TedGeorge

Žijete si také svou fantazii, že se vedle vás nastěhuje mladá, atraktivní a submisivní pianistka s drdolem? Ne? Zapomeňte prosím, že sem to napsal. Merci beacoup za tenhle film. Jednoduchá premisa o sousedech, kteří se slyší přes mizerně postavené zdi a jsou to asociálové, úplně v pohodě stačí na svižnou devadesátiminutovou romantickou komedii.

Režisér debutant Josh Lawson nám servíruje více či méně vtipný náhled do partnerských vztahů. Zezačátku to opravdu působí jako komedie, ale už po necelé půlhodině vám začne být jasné, že rejža umí zahrát i na dramatickou notu. Nejlepší je samozřejmě ta část s překladatelkou. Hluchoněmý panic využije služeb převelice sympatické slečny spojovatelky a nechá se spojit s prostitutkou přes telefon. Chudák operátorka musí překládat, jaké prasárny klukovy paní na telefonu sděluje, a vy se budete neskutečně bavit. Alespoň chvíli. Pak vám ukápne slza, jak vás to dojme.

Očistná cesta za bráchou, Postačí i malé činy a Davidu Lynchovi asi na konci devadesátek začalo vadit, že točí filmy, které nikdo nechápe.

Nechápu, že tahle pohodová francouzská komedie v naší kotlině tak neskutečně prošuměla. Před sebou totiž máte klasický případ pohodového filmu o ničem a zároveň o všem. Jasně, na tomhle místě vás nečeká žádné překvapení. Jean Reno bude necelé dvě hodiny roztávat a nakonec vám ukápne slza. Jenomže se u toho bude pít víno, zpívat, jezdit na motorkách, balit atraktivní zmrzlinářky a filozofovat o životě. Samotná francouzská oblast vám během toho všeho stihne učarovat takovým stylem, že se přestanete divit Kotkovi, Prachařovi a spol. Ti se (jistě nejenom na základě tohoto filmu) rozhodli odjet na prázdniny do Provence, natočit u toho film a pořádně si to tam užít. Škoda, že za ten film pak vybírali peníze v kinech.

Italské námluvy nepatří k základním stavebním kamenům žánru, ale s neuvěřitelnou lehkostí servíruji povedenou romantiku, kterou by byla škoda nevidět. Norman Jewison uměl.

Během celé stopáže vlastně o moc nejde. Jenom se tak klábosí, pije, kouří, chodí a pozoruje okolní svět. Absence velkých témat ale rozhodně nevadí. Právě naopak. Co se na začátku jeví jako bible všech správných nihilistů, to se na konci změní na dojemný příběh, který vám vlije novou krev do žil a jasně ukáže, že přátelé jsou to nejdůležitější.

To, co Fiennes předvedl v Grandhotelu Budapešť Ralph Fiennes, je paráda s velkým P a jeho concierge boss, jehož by Bohumil Hrabal označil za největšího pábitele, prostě nemá chybu. Ať už uspokojuje bohaté paničky ubytované v „jeho“ hotelu, nadává šéfovi za najmutí pikolíka bez konzultace nebo dělá kázaní personálu při večeři, budete na něm viset pohledem od začátku do konce. Není to nejlepší Wes Anderson, ale ten film znám nazpaměť.

Neskutečná nádhera. Každých pár minut jsem měl čelist až na zemi a měl chuť obrázek vytípnout a nastavit si ho jako pozadí na ploše. Plnou palbu dávám navzdory ničím objevnému příběhu, kterej však šlape celejch 100 minut.

Také tak máte rádi Sandlera v umírněných hereckých polohách, ve kterých nikomu neprdí do ksichtu a po boku mu nestojí démonický Rob Schneider? Brooks nejde až úplně na dřeň a rozhodně se nedočkáme podobně silného náhledu do pozdějších let manželských, jako třeba předvedl Linklater před pár lety v jeho Před půlnocí. Místo toho se díváme na nepodbízivou civilní komedii s trochou dramatu, která si mě zaháčkovala po celou 126 minutovou stopáž, a při závěrečném posezení jsem byl nefalšovaně dojatý.

Odhodlaná šestnáctiletá slečna z Austrálie se před čtrnácti lety rozhodla obeplout zeměkouli a zbytek je historie. Inspirativní biografická novinka na Netflixu se schválně vyhýbá kontroverzím a servíruje všechna myslitelná klišé. Natočena je však natolik svižně a suverénně, že jí nějaké to zjednodušení milerádi prominete a necháte se spolu s Jessicou unášet po tichomořských a atlantických vlnách vstříc domovskému přístavu.