Cibulka_C

Vůbec se nedivím, proč má tato televizní inscenace na motivy knihy Budda Schulberga tak vysoké hodnocení. Jiřímu Adamci se totiž zase povedla a připomíná mi jeho dvoudílnou inscenaci Brakýři (1983). 🤩🔥 Sledovat Luďka Munzara v roli F. S. Fitzgeralda je vážně pohádka, protože na mě zapůsobil natolik, že kdykoli se zmíní jméno Fitzgerald, představím si Luďka Munzara... ehm 🙈 a k tomu ještě větu - „Zebou mě nohy, tady v tý jeskyni by omrzly nohy i jeptišce.“ Stejně tak zabodoval i mladý Oldřich Kaiser ve své roli Stearnse, kterého existenci jsem naprosto odignorovala a kdybych se na tento snímek nekoukla, asi bych se o něm nikdy nedozvěděla (o Stearnsovi). 👍🏻 Takže, další z mých oblíbených filmů. Je z něj cítit obrovská profesionalita, ať už ze stránky herecké nebo té za kamerou. Nejistota, alkohol, řev, vysvobození. Jeden z velmi zajímavých snímků, kde na mě samotné scény působily docela přesvědčivě. Ať už scéna v jedoucím vlaku, v němž byla samotná atmosféra simulovaná dost dobře mírně roztřesenou kamerou nebo jakýsi zapadlý pokoj, z něhož šla chladná atmosféra jen jste se na něj podívali. Takže doporučuju! 🙌🏻🤍

„Příběh o výpravě na nejvyšší horu světa, která je zároveň výpravou do hlubin divoké bouře.“ - Napsáno na plakátu samotného filmu, do kterého jsem se zamilovala. 🏔🤍 (ano, mám očividně crush na film) Do neprávem velmi zapomenutého filmu.... Na Everest se podle tohodle snímku leze zásadně bez rukavic! 🙌🏻 Je to jeden z mých nejoblíbenějších dobrodružných filmů. Natočit film o horolezecké výpravě na Mount Everest tak, aby to vypadalo autenticky, si žádá docela odvahu a zde se to povedlo, protože Oldřich Kaiser. Natáčelo se v základním táboře, opravdu se jelo do Himalájí. Hudba byla na prasknutí uší, ale nevadí, to opomeneme, protože Oldřich Kaiser. 🔥

Naprosto perfektní divadelní hra, která na prknech Národního divadla působí ještě perfektněji. 🤍 Asi jsem se zase zamilovala, protože kdykoliv někde běží, zůstanu u ní i přes to, že jsem měla tou dobou dělat úplně něco jiného. Perfektně zmáknutý příběh Carla Goldoniho s hlavním hrdinou Truffaldinem. Hrozně ráda bych se do roku 1994 vrátila a šla na tu premiéru, ve které bych měla možnost vidět i jiné alternace - například ✨Oldřicha Kaisera✨ namísto Alexeje Pyška nebo Davida Matáska namísto Viléma Udatného. Ale zážitek i ze záznamu je to úžasný. Skvělé a vtipné dialogy, úžasný a zajímavý spád, který člověka pohltí nebo minimálně zaujme a nečekaně ta neskutečná atmosféra 👉🏻  jak představením se skvělým Miroslavem Donutilem, tak i Národním divadlem. Inscenace je prostě povedená… vlastně byla, když už měla derniéru… a vůbec se nedivím, že byla tak oblíbená, ovšem hrát ji šestsetkrát by mi asi jeblo. 🙈

Další do sbírky divadelních představení s geniálním Oldřichem Kaiserem a záznamem. Kdo ho v divadle nikdy neviděl hrát, tady má mimořádnou možnost, která člověku učaruje. 🔥 A další do sbírky těch naprosto skvělých. Je to opravdu něco výjimečného. Oldřich Kaiser dokázal, že je skvělým hercem nejen komediálních rolí, do kterých jsme si ho zaškatulkovali, ale i těch dramatických, ačkoliv u Sebevraha to na první pohled moc dramaticky nevypadalo, byla to komedie, nedal tam ani trochu svého komika a přesto to bylo komedií. 🥰 Spousta politických narážek, až se divím, že s tím v roce 1988 opravdu vyšli ven. Opět spousta hudby a písniček, což samotné představení ještě víc oživilo a na Ypsilonce to naprosto miluju. Velmi mě bavila role Jaroslavy Kretschmerové a Vladimíra Kratiny, u kterých to byl taky herecký koncert. 🤍 V Ypsilonce se vždycky povede něco nemožného a já musím tuhle inscenaci rozhodně doporučit. Jedna z životních rolí Oldřicha Kaisera, která určitě stojí za to! 🙌🏻

Díky za tohle představení, protože je teda fakt něco. ✨ Absolutně nejvíc jsem se do něho zamilovala a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli u mě vede 🤍Sebevrah (1989)🤍 od Studia Ypsilon, nebo Hrdý Budžes s Bárou Hrzánovou. Bylo to hrozně vtipný, dvě hodiny byly jako jedna a naprosto obdivuju a furt mi nejde do hlavy, jak se Bára Hrzánová dokázala naučit tolik textu, protože víceméně mluvila na jevišti jenom ona a občas ji doplnili ostatní. 😳 Jednou na to potřebuju zajít naživo, protože to musí být reálně ještě lepší zážitek. Příběh je hrozně roztomilej a nejvíc mi stejně z celé inscenace utkvělo v paměti 👉🏻Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on.👈🏻 protože komu reálně ne... PROSTĚ VŠEM. Za mě rozhodně doporučuju každému česko-slovenskému občanovi, páč je to úžasný. 🙌🏻

Na tenhle film jsem se nečekaně podívala především z důvodu mého crushe na Davida Schwimmera, takže mi to vlastně nedovolilo konat jinak, ale komedií bych to teda rozhodně nenazvala, protože bro tam nebylo nic moc vtipného až na hlášku “I’m wearing the same FUCKING shirt!!!”. 😫 Idk, ale tohle byl vyloženě film s postavami z Přátel, které se chovaly jako postavy z Přátel – Ross, Gary and Richard’s son anebo bych tomu dala ještě název How Ross met Carol. 😭 Ale stejně je to můj fav film, nevím proč, možná díky těm až moc okatým Přátelským příbuznostem.

Lehoulince mi ukápla slza … 🥲 Po celý čas filmu panuje deprese, na konci pak ještě větší, idk, proč je ten film tak zapomenutý, když doslova vypráví o té nejvíc common situaci v životě.

Mých fav pět hvězdiček, k nimž přispělo velké překvapení na konci filmu a to v podobě písně Engel od mé oblíbené skupiny zatloukajícího kamene. Zde je barva ještě černější, všechno je tu strašně černé a ta sekera na té hlavě? 😃 Místy jsem byla lehoulince zmražená, místy bylo lehoulince přemrtveno, ale jinak za mě ideální film třeba k tomu, když je člověk večer sám doma, nebo neví, co si má pustit k obědu. 20 z 10. 🕺