Zik2

Nechápu, k čemu ten pořad je. Myslím, že si to nikdo soudný netroufne nazvat ani silně populárně vědeckým pořadem. Věda tam není naprosto žádná, ani náznak. Má to asi být vtipné. Jenže nevím, co je vtipné na tom prostě pustit myčku nádobí z třiceti metrů a pak zjistit, že je rozbitá. Ani žádný pokus to nějak vtipně okomentovat. Prostě je to pro ty, které baví ničit všechno možné. Tak dobře, pokud si na tom psychopati vybíjí svoje destruktivní sklony, pak to k možná k něčemu je.

Moore je rýpavý, odvážný žurnalista a do jisté míry i dobrý provokatér. Zvláště u něj je dobré nezapomenout na pravidlo, že by člověk neměl přebírat bez rozmyslu vše, co slyší. Rogera a já považuji za výborný dokument, Fahrenheit 9/11 za průměrný. Bowling For Columbine stojí tak mezi nimi. Chválím kritiku přílišné oblíbenosti a dostupnosti zbraní v USA, je opravdu pěkné, že se Moorovi povedlo dostat zbraně z obchodního řetězce s potravinami. Nebudu rozepisovat klady, ač převažují, ty jsou zde již jistě vypsány. Tedy zápory - místy se mi zdá, že Moorův (byť velmi výkonný) mozek hledá, těžko říct zda záměrně, podivné logické návaznosti, důvody toho a toho. Místy pláče na špatném hrobě, místy začně po něčem patrát nebo rozvine myšlenku, ale nějak to vyšumí do prázdna (nejprve kritizuje oblibu zbraní v USA, což, jak jsem řekl, je správné, ale pak jede do Kanady a tvrdí, že ač jsou Kanaďané kakožto lovci vášniví milovníci zbraní, v Kanadě takové masakry nejsou - tak co tedy vlastně tvrdé?). Jednu scénu dokonce považuji za trapnou - když se ptá jakéhosi režiséra, zda má doma zbraň, a když zjistí, že ano, ukazuje mu fotografii zastřelené holčičky - onen režisér asi nemá zbraň na střelbu v mateřské školce). Ale celkově zajímavý film, který pěkně podráždí mozkové závity.

Opět tak smíšené pocity, nakonec dávám čtyři hvězdičky za umělecký dojem, zvláště výtvarný. Dějově se mi zdál film slabší - míchání stylů (upír, žvanící o hrozivé nemožnosti zemřít, se mi moc nezdál), nelogická místa (všechny oběti čekají minutu na posteli s hrůzou v očích a čekají, až se přišourá Nosferatu, aby je mohl vysát; obchodník vidí příšeru s dlouhými špičáky, deseticentimetrovými drápy, vybledlou kůží a krví podlitýma očima, ale stejně jde dál a vyjednává koupi domu; námořníky nenapadne za mnoho dní plavby prohlédnout víc než jednu rakev; obchodník má v hrobce v zámku možnost upíra zabít, ale uteče; co tam proboha dělá to romské dítě houslemi?!), místy rozvleklé, místy naopak strašně rychlé (chváli po začátku už je obchodník přímo v centru děsu a upír ho vítá na schodech, místo toho, aby se hrůza pomalu zjevovala; cestu z Německa do Transylvánie zvládně za minutu filmu). Herzog si libuje v dlouhých záběrech krajiny, na což jsem byl připravený ze snímku Aguirre, hněv boží, a líbilo se mi to. A stejně jsem byl připravený na mistrovský výkon Klause Kinského, který mě v tom nezklamal. Takže proto nakonec shovívavě dávám čtyři hvězdy.

Dobrý film, ale nevím, zda je tak dobrý, aby získal osm Oscarů včetně nejlepšího filmu. Oceňuji promyšlený příběh a svěží propojení jednotlivých příběhů úhlavním motivem soutěže, oceňuji silné příběhy, oceňuji realistický obraz Indie krásné i ubohé, oceňuji indickou hudbu a věrně napodobenou atmosféru indické kultury. Oceňuji i krásu hlavní herečky (dívky hlavního hrdiny v nejstarším věku). Vadí mi, že spolu Indové obyvkle mluví anglicky s indickým přízvukem. Zde dávám za vzor Umučení Krista, což je v tomto ohledu jeden z mála realistických filmů. Teď chci hlavně zkouknout Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, Duel Frost/Nixon a Milk, abych zjistil, zda byl Milionář z chatrče opravdu o tolik lepší.

Z Futurama filmů lepší, ale pořád to není seriál. Nemohu si pomoci.

Politické procesy ve Spojených státech sice nebyly takové, jako v Sovětském svaze či jiných státech Varšavské smlouvy, ale i tak stačily na pošpinění dobré pověsti USA. Američané vyhráli studenou válku, ale nevyhráli ji jen bojem se Sovětským svazem, nejprve museli porazit vlastní demagogy, kteří se skrývali za roušku antikomunismu, ve své vlasti. Proto považuji pány z CBS za jedny z hrdinů studené války.

S českým filmem to zase tak zlé není. Po všelijakých Takových normálních rodinkách a Anglických jahodách se natočil i velmi dobrý snímek. Tohle, Karamazovi a Tobruk, to bylo letos to dobré. Natočilo se toho hodně slabšího, ale pořád něco, na co se bude vzpomínat. Štastný nový rok českému filmu... :-)

Horor s morálním ponaučením... :-)). Asi bych se k němu vůbec nedostal, pokud bych před sebou neměl vidinu jinak nudného večera a nebyl býval zlákán do kina. Milovníci žánru dostanou, co chtějí. Poměrně důmyslné pasti, spousty krve a brutality. Mimochodem, na to, že by se do těch obrovských děr ve stěnách v druhé místnosti vešlo více lidí, zase nebylo tak těžké přijít... :-))

Především můžeme pochybovat, jaký žánr ten film vlastně je. Černá komedie? Historický film? Podle ČSFD drama? Prý to měly být druhé Pelíšky, ale byla to nepodařená parodie na ně. Celý soundtrack, to je jedna strašlivě vlezlá píseň, pořád opakovaná dokola. Divný, naivní příběh. Určitě bych si nechal sovětského vojáka, který se mi vloupal do chaty, u sebe další týden a dával mu kolo a svůj cestovní pas.

Ve Walesu jsem letos byl, takže trochu můžu porovnat, do jaké míry režisérka vystihla atmosféru této země. Možná škoda, že se tak dlouho zdržovala na nepříliš zajímavém jihu. Některá podle mě velmi zajímavá místa vynechala. Když už byla na Anglesey a zajímala se o velštinu, mohla ukázat město s nejdelším názvem na světě - Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Ale jinak docela zajímavé. Shrnuje velšský problém - že tam přišli už před tolika tisíci lety, to jsem nevěděl, ani že jsou příbuzní s Basky a nemají keltský původ. Trochu mě rozčilovalo její „I sink“, „samsink“ ap., ale to je vedlejší. Celkem kvalitní látka pro zájemce o poloostrov, který se opravdu hodně liší od sousední Anglie.