Martynes

SPOILERY Barry Lyndon je filmovou adaptací knihy The Luck of Barry Lyndon od Williama Makepeace Thackerayho režírovaná Stanley Kubrickem. Jedná se o historický film odehrávající se v 18. století a mapuje život titulní postavy. Samotný román je pak vzdáleně inspirován skutečnou historickou osobností Andrewa Robinsona Stoneyho. Ačkoliv tedy Kubrickův snímek nevypráví o reálné postavě, pojetí filmu tak působí. Vypravěč divákovi předkládá pouze faktické informace o životech hrdinů. Tam, kde se ztrácejí fiktivní historické prameny, už nedohlédne a pouze usuzuje. Ve své podstatě je tedy životní cesta Barryho Lyndona vymyšleným příběhem, tvářící se jako jakýsi hraný dokument. _____ Obecně je úloha vypravěče v tomto snímku zajímavá. Ten zpočátku nepůsobí žádným zvláštním dojmem a pouze dovysvětluje souvislosti. Když však posléze vidíme, kam směřuje Barryho osud, můžeme ve vypravěčových vsuvkách rozpoznat jistou ironii. Nejedná se však jen o samotné vyřčené věty, ale i celkové vyznění jeho pozorování. Kubrick tímto satirickým pohledem poukazuje na určité nesmyslnosti tehdejší doby. Ať už je to naškrobené chování, skrývající skutečné podlé záměry, či souboje řešící všechny problémy mezi postavami, vždy se vše řídí jasnými pravidly. Zároveň však nejde z Kubrickovy strany o zesměšnění daného období; na všechny situace zkrátka jen nahlíží z pozice „moderního člověka“, který už Barryho životní cestu dávno zná. _____ Vývoj titulní postavy můžeme rozdělit do dvou etap – dvě části, na které je rozdělen příběh. Celek je pak rámcován jedním z hlavních motivů filmu, tedy pistolním soubojem na život a na smrt. Ten se objevuje hned v prvním záběru, kdy je zastřelen Barryho otec a také uzavírá snímek, po kterém hlavní postava mizí z historie, což zde znamená její zánik. První část filmu nese podtitul Jak získal Redmond Barry jméno Barry Lyndon a jeho životní styl. Jde tedy o vytyčení cíle, kterým má tato část skončit (i zde vidíme vševědoucnost vypravěče o historických faktech). Již zpočátku se ukazuje nepřítomnost otce v Barryho životě. Během prvního segmentu tak sledujeme opakované hledání této osoby – nejdříve kapitán Grogan, později Chevalier de Balibari. Chování hlavní postavy se pak odvíjí hlavně od jeho mladické naivity a temperamentu. Zamilování se do sestřenice je počátečním spouštěčem řady dalších problémů, ze kterých se Redmond nemůže dostat. Celou dobu hledá své postavení ve společnosti a neustále utíká z místa na místo. Díky přátelství s Chevalierem de Balibari se však dokáže i pomocí nekalých praktik dostat na vrchol. Svatba s Lady Lyndon je pak konečným nalezením touženého postavení, a tedy i dovršením cíle první části. Druhá etapa s podtitulem Vylíčení neštěstí a pohrom, které postihly Barryho Lyndona ukazuje opětovný pád hlavní postavy až na dno. Ta už zde sice přišla o svou mladickou naivitu, avšak se po dovršení svého cíle stává osobou nesympatickou až zápornou. Jediným smyslem života pro něj pak je výchova syna, ve kterém