Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (354)

plakát

Michael (2011) 

Nesmírně silný film, který lze jen špatně popsat slovy. Tak krutý snímek plný palčivosti a neutuchajícího pocitu stísněnosti, jehož samotné téma se mi ze srdce příčí a hnusí, jsem už dlouho neviděl. Dlouho se mnou film takhle nepohnul. Udělit plné hodnocení proto zkrátka musím, neboť se jedná o ve všech směrech profesionální, neřku-li přímo mistrovský počin. Takřka bez hudby, s minimem dialogů a neúprosně chladným odstupem dokázali tvůrci stvořit něco, z čeho běhá mráz po zádech prakticky od první minuty. Kolikrát jsem při sledování tajil dech nelze ani spočítat. Psychický teror byl až doposud jen stěží kde takto autenticky znázorněn a dlouhou dobu zase nebude. Smekám. A velké díky patří Hild, která mi tento skvělý film doporučila - bez ní bych totiž přišel o další velkolepý zážitek :)

plakát

Intimní past (2011) 

Největším problémem The Resident je rozhodně scénář, který je skoro až neuvěřitelně slabý a omletý a kvůli němu jde vlastně ke dnu i všechno ostatní. Stopáž (i navzdory své krátké délce) je dosti násilným způsobem natahována, herci nemají v podstatě co hrát (navíc mě velmi zaráží přítomnost Hilary Swank), dialogy jsou podivné a i když by se našlo pár kladných stránek (kamera, hudba, záverečná akční scéna) pod návalem zmíněného už nemohou zachránit zhola nic. A prazvláštní český dabing výslednému dojmu pak už jen nasadil korunu.

plakát

Sněhurka (2012) 

Už samotný trailer naznačoval, že Sněhurka (mimochodem - skvělý překlad, nikdo z nás by určitě nepochopil, o čem film s názvem "Zrcadlo, zrcadlo" asi tak bude) nedopadne příliš slavně... A vlastně se i celkem trefil. O to smutnější je poznatek, že Julia Roberts, která byla v traileru tím nejnevtipnějším prvkem, se ve filmu samotném stala tahounem a tím nejvtipnějším, čím snímek disponuje. I tak bych se ale musel pořádně lechtat, abych docílil něčeho víc, než jen občasného pousmání. Ne, toto skutečně nebyl můj šálek kávy - byla to nehorázná nuda, všudypřítomný kýč byl naprosto bezpředmětný a hlavní postavy (vyjma zmíněné Julie Roberts) byly zcela nevýrazné. Věřím, že na televiznách obrazovkách v neděli odpoledne bude Sněhurka trhat peoplemetry, ale jít na ni do kina? To opravdu ne.

plakát

J. Edgar (2011) 

Kouzlo tohoto filmu spočívá paradoxně v jeho neobjektivnosti - vypravěč může leccos upravit, jen zlehka naťuknout, nebo vynechat úplně. Tak či onak nesmí těchto možností zneužívat, neboť od určité chvíle začne takovýto přístup divák vnímat jako manipulaci a sympatie začnou rapidně klesat. A to je, myslím, hlavní problém J. Edgara - pohybuje se na hranici a co je pro jednoho subjektivním podáním, to může být pro druhého samoúčelným kalkulem. Naprosto pak chápu všechny ty rozčarované komentáře plačící nad nevyužitým potenciálem. Pokud ovšem máte nějaké povědomí o daném tématu, nevadí vám více časových linií, netoužíte po skandálech a jste ochotni přijmout pohled, který není až tak zcela nad věcí, pak je pro vás J. Edgar jako stvořený.

plakát

Tři mušketýři (2011) 

Hloupé to skutečně bylo, ale jedním dechem musím podotknout, že celkem mile a hlavně, že to tak také mělo být - nelze se tvářit vážně a udělat z mušketýrů piráty z Karibiku a z Milady de Winter Bonda. To už by potom nebylo hloupé, ale idiotské. Anderson věděl přesně, co dělá, věděl přesně, co vykrádá, ale už nepočítal s tím, jak dovedou být diváci žlučovití. Takže za ně, za povedené akční pasáže, za Millu, za Waltze, který nemá žádný prostor, a za to, že jsem původní Tři mušketýry stejně nikdy neměl rád, tomu čtyři hvězdičky udělím, ač bych to za normálních okolností neudělal. A berte to třeba jako kompenzaci.

