coulismoulis

Film, ktery je uz tvoren se zamerem byt klasictejsi nez klasicky, indictejsi nez indicky, opulentnejsi nez…no vsak si rozumime... a vcelku mu to vychazi, nicim se veru nesetrilo. Ale co mi prijde nejzajimavejsi je posun, k jakemu doslo v charakterech postav a predevsim te hlavni - Devdas uz neni chudak zmitany osudem a povinnosti k rodine, ale naopak sebestredny asshole, ktery si za vetsinu problemu muze sam a vlastne se na ukor svych blizkych jen celou dobu lituje. Takhle se adaptuje klasika:)

Jeden z nejlepsich indickych filmu, ktere jsem kdy videla, o to prekvapivejsi je, ze neni vic znamy. Byť je zasazen do vicemene standardniho doboveho formatu, vynika necekanou sy/urovosti (nejen sceny ve vezeni jsou opravdu odporne) a ve chvili, kdy si myslite, ze uz se chyli k rozuzleni, prestoze moralne ne uplne ospravedlnitelnemu, podtrhne vam film zidli a pak uz jenom nevericne (v dobrem) zirate. Vijay je jedna z nejodpornejsich postav, jake jsem kdy nejen v indickem filmu videla a SRK ji zahral bravurne. Cely film ale patri Madhuri, to, co na platne predvadi, je strhujici, mistrovske a nutne videt. Neni to film pro slabe povahy, ale doporucuji vsema deseti.

Strhujici veledilo svetoveho formatu, pro me osobne dosud neprekonany film cislo 1 v celoindicke hitparade (a minimalne Top 10 v celosvetove). Mani Ratnam vyuzil nominalni romaticky ramec k tomu, aby ukazal jak hluboka a znicujici je posedlost Indie nejen kashmirskym regionem, ale prenesene jakymkoliv naznakem odporu k politice poslapavani lidskych prav, kterou centralni vlada prosazuje, a jake hruzy to plodi. Zaroven neospravedlnuje ani druhou stranu konfliktu, cimz ukazuje, jak hluboce zakously had do vlastniho ocasu je. Jasne poselstvi je navic zabaleno do prekrasneho a kompaktniho ramce, at uz se jedna o propracovany scenar, krasnou kameru, nadpozemskou hudbu nebo neskutecne koncentrovane herecke vykony (vsech zucastnenych, ale prece jen musim vyzdvihnout Manishu, neco takoveho se vidi opravdu malokdy). Musim tez ocenit odvahu a ironii, s jakou film venoval Indii k jejimu 50. vyroci nezavislosti - jen je smutne, ze ji tenhle tragicky hořký, ale nutny darek bohuzel neprobral.

Prvotridni pecka a imho jeden z nejlepsich SRKovych filmu vubec. Santosh Sivan reziruje i toci a oboje dodava filmu takovou zvlastni snovou auru. To jeste podtrhuje krasna hudba v podobnem duchu. Scenar, postavy ani herecke vykony v nejmensim nezaostavaji - SRK jede na dvojite plne obratky jako padouch i hrdina v jednom, ale musim vypichnout predevsim Kareenu, ktera snad nikdy nehrala lip a zajimavejsi postavu, a Ajitha coby zlotrileho Asokova bratra, ktery tu na sve pomery podava vyborny vykon. Pridejte velkolepou vypravu a mate velkofilm prvni A tridy. Takze je pro me vecnou zahadou, proc to byl takovy propadak…

Naprosta nutnost a klasika, krizenec romance(i) na stredni (vysoke?) a akcni ptakoviny, ktery funguje na 100%. Podari se SRKovi dojednat mir Sandokana s Pakistanem a dodelat si pri tom reparat z chemie? Dat dohromady vsechny Naseerovy rodiny a stat se kralovnou skolniho plesu? Nema toho pred sebou nas hrdina malo, jeste ze je to zdatny vojak a schopny agent!

Don uz nenosi motylka jako v sedmdesatkach, ted je to coolovy borec, co se ale asi trochu nudi a taky ma takovy sverazny smysl pro humor, kdyz vezmu v potaz celou zapletku. Ale at nespoileruju (byla by to docela skoda), tak jen reknu, ze se Farhan vytahl, tempo a napeti udrzi az do konce, stejne tak lehce ironicko-parodicky ton. Pripoctete SRKa v dvojroli drogoveho kingpina a poulicniho kejklire + zdarile adaptovane songy a mate winning number.

Vytecne orgie meta humoru a komentaru na klasicky i soucasny indicky filmovy prumysl a to az na takovem levelu, ze je potreba nekolik shlednuti na radny dekoding. Unikat nejen na Indii, ktery je zaroven natocen tak zabavne, ze se ani chvilku nenudite. It’s a bird, it’s a plane, it’s Mohabbatman!

Nezvykle civilni film o spolecenskych predsudcich, nerovnosti a ostrakizaci a zaroven strhujici sportovni drama o druzstvu podcenovanych hokejistek, co to natrou celemu britskemu imperiu i prilehlym koloniim (je pro Anglii trochu smutne, ze uz ani neni enemy number one, ale dobre jim tak). SRK necekane umirnenym zpusobem hraje trenera, ktery zuroci vlastni konec kariery ve vitezstvi sveho noveho tymu. Dulezitejsi misto tu ale maji povetsinou nezname herecky, presvedcive ztvarnujici schopne a vynalezave sportovkyne, ktere pres znacne klacky pod nohama (a nemyslim hokejky;) dokazou to, co se na zacatku nepovedlo jejich muzskym protejskum, byt meli SRKa za kapitana. Je to svym podanim hodne neindicky film, ale s plne indickym duchem (a tentokrat v tom dobrem smyslu:)

Nad ustredni myslenkou toho, kdo ma co v kom videt, je lepe se moc nezamýšlet, asi by to neskoncilo dobre. Ale jinak je to zcela necekane (kdyz uvazim, kdo ho toci) dobry pribeh o dvou lidech, kteri se nahodou ocitli spolu a museli ujit dlouhou cestu k tomu, aby nasli spolecnou rec a taky nejake ty city. Nekdy je navic k tomu potreba neco oholit (a pak zas prilepit), vyhrat lokalni tanecni soutez, znovuobjevit lasku k silnym motorkam a jistit se Bobby yaarem zezadu. Punjab Power, lighting up your life.

Jako by Karan nejak podvedome tusil, ze tohle je jedna z mala veci z jeho dilny, na ktere se da vcelku bez uzardeni a/nebo rozcileni podivat a tak sem napechoval, co se dalo. Ale i pres na prvni pohled ne zcela sourodou smesici temat drzi vsechno slusne pohromade a dava to tak prostor pro SRKovu vicemene one man show o nelehkem zivote pristehovalce, muslima a neurodiverzniho cloveka v soucasnych Spojenych statech. Kajol a zbytek castu mu k tomu minimalne zdatne sekunduji.