Nameless2356

Grandiózní dílo nejen rozsahem. Přes všechno to utrpení se díváme obroučkami lidských brýlí. Právě lidský rozměr přesahuje všechno to zlo. No, pěkné, avšak Nietzsche by as zaplakal.

To jsme, soudruzi, skutečně nevěděli.

Hanzlíka s odhalenou hrudí v džísce fakt ne, pane Nováku! Hanzlík kovbojem je, co kozel zahradníkem.

Smíchejte vtělenou lidskost s moravskou svéráznou duší a dostanete jeden z nejzábavnějších a nejpozitivnějších filmů všech dob! Naprostý unikát, jenž by neměl minout žádnou generaci diváků.

Tak tento film mi, nevěda ani jak, tnul hluboko do duše. Asi nejdepresivnější podívaná vůbec. Takhle, pánové vznešení, chutná Konec. Konec naděje, víry, smyslu, civilizace, světa, sebe sama. Turínský kůň má vlastně velmi blízko ke čtení Nietzscheho. Dívá se na to nelehce, přičemž vás bolí u srdce. Někde hluboko cítíte, že to, co sledujete, je až děsivě pravdivé. Všichni se trápíme a trpíme a hledáme a věříme a nevěříme. Většina z nás je, jako postavy, slabá a svému utrpení se nevzepře. Jen čekáme a doufáme v nějaké přechodné, veselejší období, jež většinou nepřijde, a poté zkrátka zemřeme (a jen pár těch nám nejbližších srdcí se zachvěje ve větru... a konec). Nietzsche se též nečte lehce a z jeho textů též bolí duše, neb nepřímo v nich ukazuje přímo do vašeho srdce a pokládá nepříjemné otázky, na něž se stěží vůbec hledá nějaká odpověď. "V sobě jsem nihilismus prožil až do dna a konce samého." - Friedrich Wilhelm Nietzsche

Co jen dodati? Není tolika filmů, v jejichž očích bych utonul jako v řece blýskavých krystalů. Naprosto fenomenální atmosféra (především z hlediska pochmurné nálady) s podle mne jedním z neúchvatnějších vizuálů vůbec. Neuvěřitelně se mi líbí i jakýsi až mystický nádech a téměř duchovní spojení hl. hrdiny a záporáka. Totiž jako z Božské komedie: mladý poutník (Mills) se v doprovodu svého moudrého mentora Vergilia (Sommerset) brodí hlubinami moderního pekla - americké metropole na sklonku 20. století. Svým vlastním proviněním (hněvem) ztratí bytost mu nejbližší - svou milou Beatrice (Tracy). Zatajeny nám však jsou pozdější osudy postav (zda se poutník dostane do Ráje, kde se se svou milou opět shledá). Tento film budiž příkladem syntézy dvou geniálních autorů, již si, ač navzájem neznalí svých děl, rozumějí napříč staletími - k jednomu z největších a nejpodnětnějších dramat světové literatury přidal na samém konci "století pokroku a hříchu" filmový režisér Fincher ještě dramatičtější element - ještě nenarozené dítě a s ním spojenou vraždu - snad nejobávanější to čin. Tím bylo docíleno tragédie antických, ba nadčasových rozměrů.