plakát

Barbar Conan (2011) 

Uf, tak toto byl skutečně očistec. Samozřejmě, na Nispela šlo o naprosto standardní produkt, v praxi je ovšem Barbar Conan hodně, ale opravdu hodně velkým průšvihem. Už dlouho se mi nestalo, že bych tlačil hodiny očima tak, jako při této perle. Bylo to skutečně hodně špatné - šíleným střihem počínaje, přes uširvoucí dialogy, nekoukatelné efekty a panoptický casting, až po děsivé "herecké výkony" (či jak to nazvat). Vážně si nedovedu představit cílovou skupinu diváků, jimž by měl být tento snímek určen. A tohle že mělo rozpočet 70 miliónů dolarů? No... tak to už je vskutku silná káva.

plakát

Underworld: Probuzení (2012) 

Objektivně vzato si tento film čtyři hvězdičky nezaslouží ani omylem, já mám však na srdci hned několik "ale." Určitě návrat Kate Beckinsale zvedá film o úroveň výš, dále skvělé efekty, naprosto úžasné akční scény a především - tvůrci si konečně uvědomili, že Underworld by se neměl brát tak vážně. V rámci série je takovýto přístup rozhodně krokem dopředu. Obvykle sofistikovaně se tvářící příběh je zjednodušen a přichází akce, akce a zase akce (které je ve výsledných 89 minutách až překvapivě hodně). A o to přece jde! Byla to jízda a zatraceně dobrá, nedala mi ani chvíli na vydechnutí. A tak to má být. Nebo snad čekáte od akčního fantasy/hororu něco víc?

plakát

Underworld: Vzpoura Lycanů (2009) 

Třetí Underworld rozhodně žádný průšvih není. Je to sice blbina, ze které by Brian Stoker nejspíš lezl po zdi, ale co jiného od daného tématu asi tak očekávat, že? Když Kate Beckinsale řekla ne, muselo to mít (logicky) nějaký význam a dopad. I mě byly určité věci proti srsti, šíleným střihem počínaje a pochybným osvětlením konče. Nicméně i tento prequel něco sáze dal - doposud to bylo samé "Viktor sem, Sonja tam," ale nic konkrétního. Díky vzpouře Lycanů teď konečně známe skutečnou minulost postav a pohnutky v událostech následujících nám jsou o něco jasnější. K tomu navrch drákulovský Bill Nighy a ne nepohledná Rhona Mitra... Nezbývá, než se ptát, kde že je ta proklamovaná katastrofa v sérii? Já ji totiž v tomto počinu jaksi nevidím.

plakát

Plynové lampy (1944) 

Ingrid Bergman je klasa a já na Plynových lampách jednoduše nenacházím jediné chybky. Strhující příběh se skvělým rozuzlením mě nenechal ani na chvilku vydechnout a ta stylovost z tohoto počinu dolsova dýchá - rok vzniku dělá evidentně svoje. Dvě hodiny tak nakonec utekly jako voda. Mráz běžící po zádech je mi zaručen vždy, když si na Plynové lampy jen vzpomenu. Výsledek? Tento naprosto nepochopitelně opomíjený klenot doporučuji každému - ten se zkrátka nemůže nelíbit :) (A kdo poznal bez čtení titulků Jessicu Fletcherovou, nechť si napíše plus.)

plakát

Taxidermia (2006) odpad!

NE! Netvrďte mi, že za touto, s prominutím, samoúčelnou prasárnou vážně někdo vidí něco víc - to se mi jednoduše nechce věřit! Všechno puritánství ale stranou - když už tedy přistoupím na hru tvůrců, nezbývá mi, než se ptát, co tím chtěl vlastně básník říci? Že se dokážeme smát takovéto přehlídce rádoby-šokujících nesoudností, která by ráda zbořila všechna filmová (ale i reálná) pseudo-tabu? Nebo že si každý dokáže vytáhnout to dobré i ze sebevětšího příběhového vakua, kterým tento "film" nepochybně disponuje, jen proto, že to tak udělalo pár samozvaných kritiků? Já si to vysvětluji pouze takto - šeredně si z nás vystřelili. A když tak koukám na těch nepochopitelných 74%... Nezbývá, než konstatovat, že úšpěšně. A rada na závěr? Máte-li nutkavou potřebu se vyzrvracet a nejde to, pusťte si Taxidermii. Nechce se vám ani tak? Pak je něco zatraceně špatně.