Avalon820

Kdo by neznal Hercula Poirota, populární to belgický ekvivalent Sherlocka Holmese. Královna detektivek Agatha Christie vtiskla každé postavě, kterou vytvořila, něco tak charakteristického, tak osobitého (a nejen kladné vlastnosti), díky čemuž si je miliony diváků a čtenářů zkrátka zamilovali a já patřím mezi ně. Detektiv Poirot je můj nejoblíbenější, a to nejen díky své povaze, ale také díky Davidu Suchetovi, který jej dokázal tak verně a dokonale převést na televizní obrazovky. Všechna čest panu Ustinovi a Finneymu, ale proti tomuto Poirotovi nemají nejmenší šanci.

Příběh filmu není tím faktorem, kvůli kterému bychom se na něj měli podívat - netvrdím, že je špatný či předvídatelný, nicméně nepřekvapí a v dnešní době jde o lepší standart. Oč tu kráčí je naprosto dokonalý střih, skvělá vypoentovanost každé situace a síla každého momentu - to je důvod, proč si tento snímek pustit. Osudy lidí se vás dotknou a stejně tak situace, do kterých se dostanou. A nejzvláštnější je na tom to, jak snadno se tytéž problémy mohou dostat k nám.

Americké romantické komedie mě upřímně začínají nudit - Vtipný příběh, že se u něj musíte lechtat, napínavý děj, nad kterým budete ještě tři dny přemýšlet a supersladký happy end, který vás na sto procent chytne za srdce... Takovéto perly zaplňují nedělní obrazovky každý týden, ale zájem o ně zjevně neustává, protože se točí další a další. Po tom všem je příjemné vidět, že pár tvůrců je schopno vzít žánr, kterému zjevně došla šťáva, ubrat trochu té "chacha - chichi - chocho" vtipnosti a přidat poetičnost a styl. Není to jednoduché, ale když se to povede, vypadá to náramně dobře. 500 dní se Summer je toho názornou ukázkou.

Uwe Boll se vrací s další adaptací počítačové hry. Nutno přiznat, že je jednou z jeho zdařilejších, což je zároveň i negativem, neboť i přesto jde o špatný film. Bohužel, je to tak, Bloodrayne jsem věřil, je jednou z mých oblíbených her, námět je velmi zajímavý a hlavní hrdinka (zejména pak její sporý obleček) stojí za pohled. Ale všechno je špatně. Příběh zcela zbytečně překopaný, s herním má jen málo společného, dialogy hloupé, přehloupé a Kristanna Loken v roli Rayne se hýbe jako poleno. Velice slabé dvě hvězdičky jsem udělil za nostalgii (hra ve mně zkrátka zanechala hodně) a za obsazení. Jména jsou to slavná a i v těch příšerných rolích se na ně dobře dívá. A závěrečný souboj byl i přes velice slabé triky velmi zábavný. // Po čase stahuji jednu hvězdu, protože to ve mě prakticky nic nezanechalo a to, co ano, mě zpětně spíše vytáčí.

Zvláštní sci-fi, které ocení spíše víkendoví diváci tohoto žánru, než-li zatvrzelí fanoušci. Tak či onak, jedno Aeon Flux upřít nelze – má spád, nápad a dobře vypadající hlavní hrdinku – minimálně pro mužskou část publika nepochybně pádné argumenty. Akční pasáže jsou napínavé a není jich málo a totéž platí pro zvraty příběhu (které jsou možná poněkud předvídatelné, ale rozhodně neurazí). Různé nápadité detaily také potěší (za všechny například explozivní kuličky, které se kutálejí za pískotem) a co samotná Aeon Flux? To je taková Lara Croft budoucnosti. Pokud se vám tyto faktory zamlouvají, pak nemůžete s tímto filmem prohloupit.

Dopisy pro Julii je filmem, kde zůstal potenciál nevyužit. Námět je opravdu zajímavý, ale spíše než pro letní romantickou komedii by se hodil pro lehčí drama. Co se atmosféry týká - po celou dobu máte pocit jisté naivity, matička Itálie totiž nezvládne všechno, a ač její kouzlo na vás dýchá celým příběhem, je to celé takové slouďoučké, hloupoučké... Nevím, jak to lépe popsat :) Každopádně Amanda Seyfriend zvládla svou roli skvěle (doporučuji originální dabing - má velmi podmanivý hlas) a Vanessa Redgrave byla příjemným překvapením. Pokud se tento film objeví v neděli odpoledne v televizi, rozhodně si jej pusťte, neboť na obrazovkách půjde o jasný nadprůměr, který zpříjemní váš den, a pokud máte alespoň trochu romatickou duši, určitě se vám zalíbí.

Ne každého zaujme takto stavěný příběh - popravdě i já jsem šel na tento snímek do kina pouze náhodou a se mnou jej sledovalo asi tak sedm lidí. Chyba těch, co pouze pohlédli na plakát, přišli totiž o náramnou podívanou, v našich končinách nezvyklou a velmi, velmi sugestivně podanou. Špína, prach, krev, pot... vše v průběhu filmu vnímáte do nejmenšího detailu a na tom celý snímek stojí - snaží se diváka vtáhnout do děje tak, aby cítil, že je jeho součástí... A náramně se mu to daří.

Uwe Boll to vůbec nemá lehké. Pro své filmové adaptace her je nechvalně znám a předsudky se kolem něho vznáší jako mlha na skotských blatech - nemusí padnout ani jediná klapka a už všichni vědí, že to bude průšvih. Ale ruku na srdce - je on opravdu tak špatný, nebo diváci tak alergičtí? Toť dobrá otázka, ale za sebe mohu s klidným srdcem říct, že předsudky netrpím. Ano, uznávám, že když tolik kritiků řekne, že je to propadák, tak asi žádná pecka vskutku nebude, ale když jsou takto hodnoceny všechny jeho filmy, pak je nejspíš něco shnilého v klubu kinematografickém... Toť teorie. Praxe? Alone in the Dark je propadákem na celé čáře, předsudky, nepředsudky. Bohužel.

Jednoho dne řekla si Keira Knightley: "Natočím akční film. A budu v něm mít akční roli." Ještě téhož dne vzala nůžky, ostříhala se podle kastrolu a začala natáčet... Dobře, uznávám, toto je trošku přehnaná představa, každopádně ostříhanou akční Keiru v akčním filmu tady máme, a dokonce mohu říci, že jde o koukatelný film, takže jsem vlastně od pravdy nebyl tak daleko. Jde však jen o čistý průměr, který neurazí, ale ani nenadchne.

Tento snímek je názornou ukázkou, jak něco malého, nenápadného a zdánlivě prostého může mít poslání, které převyšuje leckteré x-miliónové projekty. Stačí k tomu dobrá předloha, citlivý způsob podání, více než skvělý herecký výkon hlavní protagonistky a režisér, který dokáže tísnivou atmosféru vygradovat až do překvapivého konce.