vidí sám sebe. Touha po jeho bezpečné budoucnosti Barryho znovu vede na scestí. Po smrti syna už tento pomyslný cíl ztrácí a stává se z něj naprostá troska. Chyby z minulosti ho však v podobě nevlastního syna Lorda Bullingdona dostanou až na nemocniční lůžko. Ve finálním souboji pak můžeme vidět Barryho lítost nad jeho činy, když není schopen zastřelit svého oponenta. Ani to ho však nezachrání. _____ Velkou stálostí v Kubrickově tvorbě zůstává jeho chladná odtažitost. Ta je přímo dělaná pro dané historické období, během kterého se lidé snažili chovat ve společnosti bez výrazných emocí. Titulní postava je pak jednou z mála ve filmu, která tyto zvyklosti poruší. I v jeho chování však často vidíme bezemočnost, která se s Barryho zabydlováním ve vyšší společnosti neustále zvyšuje. Na vše začne reagovat naprosto klidným způsobem a události kolem něj pouze prolétají. Do většího extrému pak postupuje postava Lady Lyndon, která mimo lásku ke svému synovi neukáže žádnou jinou emoci, nebo kaplan Runt, jenž je svou chladností vzorem pro ostatní. _____ Stanley Kubrick je vždy v přetváření scénáře do audiovizuálního díla naprosto přesný a Barry Lyndon není žádnou výjimkou. Kamera postavy sleduje v dlouhých záběrech bez přílišného pohybu. Na začátku scény často vidíme detail či polodetail, který se postupně oddaluje, až se před námi objeví záběr celku. Ten pak má buď funkci ustavujícího záběru (před prvním soubojem), či ukazuje osamění postavy ve scéně (Barry po konfrontaci s Lordem Bullingdonem). Občas se však dostaví i obraz, ukazující celek, který postupně přechází do detailu; často ve chvíli, kdy nám režisér chce ukázat nějakou drobnost ve velkém záběru, či když postavy postupují směrem k divákovi. Méně využívaná je ruční kamera, která se objevuje pouze v bojových scénách. Kubrick se z velké části nechal inspirovat tehdejšími malbami, což lze vidět v způsobu, jak objekty kompozičně zasazuje do záběrů. Vše je přesně na svém místě, aniž by se objekty navzájem zastiňovaly. Navíc vše točil za přirozeného světla. Díky tomu mají všechny denní scény jediný zdroj světla a ty noční jsou ozařovány pouze svíčkami. _____ Hudba se skládá z vybraných klasických skladeb, nejčastěji dílo Franze Schuberta a George Friedricha Haendela. Právě Haendelova Sarabande je ústředním motivem filmu, přičemž se několikrát obměňuje. V pomalejších scénách jde pouze o tichý doprovod v pozadí (výzva na souboj ke konci snímku), zatímco jinde je využita v plném rozsahu (pohřeb Bryana). Hudba se také často váže k pohybu objektů na plátně, zvláště se pak kroky postav shodují s melodiemi skladeb. Zajímavé je i prostředí, kde se příběh odehrává. Všechny exteriéry i interiéry byly pečlivě vybírány, díky čemuž působí realisticky. _____ Barry Lyndon je jedním ze stěžejních děl Stanleyho Kubricka. V každém záběru můžeme vidět Mistrův perfekcionismus. Kamera, hudba, scénář, střih i herecké výkony jsou naprosto sladěny a vytvářejí dokonalý obraz a nadpozemský filmový zážitek.

