HoneyBunny

Pro mě je tenhle dvoufilm ztělesněním Jana Wericha - vtipný, lidský, moudrý. Vzpomínám si, jak jsem napoprvé byla unešená vynikajícím scénářem, kdy jsem netušila, kam se bude film dál odvíjet. Narozdíl od jiných šest dekád starých filmů je tenhle stále zajímavý a ani na chvíli nenudí. Natočit takhle nadčasový film, to je umění a já tvůrčímu týmu v duchu tleskám. Film má mimochodem nádherné lokace, kostýmy, herecké výkony a dialogy. A kromě náborářské "ten dělá to a ten zas tohle" a závěrečné pečeníčko chleba, což jsou scény, které mě neurážejí, snad ani jedna narážka na socialistický lid. Zkrátka léty prověřená klasika.

Rozhodně výborný film, ale jako komedie místy značně nevtipný.

Rozhodně vtipnější než Tři muži a nemluvně. Satinský si zasloužil českýho lva, kdyby ho tehdy udělovali.

Jeden z vůbec nejlepších francouzských filmů šedesátých let. Kde jsou ty časy. Dneska už u žabožroutů točí jenom rádobyhollywoodský slátaniny jako Bratrstvo vlků.

Velmi příjemný film se skvělou řežií a kamerou. Trochu zklamává Gary Oldman, jeho Dracula není vůbec děsivý a to by měl být (možná, že mám Oldmana tak ráda, že už mě ani děsit nemůže). A v co nechutného se to proboha mění?! Hnus. S Winonou Ryder mu to ovšem funguje nadmíru dobře a pro tuhle "herečku" je to jedna z nejlepších rolí. Keanu Reeves mě mile překvapil, z matrixovského cool chlápka se vylíhnul takový truhlík. Zato Hopkins je na pět hvězdiček. Tak silné herecké obsazení se vidí málokdy. Na tohohle Draculu se klidně podívám i pošesté (pokud jsem dobře počítala).

Emotivní hudba (jedna z mých nej od Zimmera), neokoukaný a zlověstný Phoenix, Scottova suverénní režie a Russell Crowe, ze kterého charisma stříká společně s gladiátorským potem. Cinema v době premiéry dala Gladiátorovi hodnocení jen 60 % a už tehdy jsem si ťukala na čelo. Tenhle film byl předurčený stát se televizní trvalkou. A přitom tu nemáte nic originálního, mstitel, kterému vyvraždili rodinu, zhrzený syn, sandálová poetika i znovu se rozhořivší uhlíky staré lásky tu s námi jsou už desítky let. Ridley je jeden z mála, kteří díky svému talentu dokáží z průměru udělat klasiku. Nepopiratelně tu máme tu magickou ingredienci, díky které některé filmy milujeme. Já osobně na konci vždycky brečím jako želva.