášející, snad i uklidňující, a i když místy kráčí po již vyšlapaných cestičkách, lze si ho svým způsobem oblíbit. Animace je vyvážená, medvídek působí neskutečně roztomile a spousty narážek a humorných momentů to všechno krásně podtrhují. Až se mi zdálo, že vše ubíhalo s každou vteřinou o minuty napřed. Zkrátka je to zdařilá podívaná, která nenudí, pohodlně si pluje a místy jemně zašimrá. Jak jsem řekl na začátku, není to žádný zázrak, ale je to pohodlné, nenásilné vytržení z reality, jaké občas potřebujeme všichni.

Spider-man se konečně vrátil do marvelovského univerza a ohromně mu to prospívá. Řekl bych, že po skvělé trilogii od Raimiho, přes vyčpělého Amazing Spider-mana, se jedná o nejlepšího pavoučího muže, co se mohl natočit. Jak se mi tak zdá, je to bombasticky provedené, plné akce a pubertálního humoru, který vůbec ničemu neuškodí. Hlavní představitel nezklamal a s postavou se ztotožnil a je konečně i dokonalým Peterem Parkerem, kterého jsem si vždy přál. Jediné, co mi uvízlo v paměti jako drobná vada, která s každým dalším přehráním však odeznívá, bylo zapojení Tonyho Starka jakožto mentora, ale pro potřeby filmu to bylo pravděpodobně nezbytné. Marisa Tomei je půvabná a byla perfektní tetička a Michael Keaton byl jakožto záporák pekelně dokonalý. Na rozjezd to byla pěkná podívaná se spoustou chytlavých momentů, dokonalých efektů a skvěle namixované hudby, která se opírá o klasiku a mimořádně vše doprovází od samého počátku. Spider-man se vrátil tam, kam vždy patřil a přinesl s sebou osvěžující změnu, kterou potřeboval.

Nejsem takový intelektuál, abych se tu oháněl květnatými slovíčky a tituly. Možná jen těmi, které mi pomohla vymyslet moje kamarádka Nora z kliniky pro duševně choré. A ani jí to moc nežeru, poněvadž ten diplom je na toaletním papíře, avšak jako imbecil mám pocit, že mám právo, snad dokonce povinnost říci, že jsem byl hluboce zasažen a ne zrovna v dobrém slova smyslu. Něco tak zvráceně úchylného, absurdního a pitomého, jsem ještě neviděl. Něčeho tak nechutného, co mi celou dobu kope do hlavy a snaží se být rádoby vtipné, jsem svědkem ještě snad opravdu nebyl. Netušil jsem, že se tento film pokusí jít touhle cestou, ale kdybych to tušil, asi bych se mu vyhnul a nesnažil se jej napotřetí zkoušet dodívat v domnění, že vůbec za něco může stát.

Netuším, proč se tahle zbytečnost o Tarzanovi vůbec dělala. Snad jestli si tvůrci chtěli něco dokázat, nebo si potřebovali protáhnout vazy před nadcházejícím projektem, to netuším, ale byla to katastrofa. Herecké obsazení mi sedlo tak napůl a atmosféra byla opravdu prapodivně špatně dýchatelná a můj celkový dojem byl velice špatný. S každou přibývající vteřinou jsem od samého začátku nemohl uvěřit, kudy se snímek ubírá a jak pomalinku couvá, aniž by si všiml, že poráží kvalitu, kterou se snažil honosit.

LEGO Batman měl být asi něčím poněkud větším a magičtějším, než jak je tomu ve skutečnosti a zdá se, že svých kvalit by dosáhl, kdyby si až tak moc, a místy i trapně, sám ze sebe neutahoval. Vážně, Batman je víceméně seriózní postava a mně osobně nevadí, když se najde někdo, kdo ho dokáže správně shodit a vymáchat ho v kýblu plném… marmelády, ale někdy je moc příliš mnoho. Animace mi moc nesedí, přestože je na ni vidět dobře odvedená práce a jedná se především přece jen o vizuální prskavku, ale všeobecně to není žádná bomba, ze které by mi mělo doutnat po zhlédnutí obočí a z obličeje tryskat nadšení. Plus mínus střední třída zábavy.