SPOILERY Suspiria je remakem stejnojmenného italského filmu z roku 1977 režiséra Darria Argenta. Tato verze, režírovaná Lucem Guadagninem, je ale spíše reimaginací než remakem klasického hororu a původní jednoduchý příběh o mladé američance Susie, která přijíždí do Německa na taneční školu, rozvíjí do mnoha směrů. Guadagnino tak společně se scénáristou Danielem Kajganichem vytváří komplexní mozaiku, která vybízí k nespočetným interpretacím a analýzám. _____Velká odlišnost od původního filmu není nikterak náhodná, nýbrž se v mnoha případech zdá, že Guadagnino jde vědomě proti Argentově snímku. K plnému pochopení nové verze je tedy potřeba znalost i té staré. Darrio Argento patří k předním představitelům žánru giallo. K těmto, původně detektivkám bez nadpřirozena, přidává Argento ve své tvorbě hororovější nádech. Ke klasickému vyšetřování vraždy nepolicejní osobou, která se právě ocitla v novém prostředí, tak v Suspirii sledujeme i čarodějnický spolek. Příběhově se zde nedá mluvit o velké komplexnosti, zato po audiovizuální stránce je Argentova verze naprosto jedinečná. Každá scéna je specificky barevně nasvícená, k čemuž se váže i pohádkově barvité prostředí. O hudbu se postarala art rocková skupina Goblin, jejíž hypnotický a bombastický soundtrack přidává na snovém zážitku. Pohyby kamerou jsou minimální a Argento nechává scény plynout bez přílišných střihů. _____ Největším upgradem je v nové verzi podoba scénáře. Už jen místo, kde se příběh odehrává je přesunuto z méně důležitého Freiburgu do Berlína. Díky zasazení do sedmdesátých let (vzhledem k informacím podanými ve filmu můžeme zjistit, že jde o rok 1977, tedy rok natočení původní verze) se tak nacházíme na území města rozděleného Berlínskou zdí. Tato zeď je zároveň přítomna v mnoha záběrech, neboť stojí hned před taneční školou. Z informacích podávané mediálními prostředky ve filmu se také dozvídáme o právě probíhajícím únosu letadla teroristickou skupinou RAF (Frakce Rudé Armády). Tyto skutečnosti nejenže pomáhají zasazení snímku do reálného světa, ale i ukazují, jak jsou veřejnost i právní orgány slepé vůči skutečné hrozbě nacházející se v taneční akademii. Tímto dochází k značnému kontrastu mezi reálnými scénami odehrávajícími se mimo školu a některými scénami odehrávajícími se za zavřenými dveřmi školy, které působí jako noční můry. _____ Komplexnost Suspirii lze vidět i ve velkém množství motivů, z nichž nejvýznačnějším je soupeření o moc a s tím související porovnávání matriarchátu a patriarchátu. Moc je zde reprezentována jako vtělení prastaré Matky do určité osoby, která se tím stává vedoucím školy i čarodějnického spolku. Madam Markos je pak hlavním ukazatelem touhy po této moci i jejími následky a Susie představuje její mladou následovnici na pomyslném trůnu. Následně se tím dá i vysledovat jakási kritika demokracie, kdy jedinec (Madam Markos), který byl zvolen většinou, není tím správným vykonavatelem této pozice. Již v jedné z prvních scén filmu je divákům ve zdánlivě nesouvisejícím záběru ukázán citát o nenahraditelnosti Matky. Tento motiv pak prochází celým filmem a rozšiřuje se i k tématu postavení ženy ve vládnoucí pozici a v tehdejší společnosti. Zajímavé je, že převážně všechny postavy příběhu jsou ženského pohlaví. I jediná důležitější mužská postava (dr. Klemperer) je ve skutečnosti hraná ženou (Tilda Swinton). _____ Vývoj hlavní postavy Susie můžeme interpretovat jako její dospívání. V původní verzi je tato postava pouze klasickou hororovou hrdinku, což se zpočátku může zdát i u té nové ztvárněné Dakotou Johnson. S přibývajícím časem se však z mladé zmatené Američanky stává dospělá zkušená