rizek2

Dva detektivové, jejichž rozdílnosti (politické i osobní) připomínají zde tolikrát skloňovanou sérii True Detective. Ponurá atmosféra jindy sluncem prosvětleného Španělska jde na ruku období kdy se snímek odehrává. Rozpad totalitního státu a jeho následky však naštěstí netvoří gró příběhu, figurují spíš na pozadí - v náznacích a smyslu konání vedlejších postav. Nesourodá dvojice, z níž se ani jeden neřídí příručkou pro policajty, dostává prostoru akurátně, vyšetřování vražd se sexuálním podtextem postupně, až minimalisticky, graduje do finále, které paradoxně netvoří mrazivý vrchol filmu. Tím je zcela jiná scéna, v kontextu doby zasazení klíčová z úplně jiných, tedy především morálních důvodů.

Stejně jako před časem v případě DVD In Amerika i aktuální záznam Paris předznamenal návrat Rammstein na pódia – pět let starý koncert, který skupina prezentuje, pochází z éry turné k desce Liebe Is Für Alle Da. Benzínem načichlá show, jejíž zdokumentování si vzal na starost režisér Jonas Åkerlund, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy německá banda v halách předvedla. S efekty nabitou podívanou zavítala tehdy i do Prahy. Åkerlund však obrazovému záznamu vtiskl svůj typický rukopis, který rozhodně nemusí sedět každému. Vzal osvědčený koncept z videa Ich Tu Dir Weh, které pro Rammstein točil, a aplikoval jej na dvouhodinovou stopáž. Rychlé, ale opravdu rychlé klipové střihy přitom začnou být po pár minutách otravné, není prakticky možné si vychutnat delší pohledy na scénu ani detailnější záběry muzikantů. Z několika nájezdů kamery, které jako by z oka vypadly zmíněnému singlu, je patrné, že některé záběry byly předtočené. Postprodukce se na výsledku také podepsala, obraz je chvílemi zbytečně kontrastní a párkrát dojde i na nepochopitelné černobílé záběry, které nemají jakékoliv opodstatnění, stejně jako několik doklíčovaných efektů.

Naprosto zbytečnej origin, kterej je úmorně dlouhej, občas vtipnej (občas naopak strašně trapnej) a jediný co mě na něm bavilo byla Gal Gadot. Její kickass amazonka sice jako postava těží primárně klasickejch fórků v podobě kontrastu necivilizované holky a reality Londýna 20. století, ale i bojové scény si dává slušně. Digitální bordel finále byl ale už utrpení, tam bylo nejvíc znát jak se natahuje stopáž, iritovaly mě neustálý patetický kecy a naopak bavily bojový scény z WW1.

Mohlo se to klidně jmenovat Prometheus 2, každopádně vzhledem k vysvětlení zrodu ikonického monstra (včetně roztomilých dřívějších fází) je logický že snímek má mnohem blíž k ryze vetřelčí sérii, než k Prometheovi. Tentokrát se podstatně míň filozofuje a víc střílí, což je vítaná změna. Jsem sice asi jeden z mála, komu ukecanej prequel zásadně nevadil, ale tentokrát má děj znatelně větší spád. Že je posádka banda nevýraznejch blbců mi zásadně nevadí, stejně je jejich úloha ve filmu předem daná - nechat se zmasakrovat, víc není třeba. Scott se tentokrát nebojí potoků krve, dechberoucích scenérií i trošku hlubšího vhledu do vetřelčí mytologie, což ve výsledku skvěle doplňuje jatka z druhé půlky filmu. Rozhodně mě to bavilo víc jak Fincherovo trojka a následné nudné Vzkříšení. každopádně největší bžunda je jak v předaleký budoucnosti nosí za ramenem GoPro :)

PR oddělení by se mělo houpat. Po několika trailerech jsem měl Artuše akorát plný zuby a a automaticky jsem ho zaškatulkoval jako další blockbuster plnej digitálního bordelu parazitujícího na slavný legendě. Jasně, monster a je tam mraky (ale fungujou), ale Ritchie z Artuše udělal temnou, chytře (až klipově) sestříhanou řežbu, která samozřejmě dělá rytíře i z asiatů a černochů, ale ve výsledku primárně skvěle baví. Překvapivě je i vtipná, nebere se vážně, nechybí samozřejmě efektivní zpomalovačky, skvěle využitej soundtrack a podobný nutný fíčury. Takže pastva pro oči a rozhodně nejlepší fantasy od Návratu krále!