Neobyčejný britský smysl pro humor, nepřeberné množství komických situací a cest, které vedou od horšího k ještě lepšímu a naopak, skvělé herecké obsazení, potřebné množství narážek, krve a ideální počet zombie. To je přesně Soumrak mrtvých a já musím říci, alespoň sám za sebe, avšak je nás určitě více, že jsem se ukrutně pobavil.

Strážci vesmíru ve velkém stylu a rozměru jsou jen malou ukázkou něčeho očekávaného a velkou ukázkou nevyužitého potenciálu. Člověk očekává a poté se diví. Začátek filmu naznačoval, že tempo bude ucházející, avšak postupem času odpadávalo veškeré snažení a nic nového, převratného se nedělo. První polovinu jsem mohl klidně prospat, a o nic bych nepřišel, druhá část snímku se ovšem probudila k životu, ale posléze se po velké bitvě stalo to, že se vlastně nestalo vůbec nic. Mohl to být začátek něčeho nového, povzbudivého a akčního, dokonce něčeho svěžího, avšak po všech úvahách je to bohužel laciná, nečestná, akční jednohubka, která stojí jen za malou podívanou. Snímek, který sotva začne, skončí a vyšumí. Ovšem, pokouší se navnadit diváka na solidní nálož efektů a probouzí k životu i nostalgii, ale to zdaleka nestačí k tomu, aby se ze své ulity vyšplhal a stal něčím lepším.

U Mumie, jako je tahle, je humoru a akce dost, o tom není sporu, ale stejně tak tu je spousty míst, ve kterých se ztrácím, bloudím a doslova narážím do stěn nelogičnosti, a když se konečně podívám k vrcholu, problikává tam velký, neonový nápis – bullshit. U většiny podobných snímků je tradice, která jim předchází, zřetelnější, nežli celý film a je jednoduchá, musí se totiž zkrátka vypnout. Jenže vypnout, udělat si něco dobrého k jídlu, vzít si cosi chutného na spláchnutí a najít si co nejlepší pohodlí, nestačí. Tenhle snímek měl dle mého názoru potenciál, který se z nevysvětlitelných důvodů v průběhu filmu ztrácí a přestože Tom Cruise je zde celkem hláškující borec, Russell Crowe je zkrátka geniální a Sofia Boutella je celkem zajímavě přitažlivá, film nemá správný říz, ani šťávu, propadá se s každou minutou o kvalitu níž a níž a svůj standart si neumí nastavit. Celkem škoda.

Green Lantern? Těžko říct. Opravdu není lehké se rozhodnout, jaké přesně by si film zasloužil hodnocení, poněvadž je to taková kravina, která nejenže v některých případech štve, ale i docela baví. Ryan Reynolds dostal šanci, předvedl se a působí na mě, bůhvíproč, jako homosexuální, přecitlivělá balerína v úžasně zelených šatičkách snažící se prodat mi hot-dog, ale budiž. Mark Strong jako Sinestro je naproti tomu opravdu excelentní a Parallax je tu snad jen pro srandu, jako nastrčená záporná postavička, pardon, jako mimořádně dobře udělaný oblak dýmu z nasraného, rozbitého bonga a ostatní je tak nějak už vedlejší, snad kromě Blake Lively, která je zde opravdu k neuvěření překrásná. Zelená by sice měla zklidňovat oči, které mne nepředstavitelně pálí a mozek se s nimi raději neztotožňuje, ale když na malý moment vypnu a svezu se, tak se tahle nevyvážená průměrnost dá vydržet.

Chlapec v pruhovaném pyžamu je snímkem, který s dětským vnímáním ukazuje nám všechno konkrétní, co bychom potřebovali vidět a vědět a lehce nás směřuje cestou nenásilí a nevinnosti, na které bychom měli všichni do jednoho vnímat události dočista jinak. Přestože film není kdovíjakým zázračně se třpytícím klenotem a scénáristickým zázrakem, je pěkným zpracováním něčeho tak dojemného, že se stává dozajista úctyhodným. Zpracování je provedené pěkně, hudba dokresluje děj a všichni herci se staví na svá stanoviště, aniž by si překáželi, nebo se stínili navzájem a závěr filmu, ač je předvídající, je nezapomenutelně emotivní.