kajda.l

Pocitovka s vůní pomerančů. AIDS. Touha po svobodě ve víru Oranžové revoluce. Klíč ke smrti. Výrazný kontrast v povahách obou postav, kterým osudová láska není přána. Mohlo to být zatraceně silné, jen více zakomponovat souvislý děj. Na můj vkus přestylizované a příliš videoklipovité. Ovšem Olga je nádherná. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Podobné motivační snímky v čele se silnou ženskou postavou mám rád. A Robyn Davidsonová v podání příjemně hrající Wasikowské onou ženou rozhodně je. Na délce sta minut divák zažije nádhernou, vyčerpávající pouť australskou buší, kde ve společnosti jedné ženy, roztomilé fenky, tří velbloudů a jednoho velblouděte potkává sympatické domorodce, senzacechtivé fotoreportéry, klokany a v téměř hororové scéně hada. Zažije několikero dramat, která dokáže napsat pouze život sám a dočká se zasloužené odměny. Závěr byl fenomenální. A velbloudi, ač jsou vypelichaní a smrdí, jsou krásní :) Z podobných snímků mě však o kousek více zaujala Divočina. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Nenápadný artový snímek, který vypráví několik minipřípěhů o naději, svobodě, lásce, smutku, smrti, odvaze, touze. Válka, růže, slunce, olivy... Melancholický hudební doprovod. Statičtí herci. Vypraveč. Spousta symbolů. Myslím, že každý si v tomto snímku dokáže najít to své. Trpělivému divákovi, který při sledování filmu vyloženě nevyžaduje příběh, doporučuji. Lepší tři. A díky překladateli Malai za zpřístupnění této raritky. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Drsné, pravdivé, bolestivé. Drama, které s neuvěřitelnou lehkostí přecvakává mezi žánry. A scénář, který dává smysl - Charlotin problém jsem vycítil po půlhodině. Dramatické scény, střídá uvolněnost road-movie a v nečekaném okamžitu sledujeme neskutečně napínavý thriller (minimálně dvě scény). K tomu dechberoucí odtažitá kamera. Neznámé herečky koncertují a ani jedna nesklouzává k přehrávání, a že nehrály jednoduché postavy. Žádná z holek neměla černobílý charakter a jejich činy byly odůvodnitelné (byť někdy s obtížemi). Konec uzemňující. Emoční dopad na mojí osobu větší, než v případě českých Pusinek, tudíž s hodnocením neváhám. Šokující a zcela nečekané překvapení na úvod Tour od obávaných Dánů. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Zajímavý pohled do rutinního života mongolské pastevecké rodiny. Víra, rodinné hodnoty, kombinace primitivního života, živočišných darů a náznaků civilizace (motocykl či úsměvná scéna s umělohmotným šmejdem - zelená naběračka). Přátelství kouzelné dívenky a psa bez patetických scén. A ponaučení, že člověk s copem byl v předchozím životě psem. Jen škoda zbytečně přemrštěné stopáže, ubrat tak dvacet minut, byl bych spokojen. Nudné pasáže popírat nebudu. Třiapůl hvězdičky. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií]

Za Samojského Thora bohužel nemůžu jít s hodnocením níže a tvářička Gadotové se také jen tak neokouká. Carano pěkně kope. Diesel je Terminátor. A safra, čím si ještě odůvodnit alespoň tu půl hvězdičku? Primitivní zhovadilost, která rychle a zběsile utíká divákovi před očima, více asi chtít nelze. Retardované zvraty, dialogy i vtípky. Hrozné CGI efekty. Zoufalost za stošedesát mega... A příště Statham! Dekadence.

Film, kterému chybí charisma. Charisma, které měla na svých bedrech nést Isaacova postava, no nenesla. Od Chandora jsem čekal trošku více a nemyslím si, že je to pouze vinou nevýrazných herců. Občasné zrychlení tempa příběhu a napětí by filmu prospělo. Viz. režisérův předchozí počin a to si tenkrát vystačil s jedním hercem a jednou lodí. Zde nedokáže využít atmosféru New Yorku a to je chyba.

Svatej Vincek aneb otravná agitka hrdinství a hlavně dokonalá reklama těch nejlacinějších amerických filmových klišé. Místy k nepřežití, naštěstí to k mírné snesitelnosti dokáže táhnout Bill Murray, no ale vážení, s tím vychvalováním cynických hlášek, bych to zase tak nepřeháněl. Wattsové nechutné přehrávání je na pár facek. Líbivě primitivní a zoufale nedotažený film. S Melfim končím. 40%

Dva světy, jedno dítě, administrativní omyl. Jednoduché ingredience, které postačily k natočení strhujícího dramatu. Nepodbízívý scénář, který nestraně sleduje dění na obou stranách. Napětí, které se dá místy krájet. Citlivý přístup k tématu, které se dalo tak jednoduše domrvit. A v neposlední řadě působivá kamera a výborné herecké výkony, především Hausera a Sorvinové, u ní je však divák sledující nezávislou scénu na vysoký standart zvyklý. Dětská postava je odrazem chyby systému, nechápe, co se s ním děje a není účelně nasazováno aby vyhrotilo emoční scény, což chválím. Vrcholem snímku je scéna setkání obou mužů. A finále je jediným možným logickým vyústěním snímku, díky jistému zlomu zhruba ve dvou třetinách se dalo očekávat. Jedinou výtku mám k neoriginálnímu hudebnímu motivu. Film místy lehce klouže k patosu, ale Gunn to dokáže vždy v pravý moment utnout. Vlastně jedinou chybou na tomto snímku jsou nevkusné plakáty, díky kterým jsem tento snímek dlouho odsouval. Za pár šlupek hodně muziky. Škoda, tak nízkého počtu hodnocení. Lepší 4*

Ukrutná nuda. Černý humor? Kde? Já ho nenašel.