Tam kde se dvojka Avengers snaží bejt vtipná je tak maximálně trapná. K tomu si přidejte příšernej střih, díky kterýmu máte z většiny fightů jen šmouhy a záblesky, nudný nový postavy a úroveň humoru jak z Kameňáku a jasně z toho vychází, že Avengers: Age of Ultron se prostě nezadařil. Jednička je Xkrát lepší, i když je stejně stupidní

Zachraňte vojína Ryana v koňské podobě. Více nudy na začátku, více emocí v závěru. První půlka ukazuje, že Spielberg tápe a neví jak látku uchopit, aby se v druhé polovině přesunul na bojiště a dokázal, že jsou to především válečné konflikty, které točí s precizností. Včetně vystihnutí toho, že válka je naprosto zbytečná. Což v případě filmu nehrozí. Avšak v režisérově filmografi najdeme poctivější kousky.

Patriotismus smrděl na celej sál, hrdost a hrdinství amerických vojáků bylo větší než Sparťanů během bitvy o Thermopyly a především v částech, kde se nebojovalo, to byla strašná sračka :-)

Serj, za zády s auklandským filharmonickým orchestrem, představuje téměř celou desku Elect The Dead, přidává i písně, které byly na ETD jako bonusové ( skladba Blue je produktem SOAD, hráli ji již v roce 97) a navrch přihazuje dvě skladby nové –Gate 21 a The Charade (u té mi mohou znalci oponovat, že není úplně nová). ETD byla nadprůměrná deska. Čerpala z tvorby SOAD a působila, že Tankian nedokáže překročit svůj stín. Samozřejmě že obsahovala hity (Lie Lie Lie, Honking Anthelope či Empty Walls), silné a působivé skladby (Saving Us, Baby), ale stejně tak i skladby nudné a fádní (Feed Us, Beethoven´s Cunt či Elect The Dead). Změnu přináší právě Elect The Dead Symphony. Z těch šedivých a nudných myšek, které se krčí v koutě, dělá skladby, ze kterých vás bude mrazit v zádech. To potvrzuje již úvodní Feed Us. Serjův zpěv, klavír a kytara. Minuta očekávání. A pak mu během refrénu exploduje orchestr za zády. Pokud vás deska v tento moment nechytne, tak nepokračujte. Nebude vás bavit. V těchto přechodech je síla a kouzlo záznamu. Chvílemi působí pozadí Serjova zpěvu jako monumentální soundtrack k hollywoodskému trháku (Money, Sky Is Over, Saving Us atd…). Jedním z vrcholů desky je bezpochyby nová skladba, jež nese název Gate 21. Tentokrát zapomeňte na orchestr. Jen Serj a klavír. Stačí zavřít oči a nechat se unášet. Pokud je toto skladba z nové desky a zbytek se ponese ve stejném duchu, tak se máme na co těšit. Elect The Dead Symphony je krok, který měl udělat Serj již v roce 2007. Natočit album, které by bylo založeno na jeho úžasném hlasu a doprovod by mu dělaly akustické nástroje a orchestr. Naštěstí Elect The Dead Symphony nerecykluje, ale inovuje. Hráči PC her by ho nazvali datadiskem. Nebýt to záznam, ale plnohodnotné album, tak s plným počtem neváhám. Možná bude lepší si ho schovat. Na druhou desku, která přijde tento rok. Ta se prý neponese v duchu ETD, ale bude jazzově-orchestrální. Když se rozhodl kráčet bez SOAD za zády, tak snad touto cestou…

Béčkové léto otevírají Predátoři a A - team. Druhý zmíněný za Predátory jasně pokulhává. Nimrod Antal se s tím zbytečně nenimrá - stručné představení charakterů a pak už to jede jako mlýnek na maso. Brody je v hlavní roli více než skvělý a predátoři mají od prvního dílu nejlepší film, ve kterém účinkují. Konečně!