žena. To je nejen prezentováno projevem a gestikulací postavy, ale i způsobem oblékání, který se z původního podobného ostatním studentkám školy mění v ten podobajícím se lektorkám. V jednom z finálních záběrů snímku, kdy se Matka Suspiriorum plně vtělí do Susie, vidíme také výjev podobající se zobrazení Panny Marie s Neposkrvněným srdcem (i zde je odkaz na motiv nenahraditelnosti Matky). Namísto srdce však výjev zobrazuje menstruační krev. Také konečné odhalení o skutečné identitě hlavní postavy, lze předpovědět z tanečních scén, při kterých slyšíme Susiny zvýšené výdechy – Suspiria znamená latinsky dušnost. Zároveň je patrné, že se Madam Blanc (jedna z učitelek na škole) při rozcvičování dotýká studentek na místech stigmat. Další odkaz na biblické příběhy můžeme vidět ve srpech používaných ve filmu, které jsou ve tvaru lidského žebra, tedy části těla ze kterého byla stvořena první žena Eva. _____ Velmi zajímavým faktem o Guadagninově Suspirii je trojrole Tildy Swinton – Madam Blanc, Madam Markos a dr. Klemperer. Tyto postavy však můžeme vnímat v rámci jedné dle Freudova modelu osobnosti. Madam Markos je iracionální id řídící se pudy a touhou po okamžité moci. Dr. Klemperer je racionální ego řídící se principem reality, z čehož vychází i „subplot“ o jeho ženě. Madam Blanc pak vykonává funkci superego, tedy spojení racionální i neracionální části. Má také zároveň zajímavý vztah s hlavní postavou, kdy se z počátečního matka-dcera tyto postavy vyrovnávají a následně Susie nahrazuje Madam Blanc v její roli. _____ Formálně je nová Suspiria také jedinečná, avšak se pokouší o něco úplně jiného. Nejvíce viditelnou změnou oproti originálu se ukazuje barevnost obrazu. Kontrast barev je zde postprodukčně značně snížen, což pomáhá nejen zasazení příběhu do reality, ale i zvýraznění občasných barevných motivů. Přítomnost červené barvy, která se na plátně s přibývající minutáží objevuje stále více, tak více vyčnívá až k finální katarzi, kdy je celý obraz takto zbarven. Také soundtrack od Thoma Yorkea jde úplně jiným směrem než originál, i když občasnými klavírními tóny připomíná horory ze sedmdesátých let. Převážně je však kombinací ambientních zvuků s velmi klidnou hudbou i zpěvem. Tento soundtrack tak nejen slouží jako kontrast k původní hlasité a velkolepé verzi od Goblina, ale i k scénám v novém filmu, zvláště pak k finálnímu zvrácenému obřadu. _____ Guadagnino sice v mnohém mění styl filmu na rozdíl od původní verze, avšak v jistých způsobech se Argentem a horory z daného období inspiruje. Jednou z technik je používání tzv. snap zoomů. Také využívá „split diopter lens“, kdy jsou dvě jinak vzdálené postavy od kamery obě v jeden moment zaostřeny. Zajímavé je i představování prostoru, kdy vidíme statické detailní záběry na jisté části tohoto prostoru namísto využití pohyblivé kamery. Guadagnino se však nedrží jednoho stylu natáčení, a tak dostáváme například dlouhou bezstřihovou scénu hlasování, kdy kamera putuje po celé místnosti. Samotná délka záběrů není stálá a střih je většinou v souladu se zvukovými efekty. V tanečních scénách se střídají záběry na celek s detailními záběry, přičemž je délka záběrů postupně zkracována a střih se stává stále více chaotickým. Ve scéně úmrtí Olgy se pak střídají záběry na Susie a Olgu, které se navzájem prolínají a střídají se po každém rychlém pohybu Susie a následné „reakci“ Olgy. _____ Celkově je Suspiria nevšedním filmovým zážitkem. Skýtá mnoho zajímavých témat, které se rozšiřují do spousty stran. Ve své podstatě je ideální ukázkou remakeu – vezme to hlavní z původní verze a vystaví na tom vlastní příběh, aniž by originál pošlapal.

