Desdemone

Očekávala jsem příběh, který mě dojme, doplněný o dobrou výpravu a hudbu, a to jsem taky dostala. Ale pořád mi nejde do hlavy, že si ta Christina radši nevybrala fantoma, když tak milovala umění. Jasně, byl to tak trochu magor - ale třeba by nebyl takovej magor, kdyby mu dala.

Jestli si H. B. Carter takhle představuje šílenství, tak má Burton štěstí- ta ženská se z něj totiž jednou taky zblázní, no a jestli z ní bude jen takováhle vřískající, poskakující káča, který stačí jedna rána a je klid, tak to není tak hrozný.

V tomhle filmu, se podařilo nastínit moc dobré charaktery pro dané téma - slušně vychovaný mladík, který možná nemá v hlavě úplně nasráno, ale pro lásku by udělal vše, rádoby famme fatale, která se topí v depresi, že její rodiče na ní serou a bratrem - dealerem a v podstatě i otcem - zoufalcem týraný feťák, všichni v nejlepších letech. Zároveň je tu vykreslená skvělá atmosféra - léto, sex, drogy, mejdany, to vše spíše s nádechem zhýralosti a znuděnosti (druhou variantou by byla kalifornská pláž plná svalovců a blondýnek v bikinách). Mohl z toho být skvělý film, který by těžce dolehl na každého, kdo si občas sám připadá, že je vlastně nikomu nic nepřinášející zbytečnou parodií na člověka a kdyby umřel, nikdo by po něm nevzdechnul. Ale to by si to musel přečíst nějaký opravdový scénárista. Nevím, jestli to mělo šokovat, reflektovat nebo snad obojí, každopádně to postrádá jakýkoliv příběh, zápletku, vyústění, napětí. Posledních deset minut, které původně asi měly diváka nadzvednout ze židle svým rychlým spádem a překvapivým "zvratem", mi bylo NAPROSTO ukradených, dokonce jsem v sobě nenašla ani chuť se rozzlobit, že hodina a půl materiálu vyzněla totálně, ale totálně na prázdno.

Po prvních pěti dílech jsem nevěřila, že si někdo dovolil vypustit takovou zbytečnou a blbou věc. Po dalších pěti dílech jsem doufala, že to nakonec bude mít alespoň nějakou pointu, ale pak to spadlo zase dolů. Prozatím hodnotím takhle a obávám se, že názor nezměním. Je mi jedno, jestli v tom někdo vidí chudáčka terapeuta, jehož život se hroutí nebo spíš nervy drásající, "lidské" příběhy všedního dne. Já vidím mizerné herecké výkony, vysušeného Rodena, moc špatný scénář a rozpačitost, která teče z každé sekundy každého zhruba dvacetiminutového dílu.

Kdyby Ruth Bradley byla o trochu lepší a zkušenější herečkou, tak by její postava byla nádherně a mrazivě šílená, takhle je to ale jenom "tlustá píča, kterou bys zavřel". Kdyby se Simone North neustále nerozhodovala, jestli chce divákovi pomocí někdy velmi dobrých záběrů zajistit silný citový prožitek, jestli chce postihnout truchlící rodiče nebo jenom zhmotnit jeden případ šílenství, tak by to šlo, takhle to ale působí... No, jako tlustá píča.

Asi bych to nemohla napsat lépe, než uživatel Cival.

Vzorová ukázka toho, jak můžete zkazit CELÝ film, když vsadíte na špatný závěr/pointu. Pokud rádi dokoukáváte filmy s pocitem obrovského zklamání, asi se vám to bude líbit. Já to ráda nemám.

Kombinace instrumentální hudby a lži(?)osmdesátkového popíku, dokázat překvapit protřelého diváka po celých 20ti minutách, Carey Mulligan, skvělá kamera, kombinace dlouhých zasněných pohledů se syrovým rozdupáním obličeje, Rob Perlman a mnoho dalšího, přátelé, to je Drive.

Učebnicový příklad vizuálně a především hudebně geniálně zvládnutého snímku, který ale bohužel i přes všechny myšlenky a otázky, které vás bolestivě naplňují během jeho sledování, vyzní naprázdno.

Mylsím, že když jdete na film - knižní adaptaci a JEDINÉ vaše očekávání/měřítko je, aby to bylo "**** (doplňte), jako kniha", chápete to už předem, jako nějaký doplněk - pouze doplněk knihy. V tom případě si tu knížku radši znovu přečtěte a do kina nelezte.