kinej

Star Terk 2 má své mouchy. Některé akční scény bych klidně vynechal, někde je ta alternativní realita alternativní snad až moc (Kirk se dvěma mimozemšťankami v posteli) . Ale považuji jej minimálně za stejně dobrý film, jako ten předchozí se všemi pro i proti. Vyčítat filmu povrchnost mi nepřijde úplně na místě. Za prvé je to pořád jenom block buster do kterého se tvůrci snažili napcat všechno možné, k tomu věnovat nějaký ten prostor každé z postav posádky (a že jich je) a vše pitom drží slušně pohromadě. A za druhé oni ani ty staré filmy nebyly kdovíjak oduševnělá díla, ne více než teď. No a Benedict Cumberbatch na kterého jsem se těšil asi nejvíc, tak ten nezklamal a předvedl se v nejlěpším možném světle.

Vezmu-li v potaz, že jsem již pár sérií D. Attenborougha viděl, přijde mi tato, tak nějak obyčejná. I přes několik fenomenálních pasáží (lov kosatek, sonda do termitiště) totiž tato série nevzbuzuje onen pocit mimořándosti. Série Planet Earth, Life, Great Natural Events a Africa jsou totiž díky neustálému zahlcování diváků jedinečnými úkazy doslova spektakulární. Starší Life on Earth si mě pro změnu získal úchvatným Atteboroughovým vyprávěním. Tato série, ale ve mně nic z toho nevzbuzuje. Jednotlivé příspěvky jako by byly zaměřeny hmyz, či mořské korýše a jiná menší zvířata, někdy natočená třeba v teráriu, která mě až tak moc nebereou. Nemastný neslaný dojem završuje odpudivá syntetizárová hudba, která je po orchestrálních doprovodech výše uvedených sérií krokem dolů.

Shodou okolností jsem si Konečnou pouštěl při stejné kocovině jako Smrtonosnou past 5. A soudě podle toho, že zatímco Willisův návrat spíše vzbuzoval lístost, kdežto ten Arnieho mě vysloveně těšil, je Konečná velice důstojným comebackem. A to i přes to, nebo právě proto, že nepůsobí nijak megalomansky, ale tak nějak skromně, lokálně, americky v tom dobrém smyslu slova. Arniemu postava šerifa sedne jak ulitá, nechává ho pohybovat se v těch hereckých polohách, které mu sedí a kde ho lidi chtějí vidět. Připitomnělost děje se do značné míry daří rozředit zajímavým hereckým obsazením a nadhledem. A akce samotné jsou zábavné, přepálené ale ne moc. A díky tomu všemu mě možnost vidět Arnieho zase střílet a hláškovat tak nějak příjemně dojímala. Ideální comeback.

Tak tohle je opravdu nedůstojné pokračování legendární série. Začíná to už u bídného scénáře. Všechny pasti byly vždy prošpikované humorem. V pětce se všechny vitpně laděné hlášky točí jen kolem pokročilého věku a potřeby odpočinku Johna Mclanea, to už ale po všech těch comebacích hrdinů ze staré školy (Indy, Rocky, Expandables, Red) není vtipné. Alespoň ne zde. Naopak nadhled filmu zoufale chybí v akčních scénách, které jsou prostě špatné. Když pominu jejich zoufalý střih, či tuctovost, jejich největším problémem je neustálý „overkill“ dojem“ , který ale tak jako u čtyřky není nijak odlehčen, aby se tomu mohl divák alespoň pousmát. I přes snahu o bomastičnost jsem se nemohl zbavit stejného dojmu který mám tak nějak ze všech filmů natočených ve východní Evropě (včetně ČR) a to že produkce povětšinou působí tak nějak studiově, béčkově. Ale zcela nejhorší na filmu je to co je na něm nejameričtjěší, tedy neustálá snaha dojímat diváka patetickými eskapádami rodiny McLaneů, jev jež nenechal mé žaludeční štávy v klidu po celou stopáž a hlavně v závěru je řádně probublal.