Velmi povedená několikagenerační jižanská freska připomínající Cianfranceho Place Beyond the Pines. Jistá neoriginalita díla je však vyvážena zajímavým příběhem s propletenými životními cestami všech postav, skvělými herci (zvláště Pattinson a Melling) a jistou režií. Odstranit toho často zbytečného vševědoucího vypravěče, dotáhnout cesty některých postav a zbavit se těch CGI pavouků a hned bych šel výš. 7,5/10

I díky koronavirové situaci, kdy moc filmů nevychází, můžu Kaufmanovu novinku předčasně prohlásit za film roku. Promyšlená sonda do hlavy člověka, který se snaží najít důvod k žití skrze své fantazie a myšlenkové cesty do minulosti. Do detailů propracované - každý záběr i každý dialog má svůj jasný záměr -, fantasticky zahrané, významově bohaté, děsivé i vtipné zároveň a s úžasným kopancem do Zemeckisovy kýčovitosti. Rozhodně je potřeba vidět vícekrát; mně i po několika zhlédnutí některých scén tak 10% filmu stále uniká, avšak to nic nemění na výjimečnosti tohoto snímku. Tak jen doufejme, že se název nevztahuje na budoucí Kaufmanovu tvorbu. 9/10

Mému invertovanému já by se Tenet líbil mnohem míň. V první půlhodině se totiž projevují Nolanovy největší slabiny - dialogy plné expozicí, nepříliš prokreslené postavy (zvláště ty ženské), odtažitá chladnost. Po počátečním představování světa se však Nolan konečně zvedne a začne si pohrávat s časem na úrovni absolutního filmového blaha, čímž je začátek z velké části zapomenut. Rozhodně nejde o nejlepšího Nolana, avšak to nic nemění na tom, že jsem celou druhou polovinu čuměl na plátno s otevřenou pusou a plnili se mi filmové sny, o kterých jsem ani nevěděl, že můžou existovat. 9/10 - prozatím; bude potřeba druhá projekce

Kterak si Oz Perkins načichal Lynche, přihodil Eggersovu Čarodějnici a jal se vytvářet artovou hororovou pohádku. Práce s kamerou a nasvícením je vtahující, výprava fantastická a dobře se tu buduje atmosféra, ale v klíčových momentech to ve své zahleděnosti působí směšně až otravně. Příště by to chtělo Perkinsovo zastoupení v kolonce scénáře a méně houbiček na place i za kamerou. 6,5/10

Film, který si po většinu stopáže zajímavým příběhem, skvělou prací s postavami a pevnou režií jde pro jisté čtyři hvězdy. V posledních patnácti minutách avšak dává Villeneuve divákovi takovou šlehu, že pátá hvězda ihned přibude. Je jen štěstí, že se takovýto talent stále neutopil ve vodách hollywoodského mainstreamu. 9/10

Natočit film za pár dolarů během jednoho týdne v podstatě ve dvou lidech ještě není umění. Stačilo by k tomu zajímavému námětu přidat pár nápadů a nerecyklovat pořád tu samou scénu a hned by to bylo lepší. Takto na diváka čeká jen moře nudy, při kterých nejvíce přemýšlí, že by to líp fungovalo jako kraťas. A opakovat asi šestkrát ten stejný jumpscare bylo neskutečně otravný. 4/10

Film s konceptem, který byl neměl fungovat, ale tvůrci naštěstí rozumí prostředí, v kterém se pohybují a nepotřebují žádný démony ani darkweby. Slyšet teenagery mluvit jako teenageři a vidět skutečné stránky a aplikace místo náhražek typu Search nebo iGram byl překvapivě osvěžující zážitek. Navíc je i samotný příběh zajímavý a jde několika různými směry, které jsem vůbec nečekal. Ten konec už jsem tak nějak bral jako povinnost, takže mi z celkového zážitku příliš neubral. 8/10

Spike Lee se měl rozhodnout, jestli chce natočit psycho-thriller o veteránech z Vietnamu s PTSD, nebo dokument o největších černošských osobností historie. Takto film působí neskutečně nesoustředěně, roztěkaně a nekonzistentně, takže scény, které mají být silné, jsou spíše směšné. Má to své momenty a někde v tom paskvilu je kvalitní film, avšak nemám chuť pokoušet se ho znova najít. 5/10