902 10

neuveritelny film s dokonalou hudbou, uzasnou kamerou, snovou atmosferou a dirkem bogardem v jednom z nejvetsich vykonu filmove historie. klasika.

1984, LA, produkce - na pracovni schuzce ohledne planovani novych filmovych projektu si producenti pro inspiraci trochu prihnuli/pripudrili/priinhalovali a pri pohledu z terasy na hvezdnou oblohu se shodli, ze ani jeden z nich vlastne vubec nepochopil vesmirnou oddyseu od kubricka. a vubec, jak by to asi vypadalo bez opic, zato vsak s jasnym dejem a standartnimi dialogy? moc dobre asi ne, minimalne by to vsak mohlo pritahnout milovniky originalu, ochotnych donekonecna spekulovat o vyznamu obelisku a zaverecne trippy sceny. a kdo to napise/zreziruje? v budove studia uz skoro nikdo nebyl, byla pulnoc. vratny, ktery nadsenym producentum pomahal s hledanim (musime ho najit jeste dnes!) zaslechl podivny zvuk, vychazejici z popelnice pred striznou. popelnici otevrel a za krk vytahl petera hyamse, v nemz ten nejstrizlivejsi z producentu poznal rezisera svetoznamych trhaku jako soudni dvur a kozoroh 1. behem chvile bylo vse ujednano, hyams mel napsat scenar i rezirovat. pri odchodu z budovy se jeste otocil, sundal si z hlavy slupku od bananu, dal si ruku na srdce, zahledel se kamsi do dali a pravil "mam vizi, vizi skveleho pokracovani, ktere bude nejen zcela odlisne od originalu, ale ktere jej zastini. stane se novym meritkem pro posuzovani filmu. a nekde v dali, jako zamlzene a ve snu, vidim jakesi nezretelne postavy prebirajici oscara. panove ted to vidim zcela jasne, ty postavy jsme my...". jeste tehoz roku byl film hotov, neuspel vsak ani u fanousku kubrickova filmu, ani u nikoho jineho. peter hyams byl znicen, nejen ze nedostal oscara, ale rozesla se s nim zena a zacal pit. pri jedne toulce chudinskou ctvrti mesta s lahvi v ruce spatril uz lehce schatraly kostel. otevrel tezka vrata a zamiril si to rovnou do zpovednice. "otce, muj zivot nestoji za nic. muj film 2010, do ktereho jsem dal vsechno, je propadak. co mam delat?" farar na nej ustarane pohledl a rekl "vite pane hyamsi, 2001 je muj oblibeny film a na pokracovani jsem se docela tesil. bohužel vas však musim zklamat, nijak me nenadchl.“hyams do sebe nalil mocny hlt koralky „ale proc! to není mozne, ten film je prece dokonaly, ma zabavne dialogy, jasny dej, happyend, skvele triky a.“ „dost!“ prerusil hyamse farar.“mam toho uz dost. stupidni dialogy, slabomyslny pribeh, nulova atmosfera a samoucelne zakomponovani politiky. triky, ano, ma to moc pekne triky, ale to uz byly i v kubrickove o mnoho let starsim filmu, navic s nesrovnatelne lepsim designem. ne, na tohle opravdu nemam naladu. vite co? bezte pryc, vypadnete a uz se tady neukazujte!“

zabava pod bodem mrazu...

pokud chcete videt film, nepoustejte si romu od felliniho. nepoustejte si ji, ani pokud chcete videt marcella mastroianniho (jehoz uvedeni v credits je zavadejici, protoze jeho cameo ma jen par sekund). pokud chcete videt trochu divny dokument z rima, kde vetsinu casu zaberou nicnerikajici rozhovory s kolemjdoucimi, vicemene zabavna intermezza (mimo jine i odkryvani archeologickych nalezu) a vzpominani felliniho na prichod do rima z rimini, je roma ta spravna volba. forza roma!

jedno stare cinské prislovi rika, ze se filmovy remake nikdy nevyrovna originalu. a to i když jste remake videli jako první (jako v tomto pripade kazdy). a stejne jako u filmu/remaku blby a blbejsi, i v tady melo moudre prislovi pravdu. sedm samuraju totiz JE lepsi film nez sedm statecnych, je totiz genialni. jeden z nejlepsich filmu vsech dob.

taky vas vzdycky pri prochazkach nedalekym vladimirem zajimalo, kdo tak krasne vymaloval zdejsi katedralu? mistr se jmenoval andrej rublev a ne, neni to ten chlapik s kapuci a kapsaci, co se nam smeje do objektivu. andrej rublev to ma totiz uz nejaky ten patek za sebou a tato horka novinka znameho bolivijskeho rezisera espinozy pojednava o jeho zivote. pravda, o rublevovi se nedozvite zhola nic, vetsinu casu mate co delat, abyste ho rozeznali od ostatnich muziku, ale ma to atmosferu. coz `de.

vsichni maji radi 3 musketyry. nejlepsi byl ten s tou tyci co porad neco kutil a taky ta ridicka. nekomu mozna vadi krev, vsudypritomna vulgarita a usatej kaspar, ale porad je to lepsi, nez ty nove adaptace. jmenovalo se to tusim 4 s mecem nebo neco s kralem, mozna jinak. a za tim si stojim!

dlouhy az zdlouhavy, nijak vzrusujici, od zacatku jasne se vyvijejici western (konicci, pistolky, kloubouky - znate to). srovnani s tenkrat na zapade nebo sedm statecnych je ponekud zavadejici (jsou mimochodem mnohem lepsi), ale i tak si fanousci zanru smlsnou (mozna).

trochu zmateny, ale jinak docela fajn horror s povedenym zaverem. fanousci videohry si spokojene mnou ruce.

bronson robardse vyvezl nekam dal za zeleznicni stanici claudie cardinale a tam ho nechal lezet v pousti. robards (ted uz cable hogue) se zregeneroval, nasel vodu a zridil si zivnost. film dal plyne v poklidnem duchu (obcasna intermezza obstarava vpravde priserny zpev stelly stevens) a na konci robards jako uz tradicne konci ponekud neslavne pod koly prekvapive se zjevivsiho veterana. (a nevyplni se tak diagnoza jednoho z prihlizejicich – od srdce to je daleko a mas to na druhy strane, tak co). od peckinpaha necekane docela pohodova skorokomedie.