Luc Besson kdysi točíval úžasné filmy. Poslední bitva mezi ně sice nepatří, i tak je to film povedený, na celovečerní debut velmi precizně zvládnutý a hlavně plný neotřelých nápadů. Sice se jedná o sci-fi z postkatastrofického světa, námět a příběh jsou tak nějak úplně jinde, že film patří spíš někam do klubové sféry. Dost se mi líbila část ve filmu, kdy spolu žijí ti dva chlapíci (vlastně ani nelze říct kdo) a jak spolu tráví a zabíjí čas. Tady se Besson vyřádil. Velká část stopáže se odehrává v jediné zbořené budově, ale díky solidní kadenci zajímavých nápadů mi to nikdy ani nepřišlo a za režisérův největší úspěch považuji dokonalou kamufláž omezeného rozpočtu. Na druhou stranu, některé pasáže, hlavně závěr, mi přišly už tak nějak moc mimo realitu. Kéž by ještě dnes ale Besson alespoň takovéhle filmy, bylo by to fajn.

Poprvé se režie ujal samotný představitel Zatoichiho Shintaro Katsu a sérii tak jednoznačně obohatil. Na to, že se jedná o jeho debut, nese film znaky autorské osobitosti a musím říci, že se mi jeho styl dost zamlouvá. Zejména konverzační pasáže jsou zajímavější, tak nějak autentičtější (skoro jak od Bermana chce se říct) a vynikne tak beznaděj a zoufalství osudů jednotlivých postav. Příběh patří k těm nejlepším, které se v sérii objevily a jediná výhrada je ta, že díky dříve chválenému režijnímu stylu strádají akční scény a choreografie, které jsou jím dost utlumeny.

Útěk mě sice neoslovil, coby autorsky působivé dílo svého tůvrce, z něhož by jeho osobitý styl a ego tryskalo z každého záběru, jako je tomu u jiných jeho filmů. To mi ale vůbec nezabránilo užít si tento snímek coby, byť obyčejnou, ale prostě tak nějak po všech stránkách dobrou a nenáročnou akční kriminálku ze staré školy. Steve McQueen je prostě machr a díky jeho charismatickému vystupování zde, je patrné, že se stal legendou oprávněně. Dobře herecky a uvěřitelně funguje i chemie mezi jím a jeho hereckou parnterkou a skvělé jsou i scény s počínáním hlavního záporáka. Něco takového si představuju pod pojmem „kultovní klasika“.

Byť je to těžce představitelné, tento dokumentární cyklus jde dokonalostí toho co ukazuje snad ještě dál než série Planet Earth a Life. Od té doby technologie pokročily a v jednotlivých scénách je to vidět. Když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomuhle má smysl mít Full HD televizi. Nenapadá mě co víc napsat, než patetické: „děkuji BBC Earth".

Režisérovi Ang Lee se musí nechat, že se nebojí pustit snad do žádného libovolně komplikovaného žánru a co víc, ono to většinou dopadá dobře. Co se libovolné víry týče, zcela mě míjí a to i v případě takovéhoto pokusu o jakýsi mišuňg všeho možného. Příběhu se nedá upřít neotřelost a na druhou stranu je také poměrně nevstřícný co se vysvětlování týče. Bez mučení se přiznám, že jsem pointu nepochopil (jestli vůbec nějaká byla) a kdo ví jestli to nebyl záměr. I tak mě film ani chvíli nenudil a je to skutečně mimořádným vizuálním zážitkem, na který se možná ještě někdy podívám. Ang Lee si rozhodně zaslouží respekt, za to že se nebojí volit komplikované cesty.

Další obzvlášť vydařený film o Zatoichim. Byť se téměř celá akce odehraje až na konci, stojí to za to a to především díky příběhu, který se tentoktáte opět nese v potemnělejším a beznadějněším duchu. Zatoichi se i přes svou snahu o konání dobra zavrhován i dobrými lidmi, vězněn a mučen. Nakonec ale povstane a se zlem se vypořádá téměř démonickým způsobem. Skvělé. K dobru filmu jde také excelentní Shintaro Katsu a zajímavý netradiční soundtrack.